Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 438/18 #1Usnesení ÚS ze dne 17.04.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstříkřízení/zastavení
Správní soudnictví
poplatek/osvobození
poplatek/soudní
Odbory
EcliECLI:CZ:US:2018:2.US.438.18.1
Datum podání02.02.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 36 odst.3, § 35 odst.8

549/1991 Sb., § 9 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 438/18 ze dne 17. 4. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Odborové organizace Sluníčko, IČ: 227 11 554, se sídlem Petrušov 152, Staré Město, zastoupené Mgr. MgA. Jaromírem Pařilem, LL.M., advokátem se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. listopadu 2017 č. j. 10 As 298/2017-47 a ze dne 8. listopadu 2017 č. j. 10 As 298/2017-26, za účasti Nevyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 2. 2018 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí - pro porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces dle čl. 2 odst. 2, čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelka dále uvedla, že došlo také k porušení čl. 27 odst. 2 a 3 Listiny, který garantuje rovnost odborové organizace před zákonem.

2. Stěžovatelka zejména tvrdila, že splňuje všechny zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků, závěr o zjevné neúspěšnosti její kasační stížnosti je nesprávný, neboť stěžovatelka je veřejně prospěšnou právnickou osobou zastupující znevýhodněné občany, čímž je dán veřejný zájem na její ochraně, a zároveň je i odborovou organizací požívající mimořádnou ochranu podle čl. 27 Listiny. Stěžovatelka považovala lhůtu 7 dnů k zaplacení soudního poplatku za nepřiměřeně krátkou a polemizovala s výkladem § 36 odst. 3 s. ř. s. pro osvobození od poplatkové povinnosti za nepřípustný a ústavně non-konformní.

3. Ústavní soud stručně rekapituluje průběh předchozího řízení, neboť je stěžovatelce dobře znám:

4. Stěžovatelka se kasační stížností podanou u Nejvyššího správního soudu domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ve věci ochrany před nezákonným zásahem proti žalovaným 1) předsedovi Okresního soudu ve Svitavách a 2) náměstkovi Okresního státního zastupitelství ve Svitavách, ze dne 29. 8. 2017 č. j. 52 A 34/2017-70, kterým bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku.

5. Stěžovatelka soudní poplatek nezaplatila při podání kasační stížnosti, proto ji Nejvyšší správní soud k jeho zaplacení vyzval usnesením ze dne 8. 11. 2017 č. j. 10 As 298/2017-26, ve kterém současně zamítl stěžovatelčinu žádost o osvobození od soudních poplatků a zamítl žádost o ustanovení zástupce. K zaplacení soudního poplatku 5 000 Kč za kasační stížnost jí stanovil lhůtu 7 dnů a poučil ji o následcích, pokud stěžovatelka této výzvě nevyhoví. Zároveň ji vyzval k doložení plné moci udělené advokátovi pro zastupování před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti nebo prokázání, že za ni jedná zaměstnanec nebo člen s vysokoškolským právnickým vzděláním (stěžovatelce bylo usnesení doručeno dne 16. 11. 2017).

6. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 11. 2017 č. j. 10 As 298/2017-47 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení konstatoval, že usnesení s výzvou bylo stěžovatelce doručeno dne 16. 11. 2017, ale lhůta k zaplacení soudního poplatku marně uplynula dne 23. 11. 2017, proto soud řízení zastavil. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 7. 12. 2017.

7. Ústavní soud, dříve než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Především zda ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl, ústavní stížnost stěžovatelky je dílem opožděná a dílem zjevně neopodstatněná.

8. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci Ústavní soud nezjistil.

9. Stěžovatelka ústavní stížností brojila proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2017 č. j. 10 As 298/2017-26, ale ústavní stížnost Ústavnímu soudu podala dne 2. 2. 2018, tedy opožděně po lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně ústavně zaručeného práva. Ze shodného tvrzení stěžovatelky a obsahu rozhodnutí vyplynulo, že jí bylo usnesení doručeno dne 16. 11. 2017 a lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení usnesení soudu dne 17. 11. 2017 (§ 72 odst. 3 al. 1 zákona o Ústavním soudu) a skončila dnem 17. 1. 2018. Byla-li však ústavní stížnost podána dne 2. 2. 2018, je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je v uvedeném rozsahu opožděná.

10. Stěžovatelka se dále domáhala ochrany v řízení před Ústavním soudem a tvrdila, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2017 č. j. 10 As 298/2017-47 bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy).

11. Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny je porušeno, je-li komukoli upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu nebo zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Ústavní soud může do činnosti obecných soudů zasáhnout pouze tehdy, jsou-li jejich právní závěry v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, případně zakládá-li porušení některé z norem "podústavního" práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), porušení základního práva nebo svobody. Tento závěr nelze v předmětné věci učinit.

12. Stěžovatelka napadla rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž bylo zastaveno řízení o její kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že pro zastavení řízení byly splněny podmínky. Není porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny, zastaví-li soud řízení, bylo-li řádně zjištěno a odůvodněno, že pro takový postup jsou splněny podmínky. K rozhodování ve věcech osvobození od soudních poplatků přistupuje Ústavní soud mimořádně zdrženlivě, vycházeje především z toho, že posouzení, zda jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů [např. nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. IV. ÚS 289/03 (N 125/34 SbNU 281), všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud v souvislosti s nepřiznáním osvobození od soudních poplatků obecným soudem uvedl, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů [viz např. usnesení ze dne 17. 8. 2000 sp. zn. IV. ÚS 271/2000 (U 28/19 SbNU 275)]. Jinak řečeno, posouzení poměrů účastníka, jakož i otázky, zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, je zásadně věcí obecných soudů.

13. Ústavní soud nezjistil žádná pochybení Nejvyššího správního soudu, pro která by měl zrušit jeho usnesení. Nejvyšší správní soud své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil - stěžovatelka nebyla osvobozena od soudních poplatků, neboť její kasační stížnost je zjevně neúspěšným návrhem. Názor stěžovatelky, že soud je vždy správním orgánem, není správný, neboť soud není při rozhodování v soudním řízení orgánem moci výkonné (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008 č. j. 4 Ans 9/2007-197, č. 1717/2008 Sb. NSS). Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a proto bylo na stěžovatelce, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržela a svou povinnost zaplacení soudního poplatku za podanou kasační stížnost splnila (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1286/16). Kasační stížnost stěžovatelky je zjevně neúspěšným návrhem, neboť nemajetnost není důvodem pro osvobození od soudních poplatků.

14. Postupem Nejvyššího správního soudu nebylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh dílem opožděný a dílem zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2018

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru