Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 426/10 #1Usnesení ÚS ze dne 18.03.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
MINISTERSTVO / MINISTR - spravedlnosti - Česká republika
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuprocesní - přerušení řízení - jiné
Předmět řízení
Věcný rejstřík
Poznámkavztahuje se k řízení vedenému pod spis. zn. Pl. ÚS 35/09
EcliECLI:CZ:US:2010:2.US.426.10.1
Datum podání12.02.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 109 odst.2 písm.c


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 426/10 ze dne 18. 3. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti O. Š., zastoupeného JUDr. Janem Kocinou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Plzni, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 434/2009-50 ze dne 24. listopadu 2009, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Řízení se přerušuje.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 11. února 2010 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž byl k odvolání vedlejší účastnice řízení změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň - město č. j. 28 C 82/2009-29 ze dne 29. dubna 2009 tak, že byla zamítnuta jeho žaloba o náhradu škody způsobené při výkonu státní moci. Je toho názoru, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to v souvislosti s porušením principu materiálního právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Listiny (správně Ústavy České republiky).

2. Stěžovatel byl stíhán pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona, a výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 7 T 79/2007 ze dne 31. března 2008 byl obžaloby zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že by skutek uvedený v obžalobě spáchal. V důsledku toho požadoval po vedlejší účastnici řízení náhradu škody spočívající v úhradě nákladů obhajoby. Ta jeho nárok odmítla s tím, že nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Rozsudkem soudu prvního stupně bylo jeho žalobě zcela vyhověno, a to zejména při vědomí o právním názoru obsaženém v rozsudku Nejvyššího soudu sp. 28 Cdo 1548/2006 ze dne 7. října 2008, podle nějž podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání není podmínkou pro úspěšné uplatnění práva na náhradu škody proti státu v případě, že obviněný byl obžaloby zproštěn nebo došlo k zastavení trestního řízení (právní věta systému Aspi). V důsledku odvolání vedlejší účastnice řízení byl však odvolacím soudem změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba byla zamítnuta. Odvolací soud přitom vycházel z novějšího právního názoru obsaženého v rozsudku velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu č. j. 31 Cdo 3489/2007-62 ze dne 26. srpna 2009, podle nějž nejsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné, obviněnému, který byl v trestní věci zproštěn obžaloby, nebo proti němuž bylo řízení zastaveno, náleží nárok na náhradu škody jen tehdy, podal-li proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti rozebírá procesní situaci v předešlém trestním řízení a přes úvahy o povinnostech státu v trestním řízení (ve směru zabránění případným škodám) brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu. Ve sporech o náhradu škody nelze podle něj postavení státu zvýhodňovat a poukazuje na právní názor obsažený v nálezu sp. zn. I. ÚS 3026/07 (ze dne 3. března 2009), že rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení (vedení) trestního stíhání je pozdější výsledek trestního řízení.

4. V posuzovaném případě je tak evidentně v souvislosti s tvrzeným porušením čl. 36 odst. 3 Listiny napadán především právní názor, obsažený v rozsudku velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu č. j. 31 Cdo 3489/2007-62 ze dne 26. srpna 2009. Tento rozsudek formálně sice napaden nebyl a ani být napaden v posuzovaném řízení nemohl, ale fakticky byly právní názory v něm obsažené nosnými důvody pro rozhodnutí odvolacího soudu v posuzovaném případě. Výše uvedený rozsudek však byl napaden ústavní stížností jiného navrhovatele a řízení o ní je vedeno Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 35/09.

5. Ostatně význam dané problematiky s ohledem na vývoj rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu (jak bylo výše stručně naznačeno), nýbrž i s ohledem na vlastní dosavadní rozhodovací činnost Ústavního soudu, by byly dostatečným důvodem pro atrahování věci plénem Ústavního soudu v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. h) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti senátů plénem č. j. Org. 23/09 ze dne 9. června 2009, i kdyby snad nebyla podána ústavní stížnost proti rozsudku velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu.

6. S ohledem na to, že rozhodnutí ve věci vedené Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 35/09 může mít význam pro rozhodnutí o posuzované ústavní stížnosti, bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 35/09, a to podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s

§ 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru