Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 423/97Nález ÚS ze dne 21.10.1998Vlastnictví nemovitostí obcemi

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelMINISTERSTVO - financí
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/vlastnictví státu, ob... více
Věcný rejstříkvlastnické právo/přechod/převod
Obec
příděl
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 127/12 SbNU 221
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.423.97
Datum podání11.11.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11

Ostatní dotčené předpisy

108/1945 Sb.

12/1945 Sb.

172/1991 Sb., § 2 odst.1 písm.c, § 2 odst.1 písm.a

28/1945 Sb., § 5 odst.2

90/1947 Sb.

946/1811 Sb., § 431


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 423/97 ze dne 21. 10. 1998

N 127/12 SbNU 221

Vlastnictví nemovitostí obcemi

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu složeném z předsedy

a soudců ve věci ústavní stížnosti Ministerstva financí ČR, se

sídlem Letenská 15, Praha 1, zastoupeného JUDr. J. P., ředitelem

odboru právního a správních řízení privatizace, právně

zastoupeného JUDr. J. H., za účasti účastníka řízení Krajského

soudu v Plzni, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5.

září 1997, sp. zn. 12 Co 546/97 a rozsudku Okresního soudu

v Karlových Varech ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. 9 C 243/96,

takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění.

Stěžovatel Česká republika - Ministerstvo financí ČR,

Letenská 15, Praha 1, zastoupené JUDr. J. P., ředitelem odboru

právního a správních řízení privatizace podal dne 3.11.1997

ústavní stížnost do rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne

15.září 1997, sp. zn. 12 Co 546/97, kterým byl potvrzen rozsudek

Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25.6.1997, sp. zn. 9

C 243/96, o určení vlastnictví.

Stěžovatel podal svoji ústavní stížnost na základě ustanovení

§ 72 odst.1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, dle něhož je ústavní stížnost oprávněna podat právnická

osoba podle čl.87 odst.1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že

pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo

porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním

zákonem.

V odůvodnění návrhu stěžovatel uvedl, že bylo napadeným

rozsudkem určeno, že majetek státu, dům čp. 87 ve Velichově, se

stavební parcelou č. 135 a stavební parcelou č.p.18 v katastrálním

území Velichov, je ve vlastnictví obce Velichov.

Dále uvedl, že napadeným rozsudkem bylo určeno, že dotčený

majetek majetkem státu není. K tomuto určení došlo na základě

volné, ničím nepodložené a mimo zákon jdoucí úvahy, kterou se

rozhodnutím Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy o odevzdání

konfiskovaného majetku obcím přisuzují konstituční účinky. Na

místo zákonných ustanovení se tyto závěry opírají o předválečné

komentáře o rozdílu mezi převodem a přechodem vlastnictví a činí

se tak ve zjevném rozporu s obsahem samotného rozhodnutí

o odevzdání konfiskovaného majetku obcím a zcela ponechávají

stranou ustanovení § 309 a násl., § 353 a násl., § 431 a § 504

o.z.o. z r. 1811, v době vydání rozhodnutí platného. Jde tu proto

o nezákonný zásah do vlastnického práva, chráněného čl.11, odst.1

Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost splňuje předepsané

obsahové a formální náležitosti, byla podána včas, když napadený

rozsudek byl stěžovateli doručen dne 16. října 1997.

K posuzované věci si vyžádal Ústavní soud vyjádření dalších

účastníků řízení, to je Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu

v Karlových Varech a současně si vyžádal spis sp. zn. 9 C 243/96.

V průběhu řízení zjistil Ústavní soud z listinných podkladů tyto

skutečnosti.

Obec Velichov se žalobou podanou dne 27. 9.1996 u Okresního

soudu v Karlových Varech proti České republice, zastoupené

finančním referátem Okresního úřadu v Karlových Varech domáhala

určení, že je vlastníkem domu č.p.87 se stavební parcelou č. 135

o výměře 397m2 a stavební parcelou č.18 o výměře 590m2

v katastrálním území Velichov s tvrzením, že tyto nemovitosti jí

byly předány rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy

ze dne 30.12.1949 Č.U.lll-145/46 ke dni 31.12.1949. Tímto dnem se

stala obec jejich vlastníkem a vlastnictví znovu nabyla na základě

ustanovení § 2 odst.1 písm. c) zák.č.172/1991 Sb. Přes námitky

žalované, že ze samotného znění rozhodnutí je zřejmé, že

k 31.12.1949 na obec přešly jenom držba, užívání a správa, soud

žalobě vyhověl s tím, že pro určení okamžiku vzniku vlastnického

práva nutno považovat za rozhodující den odevzdání bez ohledu na

pozdější zápis v pozemkové knize a odkázal na judikaturu

Nejvyššího soudu ČR.

Krajský soud v Plzni nevyhověl podanému odvoláni a rozsudkem

ze dne 15. září 1997 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

V odůvodnění rozsudku s odkazem na jednotlivé námitky konstatoval,

že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví shledal v tom, že

žalovaný odmítal dát souhlas k zápisu tohoto majetku do katastru

nemovitostí jako majetku žalobce. Odvolací soud se ztotožnil se

závěry soudu prvního stupně, že se stal žalobce vlastníkem

dotčených nemovitostí ke dni 31.12.1949, neboť u přídělu majetku

žalobci nešlo o převod vlastnického práva, ale o přechod

konfiskovaného majetku na nového nabyvatele na základě úředního

rozhodnutí.

Dále konstatoval, že podle tehdy platného o.z.o.,

nejednalo-li se o převod, ale o přechod vlastnického práva úředním

výrokem, nebylo třeba k nabytí vlastnického práva intabulace

zejména, když dekret č. 108/1945 Sb. žádné ustanovení

o intabulaci, jakožto podmínce nabytí vlastnického práva,

neobsahoval a neobsahoval je ani zákon č. 90/1947 Sb. Neshledal

rozpor mezi odstavci I. a II. rozhodnutí, jímž žalobce nemovitosti

získal, ale považoval je pouze za upřesnění v tom, že kromě

vlastnického práva přechází na obec tímto dnem i některé nároky

z doby minulé, kromě těch, které byly v odstavci III. tohoto

rozhodnutí ponechány jinému orgánu.

Podle právního názoru stěžovatele žádný ze závěrů Krajského

soudu v Plzni nemá zákonné opodstatnění a namítal, že odvolací

soud rozhodoval zcela pod vlivem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.

35/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jako soud prvního

stupně.

K ústavní stížnosti se účastníci řízení vyjádřili tak, že

navrhli její zamítnutí, a to prakticky ze stejných důvodů, které

jsou uvedeny v jejich rozsudcích.

Po zvážení všech uvedených skutečností dospěl Ústavní soud

k závěru, že podaná ústavní stížnost není důvodná.

Na základě dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.,

28/1945 Sb. a 108/1945 Sb. byla provedena konfiskace majetku

zemědělského, zemědělské půdy dále nepřátelského majetku Němců,

Maďarů a jiných nepřátel státu. Dekret ze dne 21.6.1945 č.

12/1945 Sb. se týkal konfiskace a urychleného rozdělení

zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel

českého a slovenského národa. Tento právní předpis obsahoval

jednak ustanovení o konfiskaci majetku, jednak ustanovení

o přidělování konfiskovaného majetku. Dne 20. 7.1945 pak prezident

republiky vydává dekret č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy

Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými

a jinými slovanskými zemědělci. Ustanovení tohoto dekretu

o přidělování zemědělské půdy se do značné míry překrývají

s ustanovením dekretu č. 12/1945 Sb., mezi oběma dekrety je však

řada rozdílů. Zřejmě nejzávažnější změnou je ustanovení § 5 odst.

2 dekretu č. 28/1945 Sb., podle něhož " přidělená půda přechází

dnem převzetí držby do vlastnictví přídělce". Dekret č. 12/1945

Sb. zvláštní ustanovení o nabývání vlastnictví k přidělenému

majetku nemá.

Dekret č. 108/1945 Sb., ze dne 25.října 1945, o konfiskaci

nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, upravoval jednak

konfiskaci majetku, zřízení a činnost Fondů národní obnovy

a přídělové řízení. Přídělové řízení mimo jiné specifikuje

rozhodnutí o přídělu, včetně povinnosti orgánu, rozhodujícího

o přídělu zaslat právoplatné rozhodnutí o přídělu příslušnému

orgánu veřejné správy, jenž provede odevzdání přiděleného majetku.

Pokud jde o samotný příděl, jedná se o institut společný pro

všechny zmíněné dekrety a je derivativním nabytím podle ustanovení

§ 423, o.z.o. - úplatným přechodem vlastnického práva, k němuž

dochází na podkladě veřejnoprávní žádosti a který je dokonán

právním úkonem - administrativním rozhodnutím.

V tomto projednávaném případě to bylo provedeno "Rozhodnutím

Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze, č.j. C U III

145/49 ze dne 30.prosince 1949." V případě přídělu však nestačí

k nabytí vlastnického práva pouhý právní titul, ale je zapotřebí

tradice podle ustanovení §§ 426 - 431 o.z.o. Tato skutečnost plyne

jednak z ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb. a dále

z ustanovení § 5 odst.1, č. 4 dekretu č. 108/1945.

Rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy

v Praze, oblastní úřadovny v Karlových Varech, č. j. CU

III-145/49, ze dne 30.prosince 1949 o odevzdání konfiskovaného

nemovitého majetku obci, byla obci Velichov odevzdána budova

č.p.87 se stavební parcelou č.135 a č.18 v katastrálním území

Velichov, která dle přiloženého "Seznamu konfiskovaných nemovitých

podstat, přicházejících v úvahu pro odevzdání obci" byla označena

takto: druh nemovitosti: I. rodinné domky a bouračky a pod pol.12

je uvedeno v oddíle knihovní vlastník - vlastnictví fyzických

osob.

Je třeba rozlišovat nabytí vlastnictví k majetku podle

dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., č. 28/1945 Sb. a č.

108/1945 Sb. V době vzniku těchto právních předpisů byl platný

obecný zákoník občanský z roku 1811, podle něhož bylo vždy

k nabytí vlastnického práva třeba intabulace dle ust. § 431

o.z.o., což však neplatilo všeobecně.

Nabytí konfiskovaného majetku bylo veřejnoprávní povahy

a rozhodovalo se o něm pravomocným Rozhodnutím pověřeného

Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy. Bylo to rozhodnutí

přídělové. Pro nabytí vlastnického práva nebylo proto zapotřebí

ani vkladu práva vlastnického do pozemkových knih ( tzn.

intabulací práva vlastnického neboli provedení knihovního

pořádku), ani hmotného odevzdání nemovitosti.

Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. žádné zvláštní

ustanovení o nabytí vlastnického práva nemá, pouze ustanovení §

13 citovaného dekretu předpokládá zápis (nikoliv vklad) přídělu do

pozemkových knih, přičemž tento zápis nemá konstitutivní

charakter. K nabytí vlastnického práva k zemědělskému majetku

podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. proto nebylo

třeba vkladu do pozemkových knih. Dekret prezidenta republiky č.

28/1945 Sb. pak výslovně určil v ustanovení § 5, odst. 2

"přidělená půda přechází dnem převzetí držby do vlastnictví

přídělce". Z toho vyplývá, že tento právní předpis tedy zjevně

nevyžadoval pro nabytí vlastnického práva přídělcem intabulaci

přídělu.

Dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Sb. byl ryze

veřejnoprávní normou ve které není výslovně stanoveno, že přídělce

se stává vlastníkem. Obsahem těchto právních vztahů je přechod

vlastnictví nejprve na stát a potom na přídělce, což je možno

dovodit z obecného významu použitých slov a z argumentací

ustanovení § 13, který upravuje nakládání s přiděleným majetkem

a ustanovení § 16, které upravuje přechod nemovitostí a knihovních

práv na stát, s použitím zákona č. 90/1947 Sb., o provedení

knihovního pořádku, který na tyto věci již pamatuje výslovně. Dává

přídělci právo zažádat o vklad, ukládá státním úřadům vklad pro

přídělce zařídit, což znamená, že přídělce musí být vlastníkem.

Jak vyplývá z části V. "Rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného

nemovitého majetku obci Velichov", budou v pozemkových knihách

provedeny zápisy provádějící knihovní pořádek podle tohoto

rozhodnutí o odevzdání pod I. a llI. odst.1, zejména 1. vymaží se

práva uvedená pod III. odst.1 písm. a) vloží se vlastnické právo

pro obec a vyznačí se, že závazky uvedené pod III. odst.1 písm. b)

nepostihují odevzdané nemovitostí, anebo 2. se zapíší odevzdané

nemovitosti do nových složek bez přenesení práv a závazků

uvedených pod III. odst.1, je-li toho podle zák. č. 90/1947 Sb.

účelné nebo nutné a v nich se vloží vlastnické právo pro obec.

Z uvedeného je zřejmé, že již samotné Rozhodnutí Osidlovacího

úřadu a Fondu národní obnovy zakládá vklad vlastnického práva pro

obec, která se stala vlastníkem na základě tohoto rozhodnutí

a nikoliv jen správcem, jak uvádí stěžovatel. Právní účinky

přídělu, zejména nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku,

přidělenému podle dekretu prezidenta republiky, nastaly již výše

uvedeným rozhodnutím.

Na základě výše uvedených skutečností, kdy nebylo shledáno

žádné porušení ústavnosti, Ústavní soud podle ustanovení § 82

odst.1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní

stížnost zcela zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 21. října 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru