Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 420/04Usnesení ÚS ze dne 10.08.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost - § 43/1/d)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2004:2.US.420.04
Datum podání13.07.2004
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 29, § 30 odst.1, § 72 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 420/04 ze dne 10. 8. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl o návrhu P. B., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 164/04, usnesení ze dne 30. 6. 2004, sp.zn. Pl. ÚS 17/04, a vyrozumění o odložení ze dne 3. 6. 2004, sp.zn. III. ÚS 284/04, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 7. 2004 napadá postup Ústavního soudu v řízeních, vedených dříve u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 164/03, sp. zn. Pl. ÚS 17/04 a sp. zn. III. ÚS 284/04. Namítá, že Ústavní soud jednal v tomto řízení svévolně, když nesprávně vyložil jednotlivá ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), čímž došlo k dotčení navrhovatelových ústavně zaručených práv.

Z napadeného usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 164/04, bylo zjištěno, že Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost navrhovatele. Konstatoval, že navrhovatel nevyhověl výzvě Ústavního soudu a neodstranil vady podání ve lhůtě k tomu stanovené. Napadeným usnesením ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 17/04, Ústavní soud odmítl návrh na zrušení řady ustanovení zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, a zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. V odůvodnění vytkl zásadní vady návrhu, zejména absence povinného zastoupení advokátem a skutečnost, že navrhovatel se domáhal zrušení zákonných ustanovení (s odůvodněním, že se podle nich stejně nikdo neřídí), aniž by uvedl a napadl i skutečnost, která nastala uplatněním označených právních předpisů a v konkrétním případě představovala dotčení jeho ústavně zaručených práv [§ 64 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud v odůvodnění rovněž objasnil smysl povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem. Vyrozuměním ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 284/04, bylo podání navrhovatele odloženo podle § 41 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť jej zjevně nebylo možné kvalifikovat jako návrh na zahájení řízení.

Ústavní soud má Ústavou (čl. 87) a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezené pravomoci a působnost, které nemůže překračovat. Mezi jeho oprávnění nepatří rozhodovat o opravných prostředcích obecně, tím méně o opravných prostředcích směřujících k přezkumu svých vlastních rozhodnutí, proti nimž navíc odvolání výslovně není přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Z uvedeného důvodu je Ústavní soud nucen návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jelikož jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

Jako obiter dictum Ústavní soud dodává, že ustanovení § 29 zařazené v obecné části zákona o Ústavním soudu, podle něhož se "účastník nebo vedlejší účastník může dát v řízení před Ústavním soudem zastupovat pouze advokátem" (tedy nikoli např. obecným zmocněncem), se vztahuje na všechny subjekty vystupující v řízení před Ústavním soudem (konkrétně i na případy, kdy jako účastník nebo vedlejší účastník před Ústavním soudem vystupuje za stát jeho organizační složka, kdy je podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o Ústavním soudu ponecháno na její úvaze, zda za ni bude jednat její vedoucí nebo si zvolí zastoupení advokátem podle citovaného ustanovení § 29). Pro fyzické osoby, tedy i pro navrhovatele, platí zákonné ustanovení § 30 odst. 1, které stanovuje povinnost právního zastoupení advokátem pro celé řízení, včetně vlastního sepsání návrhu, bez možnosti výjimek. O smyslu takové úpravy byl již navrhovatel zpraven v odůvodnění napadeného usnesení sp. zn. Pl. ÚS 17/04. Ze systematického členění zákona o Ústavním soudu na část obecnou a část zvláštní, týkající se jednotlivých typů řízení před Ústavním soudem, pak logicky vyplývá, že v ustanovení § 72 odst. 1 písm. a), které je zahrnuto do zvláštní části, týkající se řízení o ústavní stížnosti (viz marginální rubrika tohoto ustanovení), se již znovu nezmiňuje povinnost fyzických osob být v řízení právně zastoupeny advokátem, která je zcela jasně a bezvýjimečně stanovena ustanovením části obecné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 10. srpna 2004

JUDr. PhDr. Stanislav Balík

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru