Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 413/98Usnesení ÚS ze dne 13.01.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajCepl Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat ma... více
Věcný rejstříkVydržení
vlastnické právo/ochrana
EcliECLI:CZ:US:1999:2.US.413.98
Datum podání25.09.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 134


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 413/98 ze dne 13. 1. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

II. ÚS 413/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti K.D., zastoupeného advokátem JUDr. J.N., proti rozsudku Krajského soudu v Praze, č.j. 28 Co 362/98-78, ze dne 23. 6. 1998, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce, čj. 6 C 1176/96-49, ze dne 10. 11. 1997, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a J.D., zastoupeného advokátem JUDr. M.Č., jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 24. 9. 1998, podanou k poštovní přepravě dne 24. 9. 1998, domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze, č.j. 28 Co 362/98-78, ze dne 23. 6. 1998, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Nymburce, čj. 6 C 1176/96-49, ze dne 10. 11. 1997. V řízení před obecnými soudy stěžovatel vystupoval jako žalovaný a vedlejší účastník jako žalobce. Okresní soud v uvedeném rozsudku vyhověl návrhu vedlejšího účastníka a uložil stěžovateli vyklidit a předat vedlejšímu účastníku pozemek parc. č. 312/2 včetně kůlny, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV, č. 530 pro kat. území N. Stěžovatel se do tohoto rozsudku odvolal s odůvodněním, že by to znamenalo prakticky konec jeho podnikání. Tvrdil, že v důsledku postavení domu, který je propojen s kůlnou na pozemku, o který se vedl spor, se stal vlastníkem této kůlny, neboť ta je součástí domu. Zbytek pozemku nemůže vyklidit již proto, že slouží jako přístup k domu a garáži. Krajský soud rozsudkem č.j. 28 Co 362/98-78, ze dne 23. 6. 1998 rozsudek Okresního soudu v Nymburce potvrdil. Došel k závěru, že v řízení v 1. instanci byl správně zjištěn skutkový a právní stav věci. Vedlejší účastník, který je bratrem stěžovatele, se domáhal jako vlastník uvedených nemovitostí, aby je stěžovatel vyklidil, neboť stěžovatel tyto nemovitosti užívá, aniž by uzavřel s vedlejším účastníkem nájemní smlouvu, platil mu nájem a umožnil mu vstup na jeho pozemek.

II. ÚS 413/98

Krajský soud neuznal argument stěžovatele, podle kterého stavba na pozemku č. 312/2 se stala součástí stavby na pozemku č. 2071, tj. domu čp. 1973. I když vztahů, důvody zápisů do katastru nemovitostí a jejich důsledky při uplatňování vlastnických práv, pokud tím současně nedochází k porušení ústavně zaručených základních práv účastníků soudního řízení. Bylo proto věcí obecných soudů, aby posoudily oprávněnost žaloby na vyklizení sporné nemovitosti, která se opírala o soudně potvrzené vlastnictví vedlejšího účastníka. Ve skutečnosti tak obecné soudy poskytly v souladu s ustanovením čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny ochranu tomu, kdo své vlastnictví prokázal. Závěry, které obecné soudy učinily, nevybočují z rámce platné právní úpravy. Nedošlo proto ve vztahu ke stěžovateli, který byl povinen sporný pozemek vyklidit, k porušení jeho práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel v tomto směru ani žádné důvody neuvádí. Rovněž tak Ústavní soud neshledal jako důvodnou námitku zásahu do soukromého života, když takový zásah stěžovatel v souvislosti se soudními rozhodnutími neprokázal. Samotný fakt, že spory v této věci narušují klid jeho domácnosti a manželky, nelze hodnotit jako neoprávněné zasahování do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny. Stejně tak v řízení před obecnými soudy nebylo zasaženo do jeho práva na svobodu podnikání, neboť z čl. 26 odst. 1 Listiny nelze v žádném případě dovodit právo stěžovatele podnikat na cizím pozemku, aniž se dohodne s jeho majitelem. Řešení těchto otázek, stejně jako vzájemné vypořádání závazků mezi sourozenci, není v kompetenci Ústavního soudu.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímsoudu, ve znění pozdějších předpisů, senát Ústavního soudu svým usnesením mimo ústní jednání návrh odmítne, je-li podaný návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny a proto Ústavnímu soudu nezbylo rozhodnout tak, jak je ve výroku usnesení uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. 1. 1999JUDr. Antonín Procházka předseda senátu Ústavního soudu

3

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru