Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 406/97Nález ÚS ze dne 04.11.1998K relevantnosti výpovědi obviněného k výpovědi poškozené

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
presumpce/neviny
důkaz/formální posouzení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 134/12 SbNU 267
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.406.97
Datum podání29.10.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

120/1976 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 14 odst.2

2/1993 Sb., čl. 40 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 241

141/1961 Sb., § 2 odst.6, § 2 odst.2, § 2 odst.5


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 406/97 ze dne 4. 11. 1998

N 134/12 SbNU 267

K relevantnosti výpovědi obviněného k výpovědi poškozené

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti

J. K., t. č. ve věznici Rýnovice, zastoupeného JUDr. J. S.,

advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka

Olomouc, ze dne 1. 9.1997, čj. 2 To 693/97-176, za účasti

Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, zastoupeného

předsedou senátu 2 To, jako účastníka řízení, a Okresního státního

zastupitelství v Šumperku, jako vedlejšího účastníka řízení,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze

dne 1. 9.1997, čj. 2 To 693/97-176, a rozsudek Okresního soudu

v Šumperku ze dne 24. 6.1997, čj. 2 T 46/93-161, se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhal s odvoláním na

porušení zásady presumpce neviny, práva na spravedlivý proces

a práva na obhajobu (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod - dále jen "Listina", čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu

o občanských a politických právech - dále jen "Pakt", a čl. 1, 2

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - dále jen

"Úmluva"), zrušení shora uvedeného rozsudku krajského soudu,

kterým byl ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze

dne 24. 6.1997, čj. 2 T 46/93-161, uznán vinným trestným činem

znásilnění, jehož se měl dopustit tak, že dne 4.11.1992 v době od

17.40 hod. do 17.45 hod. poblíže garáží na ulici Březinové

v Jeseníku, nyní okr. Jeseník, násilím zastavil H. M., která

projížděla na jízdním kole, odvedl ji ke garážím, přičemž jí

vyhrožoval, že ji podřeže, nebude-li mu po vůli a pod pohrůžkou ji

přinutil k souloži, za což mu byl uložen nepodmíněný souhrnný

trest odnětí svobody v trvání 33 měsíců se zařazením do věznice

s ostrahou. Na odůvodnění své ústavní stížnosti uvedl, že

v trestním řízení došlo ke zmaření rekognice, neboť policisté

záměrně umožnili poškozené, aby ho spatřila, a to patrně proto, že

byl v minulosti již pro trestný čin znásilnění trestán, a proto,

že se na něj v obecných rysech hodil popis pachatele od poškozené.

Dále namítal, že nebylo provedeno řádné ohledání místa činu, na

kterém byly údajně otisky od pachatelova kola, které by bylo lze

srovnat s jeho kolem, že nebyl proveden vyšetřovací pokus, resp.

že byl, ale se značným časovým odstupem a tedy s problematickým

výsledkem, a konečně že nebylo provedeno poznávací řízení ve

vztahu k jeho jízdnímu kolu. Zcela na závěr poukázal na složitost

a nejednoznačnost důkazní situace s tím, že přetrvávající rozpory

mezi důkazy měly být hodnoceny v jeho prospěch a nikoliv naopak.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ve svém vyjádření

namítl, že údajná porušení Listiny, Paktu a Úmluvy stěžovatel

nekonkretizuje, a navíc, že vlastní odůvodnění ústavní stížnosti

odpovídá obsahu opravných prostředků, podaných v rámci řízení před

obecnými soudy. Dále se ve vyjádření konstatuje, že odvolací soud

přezkoumal nejen zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného

rozsudku, ale také i správnost postupu řízení, které rozsudku

předcházelo, s tím, že nebylo zjištěno žádných pochybení, které by

mohly správnost meritorního rozhodnutí zpochybnit, a proto

stěžovatel nebyl nikterak krácen na právu obhajoby, bylo

realizováno právo na spravedlivý proces a respektovaná zásada

presumpce neviny. Dále krajský soud zdůraznil, že to byla

poškozená, kdo si náhodně přes otevřené dveře z kanceláře, kde

byla vyslýchána, všimla potenciálně podezřelého, v důsledku čehož

nelze tuto nepředvídanou okolnost klást k tíži pracovníkům

policie. V této souvislosti také krajský soud uvedl, že důkazní

situaci byla věnovaná značná pozornost, neboť věc byla opakovaně

vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a došetření.

K vyšetřovacímu pokusu krajský soud uvedl, že prakticky nikdy

nelze vytvořit naprosto totožnou situaci, jaká nastala v době

spáchání trestné činnosti, zejména z hlediska povětrnostních,

světelných a jiných podmínek. Pokud jde o otázku viny, v souladu

se svým rozhodnutím krajský soud konstatoval, že vycházel zejména

z výpovědi poškozené a poukázal na skutečnost, že poškozená

pachatele při páchání trestné činnosti zřetelně viděla, a že

výsledky kriminalistického šetření potvrzovaly druhovou shodnost

vláken svetru stěžovatele se svetrem pachatele, a konečně poukázal

na shodnou krevní skupinu zjištěnou ze spermatu.

Krajské státní zastupitelství se svého práva být vedlejším

účastníkem řízení přípisem ze dne 19.11.1997 ve smyslu § 28 odst.

2 zák. č. 182/1993 Sb. vzdalo.

Okresní státní zastupitelství odkázalo na závěrečnou řeč

státního zástupce přednesenou před Okresním soudem v Šumperku dne

20. 6.1997 s tím, že jejich stanovisko k vině obviněného

i zpochybňované důkazní situaci zůstává nezměněno.

Vzhledem ke stěžovatelem tvrzenému zásahu do základních práv

a svobod, tak jak předpokládá § 72 zák. č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, nezbylo Ústavnímu soudu, jakožto orgánu ochrany

ústavnosti dle čl. 83 Ústavy ČR, než se věcí zabývat.

Z připojeného spisu Okresního soudu Šumperk, sp. zn. 2 T 46/93,

Ústavní soud zjistil, že již citovanými rozsudky Okresního soudu

v Šumperku a Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci byl

stěžovatel uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241

odst. 1 tr. zákona, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí

svobody v trvání 33 měsíců nepodmíněně a pro výkon trestu zařazen

do věznice s ostrahou. Těmto rozsudkům předcházel odsuzující

rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 4.1994, sp. zn.

2 T 46/93, zrušený usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka

Olomouc, dne 15. 6.1994, sp. zn. 2 To 262/94, a zprošťující

rozsudek ze dne 26.10.1995 Okresního soudu v Šumperku, čj. 2

T 46/93-138, zrušený usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka

Olomouc, ze dne 27.11.1996, sp. zn. 2 To 777/95.

Dále Ústavní soud zjistil, že obecné soudy na základě

provedeného dokazování dospěly k závěru, že se nejen stal skutek,

který je předmětem trestního stíhání, ale také že tento skutek

spáchal stěžovatel, jenž po celou dobu trestnou činnost popíral,

a to na základě výpovědi poškozené ze dne 5.11.1992, která

stěžovatele při konfrontaci poznala na 90 %av rámci

vyšetřovacího pokusu na 100 %, přičemž při prvotním popisu dne

4.11.1992, stvrzeném výpovědí svého manžela, pachatele popsala

spolu se dvěma markanty, tj. jako muže v červené zimní silonové

bundě na zip a se starším jízdním kolem. Dle závěrů obecných soudů

však obviněný měl skutek spáchat ve svetru, jehož jen druhově

určená vlákna byla zjištěna na kalhotkách poškozené, ačkoliv

prokazatelně na základě svědeckých výpovědí D. K. a A. F. byl

obviněný v kritické době v černomodré bundě a vlákny druhově

odpovídající svetr měl uložený v tašce, přičemž k tomu, aby si

bundu svlékl a namísto ní oblékl svetr a bundu uložil do tašky

v listopadu (4.11.) v době mezi 17.00 a 18.00 hod. během jízdy na

kole žádný logický důvod neměl. Navíc kalhotky poškozená dala do

svého sáčku (srov. výpověď ze dne 11. 3.1994, čl. 75 spisu),

a znalec ing. P. Ch. připustil, že pokud sáček svědkyně již dříve

používala a přišel tak do styku s jinými svršky, mohla mít tato

skutečnost vliv (srov. výpověď znalce ze dne 11. 3.1994, čl. 76

spisu). Naopak na oděvu obviněného, konkrétně svetru, v němž měl

skutek spáchat, žádná druhově shodná vlákna s oděvem poškozené

znalecky zjištěna nebyla. Další část výpovědi poškozené, dle níž

šlo o muže se starším kolem, které později upřesnila jako kolo

s normálními řídítky bez přehazovačky (srov. výpovědi ze dne

11. 3.1994 a 3. 5.1995), ačkoliv obviněný ten den jel na kole

Favorit s tzv. "berany" a s přehazovačkou, byla obecným soudem

přičtena jejímu psychickému rozrušení. Rovněž tak znalecká

šetření, týkající se krevní skupiny A pachatele zůstávají jen

nejednoznačným důkazem, směřujícím na neurčitý okruh osob včetně

obviněného. K uvedenému přistupuje ta základní skutečnost, že

obviněný byl vytipován jako možný pachatel sousedem, policistou

J. K., majícím v kritické době službu, jehož náhled byl ovlivněn

poznatkem, že soused - obviněný byl již za stejnou trestnou

činnost trestán, a u něhož tak dochází ke stěží přezkoumatelnému

střetu v postavení svědka, takříkajíc bez atributů, s rolí

policisty, konajícího s osobní zainteresovaností danou sousedským

vztahem. Tento policista totiž ve své původní svědecké výpovědi

dne 14. 4.1994 uvedl, že pachatele vytipoval sám, což později

dvakrát změnil. Poprvé tak, že jej vytipoval společně

s JUDr. J. R., působícím ve věci jako vyšetřovatel, který však

slyšený jako svědek tuto okolnost označil za absurdní (srov.

výpověď ze dne 4. 7.1995, čl. 115), a dále rovněž dne 14. 4.1994

tento policista k trestní minulosti obviněného uvedl, že byl

ohledně jeho osoby poučen, protože v obvodu pracoval 8 let, že se

dobře znají, zkrátka jako na vesnici, jsou skoro sousedé,

potkávají se a někdy se spolu baví. Podruhé při výpovědi, učiněné

dne 4. 7.1995, čl. 116, uvedl, že k vytipování mohlo dojít "se

všemi dohromady" a že až po předvedení stěžovatele se dozvěděl, že

v minulosti měl spáchat obdobnou trestnou činnost. Kromě toho

vypověděl, že vzorek designu na místě činu byl porovnán a shledán

shodný se vzorkem designu kola Favorit a přitom dle protokolu

o ohledání místa činu ze dne 4.11.1992 nebyly ohlídkou nalezeny

žádné kriminalisticky relevantní stopy. Jestliže tedy již

k samotnému vytipování obviněného došlo subjektem v takto:

nevěrohodném a nepřehledném, presumpci neviny porušujícím

trojjediném postavení svědka, policisty, souseda, a současně

nebyla provedena rekognice poškozenou v poměru k několika možným

pachatelům, když okolnost, že poškozená ihned v průběhu výslechu

dne 4.11.1992 večer upozornila, že osoba sedící na chodbě je

pachatelem, z vlastního protokolu o výslechu ze dne 4.11.1992

neplyne, ale naopak dle protokolu o výslechu u soudu dne

11. 3.1993 poškozená výslovně uvedla, že poprvé muže podezřelého

ze spáchání trestného činu viděla až dne 5.11.1992 asi v 11.00

hod. dopoledne, potom i s přihlédnutím ke shora uvedenému nezbývá

než uzavřít, že závěr obecných soudů o tom, že skutek spáchal

obviněný, resp. stěžovatel, je v extrémním rozporu s vlastním

obsahem provedených důkazů.

Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že výpověď obviněného,

jenž se může hájit jakkoliv, a tedy i nedůsledně, nelze co do

relevantnosti zásadně postavit na roveň výpovědi poškozené,

slyšené jako svědkyně. Za této situace v dané věci došlo

k porušení jak pravidla obsaženého v § 2 odst. 5 tr. řádu, které

soudu ukládá postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci,

o němž nejsou důvodné pochybnosti, tak i pravidla obsaženého

v § 2 odst. 6 tr. řádu, které soudu ukládá hodnotit důkazy nejen

jednotlivě, ale i ve svém souhrnu, a současně došlo též

i k porušení zásady presumpce neviny a in dubio pro reo. Ze všech

shora uvedených důvodů bylo ústavní stížnosti pro porušení čl. 6

odst. 1 Úmluvy, čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 14 odst. 2 Paktu

podle § 82 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, vyhověno a napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím soudu

prvého stupně z důvodu procesní ekonomie dle § 83 odst. 3 písm. a)

cit. zák. zrušeno.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. 11.1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru