Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 405/99Usnesení ÚS ze dne 04.10.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základ... více
Věcný rejstříkvýzva
Vlastnictví
konfiskace majetku
EcliECLI:CZ:US:1999:2.US.405.99
Datum podání18.08.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 132

87/1991 Sb., § 5


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 405/99 ze dne 4. 10. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. A. R., zastoupeného JUDr. A. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 1998, č.j. 13 Co 172/98-138, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 19 C 147/92-121, ze dne 22. 5. 1997, takto:

Ústavnístížnostseodmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst.1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť návrh byl podán po lhůtě, stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Navrhovatel se svým podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 8. 1999, domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 1998, č. j. 13 Co 172/98-138, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního sodu pro Prahu 1 ze dne 22. 5. 1997, č. j. 19 C 147/92-121, jimž byla zamítnuta žaloba stěžovatele o vydání briliantu o váze 24,06 karátu a zároveň rozhodnuto o nákladech řízení a vrácení soudního poplatku.

Podle názoru stěžovatele bylo shora uvedenými rozsudky obecných soudů nepřípustným způsobem zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod, uvedených v čl. 4 odst. 1, odst. 2 a čl. 11 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 95 Ústavy.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal navrhovatel dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl z důvodu jeho opožděnosti a v odůvodnění zdůraznil, že zákonná jednoměsíční lhůta pro podání dovolání je lhůtou procesní, jejíž zmeškání nelze prominout. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek nabyl právní moci dne 7. 7. 1998 a dovolání bylo podáno k poštovní přepravě dne 10. 8. 1998, jednalo se podle názoru Nejvyššího soudu ČR o podání dovolání učiněné po uplynutí lhůty stanovené zákonem. Z tohoto důvodu bylo dovolání usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 1999, č. j. 23 Cdo 1171/99-162, podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první ve spojení s ustanovením § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnuto.

Navrhovatel ve svém podání tvrdí, že proti napadenému rozsudku podal opožděné dovolání, když považuje tento úkon za splnění podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za uplatnění všech procesních prostředků, který mu zákon k ochraně práva poskytuje. Tento názor není správný. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje (§ 75 odst. 1).

Stěžovatel podanou ústavní stížností napadá rozsudek Městského sodu v Praze ze dne 29. 5. 1998, č. j. 13 Co 172/98-138, který nabyl právní moci v červenci 1998. Počátek lhůty podání ústavní stížnosti počal tedy běžet začátkem července 1998 a uplynul po 60denní zákonné lhůtě. Jestliže tedy navrhovatel doručil ústavní stížnost v srpnu 1999, jedná se o ústavní stížnost podanou po lhůtě, stanovené v zákoně č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a jako takovou jí byl soudce zpravodaj nucen odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 4. října 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru