Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3994/13 #1Usnesení ÚS ze dne 21.07.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Ostrava
POLICIE
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /prohlídka jiných prostor... více
Věcný rejstříkodůvodnění
trestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
Domovní prohlídka
EcliECLI:CZ:US:2015:2.US.3994.13.1
Datum podání27.12.2013
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 12 odst.1, čl. 12 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 83, § 158 odst.3 písm.i, § 160 odst.4


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3994/13 ze dne 21. 7. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Richarda Klečky a 2) společnosti Klečka s. r. o., se sídlem Daliborova 491/16, Ostrava, oba zastoupeni Mgr. Jiřím Ježkem, advokátem se sídlem Dvořákova 26, 728 84 Ostrava, proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků, vydaným soudkyní Okresního soudu v Ostravě dne 31. října 2013 č. j. 0 Nt 2253/2013, č. j. 0 Nt 2254/2013, č. j. 0 Nt 2255/2013 a proti postupu Policie České republiky, za účasti 1) Okresního soudu v Ostravě a 2) Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. prosince 2013, se stěžovatel ad 1) domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení svého práva být stíhán jen z důvodů a způsobem, který stanoví zákon ve smyslu čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále pro porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka ad 2) namítá, že výkonem prohlídky v prostorách, které užívala (zčásti jako prodejnu, část jako zázemí) a odnětím věcí nalezených při prohlídce bylo dotčeno její ústavní právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 4 Listiny a současně bylo porušeno její soukromí ve smyslu čl. 7 odst. 1 Listiny.

Stěžovatelé proto navrhli, aby Ústavní soud vyslovil, že "prohlídkou prodejny KlečkaShop umístěné v 1. podlaží stavby X1 v Ostravě - Mariánských Horách, prohlídkou prostor prodejny KlečkaShop umístěné v 1. podlaží bytového domu č.p. X2 a v Havířově a prohlídkou prostor prodejny KlečkaSeeds umístěné v 1. podlaží vpravo ve stavbě X3 v Ostravě - Mariánských Horách bylo dotčeno ústavní právo stěžovatele ad 1) a stěžovatelky ad 2)".

Dále se stěžovatelé ad 1) a ad 2) domáhali toho, aby Ústavní soud vyslovil, že "zajištěním věcí při prohlídkách prodejny KlečkaShop umístěné v 1. podlaží stavby X1 v Ostravě - Mariánských Horách, a prodejny KlečkaShop umístěné v 1. podlaží bytového domu X2 v Havířově a prodejny KlečkaSeeds umístěné v 1. podlaží vpravo ve stavbě X3 bylo dotčeno ústavní právo stěžovatelky ad 2); Policii České republiky se přikazuje nepokračovat v omezování vlastnického práva stěžovatelky ad 2)".

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud zjistil, že příkazem soudkyně Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. října 2013 č. j. 0 Nt 2253/2013 byla nařízena prohlídka prostor prodejny KlečkaShop umístěné v 1. podlaží stavby X1 v Ostravě - Mariánských Horách.

Příkazem soudkyně Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. října 2013 č.j. 0 Nt 2254/2013 byla nařízena prohlídka prostor prodejny KlečkaShop umístěné v 1. podlaží bytového domu X2 v Havířově.

Příkazem soudkyně Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. října 2013 č. j. 0 Nt 2255/2013 byla nařízena prohlídka prostor prodejny KlečkaSeeds umístěné v 1. podlaží vpravo ve stavbě X3.

Tyto příkazy byly vydány v trestním řízení vedeném proti stěžovateli ad 1) pod č. j. KRPT-141022/TČ-2013-070741 jako podezřelému (nyní obviněnému) z přečinu šíření toxikomanie dle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Stěžovatelé uvádějí, že Policie České republiky (dále jen "policie") ve dnech 4. - 5. listopadu 2013 provedla prohlídky jiných prostor ve třech provozovnách stěžovatelky ad 2), při nichž odňala značné množství věcí - zejm. sudy, květináče a jiné nádoby na pěstování rostlin, substráty pro pěstování rostlin, hnojiva, postřiky proti škůdcům a jinou zahradnickou chemii, materiál k závlahovým systémům, vzduchotechniku, elektromateriál (v prodejnách na Y1 v Ostravě a Y2 v Havířově) a semena konopí (v prodejně na Y3 v Ostravě); současně policie odnesla i veškeré počítače, které byly v prostorách prodejen.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že příkazy k prohlídkám jsou nezákonné (s důsledky dosahujícími ústavně právní úrovně), neboť nebyly splněny zákonné předpoklady pro jejich vydání a současně příkazy nesplňují ani formální náležitosti předepsané zákonem č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Příkazy k prohlídkám byly vydány (a prohlídky proběhly) ještě před sdělením obvinění, ač se zjevně nejednalo o neodkladné úkony. Tyto příkazy byly vydány a realizovány, aniž bylo dáno důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin, a neobsahují řádné odůvodnění, což působí i jejich nepřezkoumatelnost. Stěžovatelé poukazují na to, že trestní řád stanoví, že nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, zahájí policejní orgán trestní stíhání a sdělí obvinění zásadně neprodleně. Teprve po zahájení trestního stíhání mohou probíhat vyšetřovací úkony a výjimkou z uvedené zásady jsou úkony neodkladné a neopakovatelné. Neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Předmětné příkazy k prohlídkám (které měly takřka identické odůvodnění) sice proklamují neodkladnost prohlídky, prohlídkami však mají být zjištěny informace, které teprve umožní sdělit obvinění.

Stěžovatelé poukazují na to, že domovní, osobní i prohlídky jiných prostor jsou instituty sloužící k zajištění věcí (nebo osob) důležitých pro trestní řízení, nikoliv pro jejich zjištění. V daném případě došlo k převrácení smyslu trestního řádu - zatímco trestní řád upravuje instituty, nástroje, které mohou být použity tehdy, vede-li se trestní stíhání, v předmětné věci byly tyto instituty použity proto, aby mohlo být trestní stíhání zahájeno. Jde o naprosto nepřípustnou extenzi trestně právních prostředků mimo hranice jejich zákonné použitelnosti, která se příčí nejen trestním normám, ale i ústavním kautelám. Jakoukoliv neodkladnost prohlídek vylučuje i časové vymezení, kdy měly proběhnout - tedy "v době od 4. listopadu 2013, 00:00 hodin do 4. prosince 2013, 24:00 hodin". Mohou-li prohlídky proběhnout v období jednoho měsíce a dne, není zde žádná skutečná neodkladnost - nemožnost odkladu na dobu než bude zahájeno trestní stíhání. Policejní orgán mohl nejdříve sdělit obvinění (měl-li patřičné poznatky) a prohlídku provést následně (byť i bezprostředně po sdělení obvinění). Důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin, je jedním z předpokladů pro nařízení a provedení prohlídky jiných prostor, a to i tehdy, mělo-li by jít o prohlídku neodkladnou, která má proběhnout před sdělením obvinění. Stěžovatelé uvádějí, že v příkazech k domovní prohlídce bylo sice zmíněno podezření ze spáchání přečinu šíření toxikomanie, ovšem takové podezření nemůže obstát. Aby zde bylo dáno důvodné podezření ze spáchání trestného činu, musí zahrnovat podezření z naplnění všech znaků základní skutkové podstaty. Jinými slovy řečeno, je-li naplnění některého znaku skutkové podstaty nepravděpodobné, není zde dáno důvodné podezření (může být pochopitelně prověřováno, zda onen znak skutkové podstaty byl naplněn či nikoli, ale půjde o úkony dle ust. § 158 trestního řádu, tedy úkony před zahájením trestního stíhání). Znaky skutkové podstaty zahrnují i zavinění v potřebné formě; šíření toxikomanie je trestným činem úmyslným, takže důvodné podezření ze spáchání trestného činu šíření toxikomanie musí zahrnovat i podezření z úmyslného zavinění. Stěžovatel ad 1) se přitom neměl proč domnívat, že provozováním tzv. grow shopu porušuje zákon, navíc provozování grow shopů bylo dlouhé roky běžně akceptováno a i policií tolerováno. Je-li určité jednání obecně přijímáno jako dovolené, nedojde-li ani ke změně právních předpisů, nelze předpokládat, že stěžovatel ad 1) úmyslně páchal trestný čin. Je evidentní, že vzhledem k předchozí společenské situaci, která zde panovala roky, je zavinění stěžovatele ad 1) prakticky vyloučeno; nelze jej tedy vinit z úmyslného trestného činu. Příkazy k prohlídce jiných prostor se ve svém odůvodnění subjektivní stránkou vůbec nezabývají. Popsanou nezákonnou prohlídkou jiných prostor bylo zasaženo do soukromí stěžovatelky ad 2) tím, že policie "zajistila" - tedy odnesla věci patřící do jejího vlastnictví, zasáhla i do jejího práva vlastnit majetek. Stěžovatelka ad 2) uvádí, že je obchodníkem a uvedeným zásahem byla proto dotčena zvláště citelně, neboť přišla de facto o veškeré zboží, které nemůže prodávat. Uvedený zásah pro ni může mít i likvidační následky. Zboží, které bylo zabaveno, přitom získala legálně, vlastnictví tohoto zboží není nijak zákonně omezeno a lze je běžně zakoupit i v jiných obchodech - šlo zejména o zahradnické potřeby jako květináče, truhlíky, rostlinné substráty, hnojiva, zahradnická chemie, závlahové systémy, atd.

III.

Ústavní soud není součástí soudní soustavy (čl. 91 Ústavy České republiky, dále jen "Ústava") a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející, jakož i postup policie při provádění prohlídek jiných prostor a pozemků, z hlediska stěžovateli v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se otázkami domovních prohlídek, prohlídek jiných prostor a pozemků zabýval mnohokrát (např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96, N 62/8 SbNU 119, dostupném též na http://nalus.usoud.cz/, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59). Ústavní soud poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec" (srov. nález sp. zn. II. ÚS 362/06, N 200/43 SbNU 239). Jestliže proto ústavní pořádek připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost, ať již domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků, je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek jejich přípustnosti" (nález sp. zn. III. ÚS 287/96, N 62/8 SbNU 119). V souvislosti s uvedeným pak považuje Ústavní soud za vhodné zmínit např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Klass proti Německu z roku 1978 A-28 (dostupný v databázi HUDOC spravované Evropským soudem pro lidská práva, nebo judikaturu citovanou in Repík, B., Evropská úmluva o lidských právech a trestní právo, Praha, Orac, 2002, s. 207), podle kterého se státy mohou uchýlit k opatřením jako domovní prohlídky nebo zabavení věci, aby získaly hmotný důkaz. Je však přitom třeba, aby jejich právní předpisy a jejich praxe v dané oblasti skýtaly přiměřené a dostatečné záruky proti zneužití.

Co se týče podmínek, za nichž lze provést prohlídku jiných prostor a pozemků, tak tyto jsou vymezeny v ustanovení § 83a trestního řádu tak, že příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Stran námitek stěžovatelky směřujících do odůvodnění příkazu k prohlídce, Ústavní soud poukazuje na poměrnou stručnost ustanovení § 83 a násl. trestního řádu, který pro tyto úkony stanoví písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny, žádné požadavky nevymezuje. Rozsah odůvodnění se tedy dovozuje především z judikatury [např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239)], v souladu s níž musí obecný soud své rozhodovací důvody v odůvodnění příkazu k prohlídce dostatečně a zřetelně vyložit, přičemž nepostačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace). Z odůvodnění tak musí být dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné.

Na druhou stranu však, zejména dochází-li k prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze klást na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených rozhodnutí příliš vysoké požadavky, neboť v situacích, kdy je prověřování trestní věci na samém počátku, nelze od policejního orgánu očekávat detailní znalost věci (k tomu srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3001/09, usnesení sp. zn. III. ÚS 1033/07, nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 455/13). Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána v takové míře, jako je tomu např. u podané obžaloby".

Ústavní soud připomíná současně závěry, vyjádřené např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 2355/13, v souladu s nimiž k vydání příkazu postačí "důvodné podezření", že v předmětném objektu se nacházejí věci důležité pro trestní řízení; od toho se odvíjí příslušná úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Jinými slovy, je potřeba mít na vědomí, že příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor soud vydává ve fázi řízení, v níž ještě nejsou podrobně známy veškeré informace o údajné trestné činnosti. Po obecném soudu není v této fázi možno požadovat zcela precizní popis skutkového stavu, přičemž právě provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor často slouží k dalšímu objasnění podstatných okolností případu.

V každém případě je však podstatné zhodnocení příkazu a jeho odůvodnění jako celku. Je tedy třeba posoudit, zda v tom kterém případě jsou podklady prohlídky natolik věrohodné, aby jimi bylo možno odůvodnit zásah do základních práv a svobod stěžovatele. Jinými slovy řečeno, příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků je třeba vnímat především jako nástroj kontroly nad prací policie v případech, kdy tato zasahuje do základních práv a svobod právních subjektů. Ústavně právní roviny proto nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o důvodnosti vymezených podezření; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz k domovní prohlídce či prohlídce jiných prostor a pozemků slouží.

Tvrdí-li dále stěžovatel ad 1), že okresní soud ve svých příkazech nedostatečným způsobem odůvodnil, z jakého důvodu měly být předmětné prohlídky provedeny jako neodkladný a neopakovatelný úkon [§ 158 odst. 3 písm. i), § 160 odst. 4 trestního řádu], nelze této jeho argumentaci přisvědčit. V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu [srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3094/10, sp. zn. I. ÚS 394/11, sp. zn. I. ÚS 4144/12, sp. zn. I. ÚS 867/10, či nález sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297)], nabývá ústavněprávního rozměru až deficit, kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoli seznatelná, "byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu". V projednávané věci jsou však důvody pro uvedený procesní postup zřejmé přímo z napadených příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků, v nichž soud shledal opodstatněnou hrozbu zmaření, zničení nebo ztráty hledaných důkazních prostředků, která současně bránila zahájení trestního stíhání před provedením prohlídky. Výsledky prohlídky jiných prostor měly pak podle soudu sloužit jako podklad pro zahájení trestního stíhání konkrétních osob a pro právní kvalifikaci stíhaného jednání.

Ústavní soud shledal, že v nyní přezkoumávané věci napadené příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků jsou odůvodněny dostatečně, respektive v souladu s ústavními požadavky na ně kladenými. Z ústavní stížností napadených příkazů k prohlídce je totiž zřejmé, kdo příkazy vydal a vůči kterému subjektu směřují. Současně je i zřejmé, z důvodu podezření ze spáchání jakého trestného činu je prohlídka konána. Dále je v příkazech vymezeno, kde se bude prohlídka konat. Zcela jasný je i důvod a předmět zájmu policie. Co se pak týče samotného odůvodnění příkazů, jsou v nich blíže popsány důvody vzniku podezření ze spáchání konkrétního přečinu také okolnosti, pro které nelze s úkonem vyčkat do doby zahájení trestního stíhání. Příkazy k prohlídce jsou odůvodněny dostatečně, a proto nelze konstatovat, že by se orgány činné v trestním řízení věcí dostatečně nezabývaly nebo že by se prohlídkou dopustily zásahu do základních práv stěžovatelů.

Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a na event. kasaci pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii; pravomoc Ústavního soudu směřuje (za splnění dalších podmínek) vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. V dané souvislosti nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů. Ústavní soud přistupuje k zásahu v případě prohlídky jiných prostor a pozemků jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. Nic takového v posuzované věci zjištěno ovšem nebylo.

Ústavní soud neshledal, že by že by v důsledku vydání napadených příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků nebo při provádění prohlídek došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2015

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru