Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 399/97Nález ÚS ze dne 01.09.1998Okamžik uskutečnění zdanitelného plnění pro účely daně z přídané hodnoty

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkinterpretace
vlastnické právo/přechod/převod
daň/výpočet
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 95/12 SbNU 23
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.399.97
Datum podání22.10.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 2, § 409

588/1992 Sb., § 2 odst.1 písm.a, § 2 odst.2 písm.a, § 2 odst.4 písm.b, § 9 odst.1 písm.a


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 399/97 ze dne 1. 9. 1998

N 95/12 SbNU 23

Okamžik uskutečnění zdanitelného plnění pro účely daně z přídané hodnoty

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudců ve

věci ústavní stížnosti M. U., zastoupeného JUDr. J. S., za účasti

účastníka řízení Krajského soudu v Ústí n. Labem, proti rozsudku

Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 17. 9. 1997, č. j. 16 Ca

224/97-18,

takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění.

Stěžovatel zaslal dne 20.10.1997 k Ústavnímu soudu stížnost

proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 16 Ca

224/97-18, ze dne 17.9.1997, ve věci žaloby na přezkoumání

správního rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem,

č.j. 15095/130/96, ze dne 17.3.1997, a dodatečného platebního

výměru na daň z přidané hodnoty, č.j.143/7/42/96/Tvr, ze dne

30.8.1996, vydaného Finančním úřadem v Lounech.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím bylo

porušeno jeho ústavní právo v čl. 1 odst.5 Listiny základních práv

a svobod, podle něhož daně a poplatky lze ukládat jen na základě

zákona, a proto navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí

nad Labem, č.j. 16Ca 224/97-18 ze dne 17.9.1997.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že dne

30.8.1996 byl Finančním úřadem v Lounech vydán dodatečný platební

výměr, č. j. 143/7/42/96/Tvr, na daň z přidané hodnoty ve výši Kč

4.247. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno dne 16.9.1996 odvolání,

které bylo rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem

zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí byl dne 15.4.1997 podán návrh

na zrušení rozhodnutí žalovaného Finančního ředitelství, č.j.

15095/130/96, ze dne 17.3.1997 a dodatečného platebního výměru

Finančního úřadu v Lounech, č. 143/42/96/Tvr, ze dne 30.8.1996.

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 16Ca 224/97-18,

ze dne 17.9.1997 byla žaloba zamítnuta.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud podle

ustanovení § 42 odst. 3 a § 76 odst. 1 zákona č 182/1993 Sb., ve

znění pozdějších předpisů, vyžádal spis, sp. zn. 16 Ca 224/97,

u Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze kterého bylo zjištěno, že

Finančním úřadem v Lounech byl vydán dodatečný platební výměr,

č.j. 143/7/42/96/Tvr, na daň z přidané hodnoty podle zákona č.

588/1992 Sb, o dani z přidané hodnoty.

Stěžovatel nemá žádné výhrady ke skutkové stránce věci, ani

ke skutkovým zjištěním, jde mu o posouzení otázky, zda je

zdanitelným plněním ve smyslu ustanovení § 2 odst.2 písm. a)

zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, prodej zboží na

základě kupní smlouvy, uzavřené podle § 409 a násl. obchodního

zákoníku, v níž si strany písemně smluvily, že kupující nabude

vlastnického práva až po úplném zaplacení kupní ceny, jestliže

kupující dodané zboží prodávajícímu nezaplatí.

Své tvrzení opírá o výklad ustanovení § 2 odst.1 písm.a)

zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, který vymezuje

základní pojmy zákona. Tvrdí, že nedojde-li při dodání zboží

zároveň ke změně vlastnického práva, nevzniká prodejci

(dodavateli) ve smyslu tohoto ustanovení daňová povinnost. Tuto

daňovou povinnost nelze dovodit ani z ustanovení § 9 odst. 1 písm.

a) zákona o dani z přidané hodnoty, které se týká času uskutečnění

zdanitelného plnění, avšak pouze za podmínky, že ke zdanitelnému

plnění došlo. Lze z něj dovodit, že den dodání zboží podle kupní

smlouvy se považuje za uskutečněné zdanitelné plnění, avšak pouze

v případě, že při něm dochází ke změně vlastnického práva. Tam,

kde kupující nabývá vlastnictví až zaplacením kupní ceny, se

považuje zdanitelné plnění za uskutečněné teprve zaplacením zboží,

jak je uvedeno v ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zákona o dani

z přidané hodnoty větou začínající slovy : "v ostatních

případech". Konstatuje, že dle výkladu finančních orgánů

a krajského soudu by docházelo k tomu, že by byl prodávající nucen

platit DPH i v případech, kdy dodané zboží nezměnilo vlastníka,

neboť k zaplacení zboží v některých případech nikdy nedojde,

přičemž z žádného ustanovení nelze dovodit, že v těchto případech

může být daň z přidané hodnoty prodávajícímu vrácena a také

vrácena není, když není jisto, zda kupující zaplatí, případně kdy

zaplatí.

Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty v ustanovení

§ 2 vymezuje nejdůležitější základní pojmy užívané dále v zákoně,

mezi něž patří pojem zdanitelné plnění, které je speciálním

označením předmětu daně z přidané hodnoty.

Obecně je předmět daně z přidané hodnoty vymezen jako veškerá

zdanitelná plnění za úplatu i bez úplaty, včetně naturálního

plnění v tuzemsku v rámci podnikání.

Proto, aby plnění bylo plněním zdanitelným pro účely zákona

o dani z přidané hodnoty, musí současně splňovat tři podmínky.

Jedná se za prvé o věcné podmínky, za druhé o podmínku, že je

uskutečněno při podnikání a za třetí, že je uskutečněno

v tuzemsku.

1) Věcné podmínky

a) dodání zboží - za zboží se pro účely DPH považují všechny

movité věci s výjimkou peněz. Pokud je dodání zboží spojeno

s přepravou nebo odesláním potom místo, kde tato přeprava

(odeslání) začíná. Jestliže není dodání zboží spojeno s přepravou,

pak místo, kde se nachází zboží při uskutečnění dodání.

b) poskytování služeb, které jsou definovány v ust. § 2 odst.4

písm. b) zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty.

c) převod a využití práv z průmyslového nebo jiného duševního

vlastnictví

2) Podnikání - zdanitelné plnění je uskutečňováno při podnikání,

jehož pojem je

vymezen v ustanovení § 2, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní

zákoník jako

soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním

jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku, a to

i v případě, že se jedná o činnost vykazující všechny znaky

podnikání, kromě toho, že je vykonávána podnikatelem.

3) Místo podnikání - vzhledem k tomu, že podmínkou je místo

podnikání v tuzemsku, musí být jednoznačně určeno.

Aby plnění bylo plněním zdanitelným, musí být splněny všechny

tři podmínky současně a musí zde být vždy patrný úmysl plátce daně

takové zdanitelné plnění uskutečnit, pak se jedná o podnikání ve

smyslu ustanovení § 2 obchodního zákoníku.

V tomto případě stěžovatel jako podnikatel tyto tři podmínky

splnil a naplnil tím klíčový pojem daný zákonem č. 588/1992 Sb.,

o dani z přidané hodnoty, kterým je vymezení předmětu daně

- zdanitelné plnění. Co se týče okamžiku uskutečnění zdanitelného

plnění, dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb., o dani

z přidané hodnoty, v případě prodeje zboží mezi podnikatelskými

subjekty, který je uskutečňován na základě kupní smlouvy podle

obchodního zákoníku, se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné

dnem dodání zboží, který je uveden v kupní smlouvě. Určující je

vždy tento den dodání i když se od něj může den přechodu

vlastnických práv lišit. Den uskutečnění zdanitelného plnění tedy

není vázán ke dni nabytí vlastnického práva zboží kupujícím.

V případě, že prodej zboží je realizován mimo rámec kupní

smlouvy, podle obchodního zákoníku, například se jedná o prodej

zboží občanovi podle občanského zákoníku, považuje se zdanitelné

plnění za uskutečněné dnem převzetí zboží nebo dnem jeho zaplacení

podle toho, který den nastane dříve, což se neuskutečnilo v tomto

případě.

Uložení daňové povinnosti ve výše uvedeném případě je

v souladu se zákonem č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty,

a proto Ústavní soud na základě prozkoumání spisového materiálu

dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná, neboť nedošlo

k porušení zákonnosti a ústavnosti a v předmětné věci bylo

postupováno v souladu s obecně závaznými právními předpisy.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem proto Ústavní soud podle

ustanovení § 82 odst.1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, ústavní stížnost zcela zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 1. září 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru