Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3907/14 #1Usnesení ÚS ze dne 20.10.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajZemánek Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/ tajemství listovní a jiných záznamů a zpráv
Věcný rejstříkmlčenlivost
odůvodnění
trestní stíhání
Policie České republiky
samospráva
Domovní prohlídka
samospráva/profesní
advokát/profesní požadavky
EcliECLI:CZ:US:2015:2.US.3907.14.1
Datum podání12.12.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 13

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 85b odst.9, § 59 odst.4, § 85b odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3907/14 ze dne 20. 10. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti JUDr. Daniela Musila, zastoupeného JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem, se sídlem Ke Klimentce 2186/15, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. Nt 616/2012-123 ze dne 12. 11. 2014, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 12. 2014, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavní práva zaručená čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 13, čl. 36 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. Nt 616/2012 se podává, že proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "tr. zákoník"), spáchaný dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství. Ještě v rámci podezření z této trestné činnosti byla na základě příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaného Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 21. 11. 2012 pod sp. zn. 63 Nt 7232/2012 ve dnech 27. a 28. 11. 2012 provedena prohlídka v prostorách advokátní kanceláře stěžovatele. Při provádění prohlídky byl u některých listin dán zástupcem České advokátní komory (dále jen "Komora") souhlas s jejich seznámením, u jiných listin souhlas dán nebyl, a tyto byly po řádném zapečetění předány zástupci Komory s odkazem na § 85b zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř.").

Dne 10. 12. 2012 došel Městskému soudu v Praze návrh Obvodního soudu pro Prahu 1 na nahrazení souhlasu zástupce Komory rozhodnutím soudce k oprávnění policejního orgánu seznámit se s obsahem listin označených 1K-15K v protokolu o domovní prohlídce ze dne 27. 11. 2012, které mohou obsahovat skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta.

Usnesením č. j. Nt 616/2012-89 ze dne 24. 6. 2014 Městský soud v Praze rozhodl výrokem I., že se podle § 85b odst. 9 tr. ř. (věta před středníkem) návrhu vyhovuje a nahrazuje se souhlas zástupce Komory, aby se orgány činné v trestním řízení mohly seznámit s obsahem listin zajištěných při prohlídce jiných prostor, a to jen částečně ve vztahu k listinám specifikovaným pod body 1) až 10). Výrokem II. soud podle § 85b odst. 9 tr. ř. (věta za středníkem) zamítl návrh částečně ve vztahu k listinám označeným pod body 1) až 5). Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se mimo jiné podává, že předmětem návrhu byla též data v elektronické podobě, o nichž nebylo možné dosud rozhodnout. Policejní orgán byl vyzván ke sdělení dalších klíčových slov, na základě kterých znalec provede selekci zajištěných dat.

Napadeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl o listinách v elektronické podobě tak, že návrhu Obvodního soudu pro Prahu 1 podle § 85b odst. 9 tr. ř. (věta před středníkem) vyhověl jen částečně ve vztahu k listinám uloženým v obálce označené 15K a podle § 85b odst. 9 tr. ř. (věta za středníkem) návrh zamítl ve vztahu k listinám označeným pod písm. A) až F).

Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení, přičemž připomíná, že trestní řád v § 85b odst. 3 stanoví přísná pravidla pro podání návrhu na rozhodnutí, jímž má být nahrazen nesouhlas Komory. Namítá, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 v rozporu s § 85b odst. 4 tr. ř. ve spojení s § 59 odst. 4 tr. ř. nepředložila svůj návrh v potřebném počtu stejnopisů, což vzhledem k § 85b odst. 6 tr. ř. má dle stěžovatele za následek, že k takovému návrhu neměl soudce městského soudu přihlížet. Dle jeho názoru návrh neobsahuje ani konkrétní vymezení listin, u kterých se navrhovatel nahrazení souhlasu domáhá, a je obecný, neurčitý a nepřezkoumatelný, přičemž soudce, který o něm rozhodoval, jej nemohl sám upřesňovat. Dále upozorňuje na to, že jen soudce se mohl seznámit s obsahem zajištěných listin, aby mohl rozhodnout, zda jsou dotčeny povinnou mlčenlivostí advokáta, přičemž smysl a účel daného řízení byl zcela popřen, pokud měla za tímto účelem jiná osoba - znalec předmětné dokumenty k dispozici. Stěžovatel vyslovuje přesvědčení, že nebyl dán důvod k tomu, aby znalec držel datovou kopii již předtím, než mu bylo soudem uloženo provést konkrétní třídění dat a argument policejního orgánu, že druhá kopie byla vyhotovena pro účely selekce, tudíž považuje za lichý. V další části ústavní stížnosti stěžovatel rozebírá smysl a účel ustanovení § 85b tr. ř., připomíná, že advokát je povinen při poskytování právní pomoci vést přiměřenou dokumentaci o vykonávaných úkonech a průběhu zastupování, tzv. klientský spis, a je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právní pomoci. Do ní lze zasahovat jen v zákonem vymezených případech. Obvinění advokáta není zákonným důvodem k prolomení advokátního tajemství. Obvodní soud pro Prahu 1 však projevil flagrantní neznalost či nepochopení této úpravy, když v závěru svého nekonkrétního návrhu uvedl pouze to, že stěžovatel je stíhán za zvlášť závažný zločin, aniž by se zabýval povahou vztahu mezi stěžovatelem a ostatními obviněnými, z nichž někteří jsou až do současné doby jeho klienty.

K ústavní stížnosti se vyjádřil jako účastník řízení Městský soud v Praze, který především odkázal na příslušné pasáže odůvodnění napadeného usnesení. Uvedl, že mu nepříslušelo zkoumat předchozí procesní postup policejního orgánu a pro takový přezkum neměl ani dostatečné podklady. Poukázal na problematičnost dané úpravy, která by si podle jeho názoru zasloužila přesnější vymezení procesního postupu v případě, kdy jsou při domovní prohlídce u advokáta zajištěny dokumenty, k seznámení s nimiž nedá zástupce Komory souhlas. S ohledem na nutnost počítačové selekce elektronicky ukládaných dat však postup policejního orgánu v projednávané věci nepovažuje za takový zásah, který by dosahoval ústavní roviny. K námitce, že soud neměl k návrhu pro jeho neúplnost přihlížet, uvedl, že jde o neudržitelně formalistický výklad § 85b odst. 6 tr. ř. Jednotlivé listiny jsou v návrhu označeny jednoznačně a nezaměnitelně. Soud nesdílí ani názor stěžovatele, že výzvou policejnímu orgánu, aby poskytl tzv. klíčová slova, soud nepřípustně doplnil neúplný návrh. Pro rozsah zajištěných listin bylo vyloučeno, aby se s nimi soud seznámil v celé šíři. Soud se proto zcela logicky u veřejného zasedání dotázal, jaká slova považuje za klíčová, aby zkoumal pouze okruh listin významných. Takový postup nemůže zasáhnout do práv stěžovatele, neboť tak bylo učiněno v jeho prospěch. Připomněl, že strany řízení nemohou před jednáním obdržet znalecký posudek obsahující soudem zkoumané listiny, neboť by tím došlo k vyzrazení obsahu všech listin. Postavení posudku je vysoce specifické a v podstatě jde pouze o počítačovou selekci dat na dvě skupiny, z nichž soud posléze zkoumá pouze jednu, která obsahuje klíčová slova. Dle názoru soudu v řízení nebyla porušena stěžovatelova ústavní práva, neboť řízení probíhalo v souladu se zákonem před k tomu oprávněným orgánem, přičemž advokátní povinnost mlčenlivosti nebyla nijak dotčena.

Po zvážení stížnostních námitek a obsahu napadeného rozhodnutí i příslušného spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí zdůraznil význam mlčenlivosti advokáta jako předpokladu pro řádný výkon advokacie a poskytl jí ústavněprávní ochranu (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2894/08 ze dne 28. 8. 2009, N 191/54 SbNU 361). Zároveň však opakovaně vyslovil souhlas s tezí, že "institut advokátní mlčenlivosti, potažmo poskytování právních služeb, nesmí být zneužíván k páchání trestné činnosti. Tím by totiž došlo k nepřípustnému a účelovému nadřazování uvedené "procesní" hodnoty nad hodnoty základních práv a svobod, k jejichž naplňování má stát pozitivní povinnost, jež se realizuje mimo jiné právě v trestním řízení" (srov. nález sp. zn. II. ÚS 889/10 ze dne 25. 11. 2010, N 237/59 SbNU 405).

V nyní posuzované věci jde o případ, v němž je stěžovatel - advokát - trestně stíhán pro závažný trestný čin, dílem spáchaný ve spolupachatelství, a nelze zajisté akceptovat, aby odhalování a stíhání takového deliktu bylo znemožňováno odkazem na mlčenlivost advokáta. Procesní institut prohlídky prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, je legitimním nástrojem, představujícím ústavněprávně přípustný zásah do domovní svobody a do práva na výkon advokacie. V daném případě stěžovatel proti nařízení a provedení domovní prohlídky samostatnou ústavní stížností nebrojil. Pokud až v souvislosti s projednáním návrhu na nahrazení souhlasu poukazoval na nesprávný postup policejního orgánu při provádění prohlídky, městskému soudu v daném řízení nepříslušelo postup policie přezkoumávat. Jeho povinností bylo pouze přezkoumat, která z označených listin je kryta povinností advokáta zachovávat mlčenlivost, a která nikoliv. V souladu s uplatněným návrhovým žádáním nemá ani Ústavní soud prostor, aby se zabýval námitkami, směřujícími proti nařízení a provedení prohlídky. Předmětem řízení před Ústavním soudem je totiž právě jen zásah do základních práv a svobod stěžovatele v důsledku rozhodnutí soudu, kterým byl nahrazen souhlas zástupce Komory.

Smyslem návrhu podle § 85b odst. 3 tr. ř. podaného Obvodním soudem pro Prahu 1 bylo vysvětlit Městskému soudu v Praze, proč je žádáno o nahrazení souhlasu zástupce Komory. Odepření souhlasu ohledně některých listin, dokumentované v protokolu o prohlídce, totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ačkoliv by bylo jistě namístě, aby takto významný právní úkon zástupce orgánu profesní samosprávy přesvědčivě zdůvodnil. Krom nástinu a vyhodnocení výsledků dosavadního trestního řízení a popisu průběhu prohlídky v prostorách advokátní kanceláře stěžovatele návrh obsahuje označení listin a elektronických dat, k nimž nebyl dán souhlas k seznámení, a to odkazem na protokol o provedení prohlídky ze dne 27. 11. 2012. Ústavní soud ověřil z připojeného protokolu o provedení prohlídky, že věci označené v návrhu jako 1K až 15K jsou dostatečně a přehledně specifikovány, takže je vyloučena jejich záměna. S přihlédnutím k obsahu protokolu, který je přílohou návrhu, má Ústavní soud za to, že návrh splňuje náležitosti uvedené v § 85b odst. 4 tr. ř. Stejným způsobem ostatně návrh vyhodnotil i rozhodující soudce (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 12. 2. 2013, č. l. 30 spisu Městského soudu v Praze sp. zn. Nt 616/2012).

V této souvislosti Ústavní soud odkazuje na závěry stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 306/2014 ze dne 25. 6. 2015 (dostupného na http://www.nsoud.cz), vyjadřující se mimo jiné k otázce náležitostí návrhu podle § 85b odst. 4 tr. ř., z nichž se podává, že "...kladený požadavek na označení listin a určitost návrhu je naplněn zásadně tím, že soudci je předložen elektronický nosič informací, obsahující elektronickou podobu pouze těch listin, které mají být soudcem přezkoumány, a to v technické úpravě umožňující přezkoumání (k tomu srov. rozhodnutí č. 30/2008 Sb. rozh. tr.). Splnění tohoto požadavku, jakož i přesvědčivé vylíčení skutečnosti, proč nesouhlas zástupce České advokátní komory k seznámení se orgánu provádějícímu úkon s obsahem těchto listin má být nahrazen rozhodnutím soudce, může spočívat také v tom, že návrh (popř. již podnět k jeho podání) i při obecnějším vymezení listin (např. poukazem na nosič informací nebo označené šanony či krabice obsahující větší množství obecně popsaných listin týkajících se dané věci) obsahuje jejich dostatečný výčet a podrobný popis skutkového děje...". Ani těmto závěrům vyhodnocení návrhu městským soudem nijak neodporuje.

K náležitostem návrhu přistupuje stěžovatel příliš formalisticky i potud, pokud namítá, že návrh nebyl předložen v dostatečném počtu stejnopisů. Nelze přijmout jeho názor, že městský soud, který návrh obdržel, k němu neměl přihlížet právě proto, že nebyl předložen v patřičném počtu stejnopisů. Soudu nic nebrání v tom, aby takový návrh na své náklady rozmnožil, což v projednávaném případě také učinil. Stěžovatel ani netvrdí, že by mu stejnopis návrhu nebyl zaslán.

Pokud stěžovatel tvrdí, že výzvou městského soudu policejnímu orgánu k poskytnutí tzv. klíčových slov, podle nichž bude moci zadat znalecký posudek k elektronické selekci zájmových dat, byl návrh nepřípustně doplňován, ani této jeho námitce nelze přisvědčit. Seznam klíčových slov pouze představoval určité pomocné vodítko pro soudem ustanoveného znalce z oboru kybernetiky a elektroniky, aby z enormního množství (několika milionů listin) vyčlenil ty, jež měl soud v řízení o nahrazení souhlasu zástupce Komory přezkoumat. Soud přitom postupoval zcela transparentně, neboť, jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání ze dne 24. 6. 2014, kterého se zúčastnil obhájce stěžovatele, dotázal se policejního orgánu, jaká slova považuje za klíčová, aby mohl být zkoumán toliko okruh významných listin. Jak případně poukázal městský soud ve svém vyjádření, takový dotaz nijak návrh neupřesňuje, pouze umožňuje zúžit (nikoliv rozšířit) okruh zkoumaných listin na počet reálně prozkoumatelný. Tento postup nemůže zasáhnout do práv stěžovatele, neboť zúžení přezkumu bylo činěno v jeho prospěch.

Jak Ústavní soud vyslovil již v nálezu sp. zn. II. ÚS 889/10, přiměřená pečlivost při seznamování se s obsahem listin zajištěných v kanceláři advokáta, jež mají být vydány orgánům činným v trestním řízení pro účely dokazování, slouží především k ochraně práv těch klientů advokáta, kteří s trestní kauzou nemají nic společného. Soudce městského soudu rozhodující v dané věci se s významnými listinami, elektronicky selektovanými znalcem, řádně seznámil a ohledně části těchto listin rozhodl o nahrazení souhlasu zástupce Komory ke zjištění a využití jejich obsahu s tím, že neobsahují skutečnosti, o nichž je stěžovatel jako advokát povinen zachovávat mlčenlivost. Učinil tak zákonným způsobem a jeho přezkum byl adekvátní i ve směru ochrany práv všech dotčených osob. V tomto směru stěžovatel ani žádné námitky nevznáší.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelem tvrzených ústavně zaručených práv a svobod, postupoval podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 2015

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru