Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3887/19 #1Usnesení ÚS ze dne 28.04.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práv... více
Věcný rejstříkodůvodnění
Předběžné opatření
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.3887.19.1
Datum podání04.12.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 292/2013 Sb. ; o zvláštních řízeních soudních; § 12/3 ve slovech "jde-li o předběžné opatření, které může soud nařídit i bez návrhu, ve věci ochrany proti domácímu násilí nebo ve věci výživného"

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

104/1991 Sb./Sb.m.s., čl. 3 odst.1

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 32 odst.4, čl. 10 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

292/2013 Sb., § 12 odst.3, § 466 písm.j, § 3 odst.1, § 12 odst.1, § 468 odst.1

89/2012 Sb., § 877

99/1963 Sb., § 75b odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3887/19 ze dne 28. 4. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti M. V., zastoupené Mgr. Pavlem Vintrem, advokátem, Masarykova 621/19, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. září 2019 č. j. 36 Co 296/2019-271, spojené s návrhem na zrušení § 12 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve slovech "jde-li o předběžné opatření, které může soud nařídit i bez návrhu, ve věci ochrany proti domácímu násilí nebo ve věci výživného", za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a nezletilé K. H., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení § 12 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve slovech "jde-li o předběžné opatření, které může soud nařídit i bez návrhu, ve věci ochrany proti domácímu násilí nebo ve věci výživného", se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 12. 2019, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i z důvodu porušení základních práv její nezletilé dcery (dále též "nezletilá") podle čl. 10 odst. 2, čl. 33 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 8 a čl. 28 Úmluvy a čl. 16 Úmluvy o právech dítěte. S ústavní stížností byl spojen návrh na zrušení § 12 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve slovech "jde-li o předběžné opatření, které může soud nařídit i bez návrhu, ve věci ochrany proti domácímu násilí nebo ve věci výživného".

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Stěžovatelce byla rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 4. 2017 č. j. 30 Nc 4118/2016-45 svěřena do péče její nezletilá dcera. Jejímu otci M. H. (dále jen "otec nezletilé") byla tímto rozsudkem stanovena povinnost hradit výživné a byl upraven jejich styk.

3. Dne 13. 6. 2019 podala stěžovatelka návrh na zahájení řízení o nahrazení souhlasu rodičů ve věci významné pro nezletilé dítě podle § 877 občanského zákoníku a § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních. Mezi rodiči nezletilé měly panovat zásadní neshody ohledně péče o ni, jež se kromě jiného týkaly jejího umístění do posledního ročníku předškolního zařízení. Nezletilá navštěvovala od jara 2018 lesní školku při mateřské škole X. Stěžovatelka ji tam proto podle svých tvrzení musela každý den automobilem vozit asi 30 minut z místa svého bydliště. Sama navíc hradila školkovné. Přestože proti stávající mateřské škole neměla výhrady, neviděla důvod, aby nezletilá docházela do mateřské školy, která není spádová, je vzdálená a vzhledem k nákladům nepřiměřená poměrům rodičů. Z hlediska předškolního vzdělávání navíc pro nezletilou nepředstavovala žádný jiný přínos, než který by jí poskytla spádová školka.

4. V průběhu řízení o uvedeném návrhu podala stěžovatelka dne 19. 8. 2019 návrh na vydání předběžného opatření ve věci významné pro nezletilé dítě, kterým by soud nahradil souhlas otce nezletilé s jejím zápisem do mateřské školy Y. Stěžovatelka již podala žádost o zápis nezletilé. Protože však její otec s nástupem do této mateřské školy nesouhlasil, bylo řízení o přijetí nezletilé pro rok 2019/2020 přerušeno. Otec nezletilé zase podal dne 20. 8. 2019 návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud nahradil souhlas stěžovatelky s přijetím nezletilé k povinnému předškolnímu vzdělávání do mateřské školy X, ve které doposud navštěvovala lesní třídu. Podle jeho názoru jí praktikovaný způsob vzdělávání prospívá a je zvyklá i na tamní kolektiv, který ji přijal i s jejím handicapem spočívajícím v tom, že nemá levou ruku od zápěstí. Nezletilá byla v této mateřské škole vedena k samostatnosti a osobní zodpovědnosti. I tato mateřská škola přerušila řízení o přijetí nezletilé z důvodu přetrvávající neshody mezi rodiči.

5. Usnesením Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") ze dne 26. 8. 2019 č. j. 0 P 2/2019-233 bylo o návrzích na nařízení předběžného opatření rozhodnuto tak, že soud vyhověl návrhu stěžovatelky a nahradil souhlas otce nezletilé s podáním přihlášky k jejímu přijetí k předškolnímu vzdělávání ve školním roce 2019/2020 do mateřské školy Y (výrok I.). Návrh otce nezletilé na nařízení předběžného opatření zamítl (výrok II.). Okresní soud shledal, že potřeba vydání předběžného opatření byla spolehlivě osvědčena a že je namístě zahájit předškolní vzdělávání v místě jejího faktického i trvalého bydliště, ve spádové mateřské škole, která je v její docházkové vzdálenosti, což je s ohledem na handicap nezletilé rovněž v jejím zájmu. V mateřské škole X by nezletilá musela v posledním roku docházky beztak měnit školské zařízení, a tedy v zásadě i kolektiv, na který byla zvyklá.

6. K odvolání otce nezletilé posoudil návrhy na nařízení předběžného opatření Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud"), který usnesením ze dne 25. 9. 2019 č. j. 36 Co 296/2019-271 změnil oba výroky usnesení okresního soudu tak, že podle § 3 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních ve spojení s § 75b odst. 2 občanského soudního řádu oba návrhy na nařízení předběžného opatření z důvodu nezaplacení jistoty odmítl [v případě návrhu stěžovatelky tak učinil výrokem I., v případě návrhu otce nezletilé výrokem II.].

7. Právní posouzení krajského soudu lze shrnout tak, že řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních může být podle § 468 odst. 1 tohoto zákona zahájeno pouze na návrh jednoho z rodičů, což podle § 12 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních znamená, že i předběžné opatření může být v tomto řízení nařízeno jen na návrh některého z nich. Na takovéto předběžné opatření se proto podle § 12 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních nevztahuje výjimka z povinnosti podle § 3 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních ve spojení s § 75b odst. 1 občanského soudního řádu složit jistotu ve výši 10 000 Kč k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, jež by mohla předběžným opatřením vzniknout. Podle zjištění krajského soudu stěžovatelka ani otec nezletilé takovou jistotu nesložili, ani nepožádali o osvobození od soudních poplatků a neosvědčili, že jsou u nich pro takovéto rozhodnutí splněny podmínky. Z tohoto důvodu se krajský soud nemohl jejich návrhy na nařízení předběžného opatření věcně zabývat.

III.

Argumentace stěžovatelek

8. Stěžovatelka nezpochybňuje, že krajský soud posoudil povinnost složit jistotu v souladu s § 3 odst. 1, § 12 odst. 1 a 3, § 466 písm. j) a § 468 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních a § 75b odst. 1 občanského soudního řádu, má však za to, že tato povinnost je v případě předběžného opatření, kterým se účastník řízení domáhá nařízení předběžného opatření v řízení o návrhu na nahrazení souhlasu rodičů ve věci významné pro nezletilé dítě, neústavní.

9. Povinnost složit jistotu podle § 75b občanského soudního řádu byla v minulosti předmětem posouzení Ústavního soudu, který návrh na zrušení tohoto ustanovení odmítl jako zjevně neopodstatněný (usnesení ze dne 16. 5. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 46/05; všechna rozhodnutí Ústavního soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Uznal totiž zájem na zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by nařízením předběžného opatření mohla účastníkovi řízení vzniknout, a výši jistoty neshledal nepřiměřenou, ani nepřípustně omezující přístup k soudu. Přihlédl také k tomu, že § 75 odst. 3 občanského soudního řádu vylučuje z povinnosti složit jistotu určité skupiny navrhovatelů, stejně jako návrhy týkající se určité materie.

10. Tyto závěry se však podle stěžovatelky neuplatní v případě, kdy se povinnost složit jistotu týká nesporných řízení. Jestliže je základním smyslem předběžného opatření ochrana toho, kdo o jeho vydání žádá, a účelem složení jistoty zajištění náhrady škody nebo jiné újmy tomu, vůči němuž předběžné opatření směřuje, pak zůstává otázkou, jaký smysl má složení jistoty v řízeních, která jsou vedena podle zákona o zvláštních řízeních soudních a která se týkají nezletilých. V těchto řízeních účastníci nestojí v kontradiktorním postavení, a z logiky věci tak nemohou mít vůči sobě ani nárok na náhradu škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením. V řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních jde o stejnou situaci. Stěžovatelka se domnívá, že možnost vzniku škody nebo jiné újmy je vyloučena, neboť v tomto případě je navrhovatelem výlučně jeden z rodičů nezletilého. Předběžné opatření se dotýká právní sféry tohoto rodiče jen v rovině výkonu jeho rodičovských práv.

11. Stěžovatelka má právo rozhodovat o výchově nezletilé a nejsou-li v této otázce rodiče schopni nalézt shodu, pak je nezbytné, aby ve věci rozhodl soud. V zájmu nezletilé zase je, aby rozvíjela mezilidské vztahy, včetně svých osobních dovedností, ve spádové mateřské škole. O jejím vzdělávání, byť v mateřské škole, by proto mělo být rozhodnuto rychle, bez dalších, nikoli nezbytných zákonných překážek. Povinnost složit jistotu v případě návrhu na předběžné opatření v řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních ale takovouto překážku představuje. Jde o zásah do soukromého a rodinného života, který nesleduje žádný legitimní cíl, není postaven na objektivních a rozumných kritériích a je nepřiměřený. Nelogičnost a neústavnost předmětné úpravy se projevuje i v tom, že stěžovatelka jako matka samoživitelka, které otec nezletilé hradí výživné pouze částečně, nebo vůbec, je na jedné straně nucena hospodařit s omezenými příjmy, na straně druhé je s návrhem na vydání předběžného opatření povinna složit jistotu. Tím jsou znevýhodněni rodiče, kteří jsou v obdobné situaci jako stěžovatelka, ve srovnání s dobře situovanými rodiči.

12. Zákonná úprava, na jejímž základě bylo rozhodnutí o nařízení předběžného opatření podmíněno zaplacením jistoty, podle stěžovatelky porušuje její základní právo na ochranu před neoprávněnými zásahy do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny i její základní právo na výchovu a péči o své dítě podle čl. 32 odst. 4 Listiny a v rozporu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte nezohledňuje nejlepší zájem nezletilé. Neústavnost se týká jen části § 12 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních, jejímž zrušením lze dosáhnout odstranění povinnosti složit jistotu. Zrušení této části ustanovení je nezbytné, přestože se v rozhodovací činnosti soudů lze setkat i s výkladem, že nařízení předběžného opatření v řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních není podmíněno složením jistoty (např. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2017 sp. zn. 13 Co 431/2017). Použití neústavního zákonného ustanovení mělo podle stěžovatelky za následek, že napadeným usnesením byla porušena její výše uvedená základní práva.

IV.

Shrnutí řízení před Ústavním soudem

13. Pro účely řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud vyzval krajský soud jako účastníka řízení, otce nezletilé jako vedlejšího účastníka řízení a statutární město Liberec jako opatrovníka nezletilé v řízení před obecnými soudy k vyjádření se k ústavní stížnosti.

14. Krajský soud ve svém vyjádření ze dne 20. 12. 2019 odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, k němuž dodal, že při svém rozhodování respektoval publikované usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 100 Co 15/2017 (Rc 60/2019).

15. Otec nezletilé se ve stanovené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřil, ačkoli byl poučen, že v případě marného uplynutí této lhůty podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu bude mít Ústavní soud za to, že se v souladu s § 28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vzdal postavení vedlejšího účastníka řízení. Tento následek uplynutím stanovené lhůty také nastal.

16. Statutární město L. úvodem svého vyjádření ze dne 30. 12. 2019 zdůraznilo, že jako orgán sociálně-právní ochrany dětí má povinnost zastupovat dítě a sledovat jeho nejlepší zájem v soudním řízení. Vyjádření proto zaslalo z pohledu dítěte, které v řízení zastupuje, bez ohledu na rozporné názory jeho rodičů, kteří se na volbě předškolního vzdělání nezletilé nemohou dohodnout. Dále uvedlo, že nezletilá má zajištěny řádné podmínky pro svůj další život a vývoj u obou rodičů a péči obou z nich potřebuje stejnou měrou. Jednání rodičů spočívající v podávání návrhů na vydání předběžného opatření (volba zařízení pro předškolní vzdělávání) ji ale vystavuje situaci, kdy nebude včas zapsaná do žádné mateřské školy. Nezletilá by umístěním do kterékoli z nich nebyla vystavena bezprostřednímu ohrožení svého života a zdraví, a proto bylo v jejím zájmu, aby se primárně dohodli její rodiče. Právě v tom spočívá rodičovská odpovědnost. Jednání rodičů může dítěti způsobit újmu, jejíž náhradu pak po nich bude moci dodatečně požadovat. Každý, kdo v rámci řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních podá návrh na nařízení předběžného opatření, si musí být vědom toho, že podání takovéhoto návrhu je až poslední možností, jak situaci řešit, a že vhodnější je smírné řešení konfliktu. Povinnost složit jistotu je zde namístě, neboť slouží ochraně zájmů dítěte a s ohledem na její výši by mohla vést k tomu, že se rodiče nakonec domluví a mateřskou školu pro dítě zvolí.

17. Stěžovatelka využila možnosti reagovat na uvedená vyjádření. Ve své replice ze dne 12. 2. 2020 podotkla, že obecné soudy nejsou vyloučeny z posuzování ústavnosti platných právních předpisů a nemohou na tuto poměrně zásadní roli rezignovat. Pokud jde o vyjádření statutárního města L., zákonodárce přijal právní úpravu řízení o věcech pro dítě významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout, právě z toho důvodu, že takovéto situace mohou nastat. Podle názoru stěžovatelky je vznik škody i nemateriální újmy na straně dítěte v rámci předběžného opatření vydaného v uvedeném řízení vyloučen z podstaty věci. Stejný závěr se uplatní i u druhého z rodičů, vůči němuž předběžné opatření směřuje. Nahrazením jeho předběžného souhlasu mu nemůže vzniknout újma v jeho majetkové sféře, která by byla právně vymahatelná na druhém rodiči. Stěžovatelka nesouhlasí ani s tvrzením, že předmětná jistota má preventivní charakter, tedy že má rodiče od podání předběžného opatření odradit. Rodiče nemohou být sankcionováni za to, že nemohou nalézt ohledně výchovy svého dítěte shodu. S ohledem na nejlepší zájem dítěte by rodičům neměly být kladeny překážky k tomu, aby soud rozhodl rychle, hospodárně a spravedlivě. Nelze přehlédnout ani výši jistoty, kterou má rodič navrhující předběžné opatření zaplatit.

V.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

18. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná, a to navzdory tomu, že nesměřuje proti konečnému rozhodnutí v řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních ve věcech pro nezletilé dítě významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout.

19. Rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření může zasáhnout do základních práv a svobod nejen v případě, kdy je tomuto návrhu vyhověno a účastníkovi řízení je stanovena určitá povinnost [např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) nebo nález ze dne 7. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 2950/16 (N 209/83 SbNU 331)], ale také, jestliže je tento návrh zamítnut nebo odmítnut, protože takovéto rozhodnutí může mít za následek odepření účinné soudní ochrany [např. nález ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327), nález ze dne 13. 4. 2005 sp. zn. II. ÚS 40/04 (N 82/37 SbNU 133) nebo nález ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. IV. ÚS 518/10 (N 233/59 SbNU 375)]. Platí přitom, že ani v jednom z těchto případů již ústavnost takovéhoto rozhodnutí nebude moci být v dalších fázích řízení posuzována. Jsou tedy naplněny podmínky přípustnosti, že rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření je způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelky a že jím končí určitá samostatná uzavřená součást řízení [nález ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53)].

20. Ústavní stížnost byla rovněž podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).

VI.

Vlastní posouzení

21. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a jednotlivými vyjádřeními, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

22. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

23. Podstatou ústavní stížnosti je námitka neústavnosti povinnosti podle § 3 zákona o zvláštních řízeních soudních ve spojení s § 75b odst. 1 občanského soudního řádu složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením nařízeným na návrh některého z rodičů v řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních ve věcech pro nezletilé dítě významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout.

24. Ústavní soud zdůrazňuje, že složení jistoty se podle § 12 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních nevyžaduje, "jde-li o předběžné opatření, které může soud nařídit i bez návrhu, ve věci ochrany proti domácímu násilí nebo ve věci výživného". Jde například o předběžná opatření vydávaná v řízeních ve věcech péče o nezletilé dítě, jeho výživy, styku s rodiči či obecně rodičovské odpovědnosti. V posuzované věci však jde o předběžné opatření, které lze podle § 12 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních zahájit jen na návrh, neboť podle § 468 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních lze právě jen na návrh zahájit i řízení podle § 466 písm. j) tohoto zákona. Je tedy zřejmé, že krajský soud posoudil povinnost složit jistotu v souladu s příslušnou zákonnou úpravou a že v případě návrhu stěžovatelky byla tato povinnost dána. Zůstává tak zodpovědět, zda tato její povinnost nebyla neústavní.

25. Povinnost složit jistotu podle § 75b odst. 1 občanského soudního řádu je součástí "stanoveného postupu", kterým se podle čl. 36 odst. 1 Listiny může každý domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Uvedený postup zahrnuje veškeré zákonem stanovené požadavky kladené na účastníka řízení, jež musí být z jeho strany splněny, aby soud mohl rozhodnout v jeho věci a aby při tom mohl zohlednit jím předestřená tvrzení a důkazy. Tyto požadavky jednotlivě ani ve svém celku nesmí představovat takové omezení přístupu k soudu, které by se práva na soudní ochranu dotýkalo v samotné jeho podstatě a fakticky by znemožňovalo jeho uplatnění [nález ze dne 25. 8. 2005 sp. zn. IV. ÚS 281/04 (N 165/38 SbNU 319), usnesení ze dne 12. 3. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 14/18, bod 34], což platí i pro rozhodování o nařízení předběžného opatření, které je jedním z prostředků zajišťujícím efektivní poskytnutí soudní ochrany.

26. Podle § 74 odst. 1 občanského soudního řádu lze předběžné opatření nařídit, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Předběžným opatřením tak dochází k zatímní úpravě práv a povinností, kterou soud nepředjímá konečné rozhodnutí ve věci, zajišťuje jí však, aby takové konečné rozhodnutí mohlo mít vůbec reálný význam [nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.), bod 20]. Předběžné opatření, k jehož nařízení dochází na návrh, slouží ochraně toho, kdo o něj žádá. Zároveň je ale nezbytné, aby rozhodování o návrhu na jeho nařízení umožňovalo i ochranu práv toho, vůči komu má předběžné opatření směřovat [usnesení ze dne 12. 3. 2002 sp. zn. III. ÚS 394/01 (U 10/25 SbNU 379)]. Právě za tímto účelem je v § 75b občanského soudního řádu stanoven institut jistoty, jehož prostřednictvím má být zajištěna náhrada škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 46/05).

27. V nyní posuzované věci se Ústavní soud nezabýval povinností složit jistotu spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření obecně, ale jen v případech, kdy je rozhodováno podle § 877 občanského zákoníku v řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních ve věcech pro nezletilé dítě významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout. Byť jde v uvedeném řízení o to, aby byl v zájmu nezletilého dítěte rozhodnut určitý spor mezi rodiči, nelze přehlédnout, že zákonodárce v případě těchto sporů neshledal takovou míru veřejného zájmu, která by opodstatňovala zásahy státu do výkonu rodičovské odpovědnosti z moci úřední, tedy bez návrhu některého z rodičů. Právě proto lze toto řízení zahájit pouze na návrh rodiče a jen na jeho návrh lze také nařídit předběžné opatření. Takovéto odlišení od některých jiných řízení ve věcech péče soudu o nezletilé má své opodstatnění, které lze vyjádřit tím, že v případě řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních je míra ohrožení zájmů nezletilého dítěte při přetrvávajícím sporu rodičů výrazně nižší, než jak je tomu třeba v již zmíněných věcech péče o nezletilé dítě, jeho výživy, styku s rodiči či obecně rodičovské odpovědnosti.

28. Dále se Ústavní soud zabýval otázkou, zda v případě stěžovatelky mohla povinnost složit jistotu plnit nějaký legitimní účel. Nelze kategoricky vyloučit, že předběžné opatření nařízené v řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních bude mít za následek vznik škody nebo jiné újmy na straně druhého z rodičů nebo nezletilého dítěte, a to přestože v řadě případů tomu bude bránit povaha práv a povinností stanovených předběžným opatřením, například bude-li předběžným opatřením upřednostněna prozatímně jedna z variant řešení věci významné pro nezletilé dítě, z nichž pro všechny bylo možno se rozhodnout již v rámci výkonu rodičovské odpovědnosti a žádná z nich by nebyla v rozporu se zájmem nezletilého dítěte. Možnost vzniku škody nebo jiné újmy bude vždy záležet na tom, jaké konkrétní zatímní úpravy se navrhovatel domáhá.

29. Kromě toho působí povinnost složit jistotu na účastníky řízení v tom smyslu, aby nezatěžovali soudy bezdůvodnými návrhy na nařízení předběžného opatření nebo aby se případně pokusili nalézt řešení vzájemnou dohodou. Tím brání přetíženosti soudů a s ní spojeným průtahům v řízení, které by jinak mohly nastat a které by činily soudní ochranu méně efektivní. Jde o obdobnou funkci, jakou plní v mnoha případech i soudní poplatky. Složená jistota se od soudních poplatků nicméně liší tím, že dojde-li k vyhovění návrhu bez toho, aby byla jistota použita k náhradě škody nebo jiné újmy, nebo k odmítnutí či zamítnutí návrhu, pak bude jistota vrácena tomu, kdo ji složil. Zátěž spojená s touto povinností tak spočívá především v tom, že účastník řízení, který jistotu složil, touto částkou přinejmenším po určitou dobu nebude moci disponovat.

30. Obecně tedy platí, že povinnost složit jistotu má v případě předběžného opatření v řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních své věcné opodstatnění. Oba výše uvedené cíle považuje Ústavní soud za legitimní a posuzovaná povinnost je způsobilá jich dosáhnout. Dále je třeba uvést, že minimální výši jistoty 10 000 Kč podle § 75b odst. 1 občanského soudního řádu nelze v obecné rovině považovat za nepřiměřeně vysokou (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 46/05), a to i s ohledem na výjimky z této povinnosti podle § 75b odst. 3 písm. d) a e) občanského soudního řádu. Podle nich nemusí jistotu složit navrhovatel, který spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nebo je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit. Tyto výjimky umožňují zohlednit konkrétní situaci navrhovatele a zamezit tomu, aby navrhovateli, jemuž to neumožňují majetkové poměry nebo konkrétní okolnosti věci, nebyl ani v těchto případech odepřen přístup k soudu.

31. Ústavní soud tudíž neshledal, že by povinnost podle § 3 zákona o zvláštních řízeních soudních ve spojení s § 75b odst. 1 občanského soudního řádu složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením nařízeným na návrh některého z rodičů v řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních, byla v rozporu se základním právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Tento závěr má význam i pro posouzení návrhu na částečné zrušení § 12 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních. Ze stejných důvodů totiž neústavnost tohoto ustanovení nezakládá absence výjimky z povinnosti složit jistotu, která by se týkala řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních.

32. Nebylo zjištěno, že by se na stěžovatelku vztahovala některá z výjimek podle § 75b odst. 3 písm. d) a e) občanského soudního řádu. Jak uvedl již krajský soud v napadeném usnesení, stěžovatelka nepožádala o osvobození od soudních poplatků a neosvědčila, že by u ní pro takovéto rozhodnutí byly splněny podmínky. Odmítnutím jejího návrhu na nařízení předběžného opatření v řízení podle § 466 písm. j) zákona o zvláštních řízeních soudních z důvodu nesložení jistoty podle § 3 zákona o zvláštních řízeních soudních ve spojení s § 75b odst. 1 občanského soudního řádu proto nebylo porušeno její základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani jiné její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.

VII.

Závěr

33. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (výrok I.). Pro zjevnou neopodstatněnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a), písm. b) zákona o Ústavním soudu také s ústavní stížností spojený návrh na částečné zrušení § 12 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních (výrok II.).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28 dubna 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru