Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3873/16 #1Usnesení ÚS ze dne 02.05.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 1
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na odškodnění za rozhodnutí nebo úřední postup
Věcný rejstříkškoda/náhrada
újma
satisfakce/zadostiučinění
škoda/odpovědnost za škodu
Stát
Přestupek
lhůta
EcliECLI:CZ:US:2017:2.US.3873.16.1
Datum podání22.11.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

82/1998 Sb.


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3873/16 ze dne 2. 5. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Radima Židka, právně zastoupeného Mgr. Reném Gemmelem, advokátem, AK se sídlem Poštovní 2, Ostrava, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 4. 2016 sp. zn. 18 C 72/2015 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2016 sp. zn. 15 Co 325/2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí a tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že žalobou proti České republice se stěžovatel domáhal zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 44 999 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen ,,zákon č. 82/1998 Sb."). Odpovědnost státu měla být dána tím, že dne 4. 11. 2012 bylo proti stěžovateli zahájeno přestupkové řízení u Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí pod sp. zn. MUFO 17725/2012, D 262/2012, které nebylo dosud skončeno. Stěžovatel v tomto spatřoval nesprávný úřední postup žalované a požadoval zaplacení částky 10 000 Kč za prvý rok a 20 000 Kč za každý další rok řízení. Přestupkové řízení se stěžovatelem bylo zahájeno kvůli přestupku, jehož se měl dopustit tím, že dne 3. 9. 2012 na silnici I/56, mimo obec, řídil motorové vozidlo tov. zn. BMW a v místě povolené nejvyšší rychlosti 90 km/hod. mu byla naměřena rychlost 148 km/hod. Obvodní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky vzniku odpovědnosti žalované. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný a doplnil, že v daném případě je třeba vycházet i z toho, že jakákoli nejistota z výsledku řízení, v níž by mohla být spatřována nemajetková újma, na straně stěžovatele po uplynutí zákonné lhůty pro projednání přestupku odpadá. Zákonná úprava zániku odpovědnosti za přestupek je věcí všeobecně známou, obzvláště každému řidiči a zejména za situace, kdy je v přestupkovém řízení zastoupen advokátem. Je tak nutno vycházet z toho, že řízení o přestupku trvá jeden rok a tuto dobu nelze považovat za nepřiměřeně dlouhou.

4. Stěžovatel s právními závěry obecných soudů nesouhlasí a v ústavní stížnosti namítá, že nemajetkovou újmu nelze spatřovat jen a výlučně v nejistotě z výsledku řízení, ale že nemajetková újma vzniká bez dalšího vždy tím, že v řízení vznikají průtahy a je nepřiměřeně dlouhé. Každý totiž může legitimně očekávat, že státní orgány budou respektovat ústavní pořádek. I když tedy po jednom roce přestupkového řízení lze jeho výsledek s jistotou předvídat, tak nelze tolerovat, aby takové řízení trvalo donekonečna a byly v něm mnohaleté průtahy.

5. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele, i obsah napadených rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

6. Podle § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

7. Ústavní soud konstatuje, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) neplní funkci další instance v systému všeobecného soudnictví. Ostatním soudům přísluší, aby zjišťovaly a hodnotily skutkový stav, prováděly interpretaci jiných než ústavních předpisů a použily je při řešení konkrétních případů. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. jenž odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů, případně jsou v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (srov. kupř. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06).

9. Žádné takové pochybení v rozhodnutích obecných soudů, jež jsou ústavní stížností napadena, ústavní soud neshledal. Oba soudy dospěly k akceptovatelnému závěru, který také ve svých rozhodnutích náležitě odůvodnily. Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu dle jejich názoru v tomto případě dána není, a to nejen proto, že se ji stěžovateli nepodařilo prokázat, ale rovněž z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek v zákonem stanovené jednoleté lhůtě. Uvedená lhůta pro projednání přestupku není (resp. nebyla) nepřiměřeně dlouhá, jak shodně soudy konstatovaly, naopak pro správní orgány se jedná (resp. jednalo) o lhůtu natolik krátkou, že se velké procento spáchaných přestupků, a to i závažných, nepodařilo potrestat.

10. Ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý (řádný) proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, není možné vykládat tak, že by se stěžovateli garantoval úspěch v řízení či se zaručovalo právo na rozhodnutí, odpovídající jeho představám. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění práva na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při aplikaci ústavních principů. Okolnost, že stěžovatel se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.

10. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru