Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 363/99Usnesení ÚS ze dne 19.01.2000

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
In dubio pro reo
EcliECLI:CZ:US:2000:2.US.363.99
Datum podání23.07.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 224

141/1961 Sb., § 2 odst.6

2/1993 Sb., čl. 36


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 363/99 ze dne 19. 1. 2000

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

II.ÚS 363/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavni soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti J. R., zastoupeného JUDr. J. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 1999, sp. zn. 5 To 30/99,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušeni usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 1999, sp. zn. 5 To 30/99, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 1 T 129/98. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. z. a neposkytnuti pomoci podle § 208 tr. z. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trváni dvou roků se zařazením do věznice s dohledem, dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let a uložena povinnost k náhradě škody jednak Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a poškozené S. E.

1

II.ÚS 363/99

Podle názoru stěžovatele jsou shora uvedená rozhodnutí v rozporu s čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen "Úmluva") a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Věcným obsahem ústavní stížnosti je námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a nesprávné hodnocení provedených důkazů, čímž bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Podle zjištění obou obecných soudů stěžovatel dne 24. 4. 1998 kolem 20,45 hod v Kroměříži v prostoru ulice N. jako řidič osobního motorového vozidla Škoda 105 za snížené viditelnosti po požití alkoholických nápojů po projetí vyvýšeného nechráněného železničního přejezdu srazil při pravém okraji vozovky jdoucí chodkyni S. E. a způsobil jí v důsledku nárazu do čelního skla automobilu četnější vážná zranění s následnou hospitalizací do 27. 5. 1998 s předpokladem další dlouhodobé léčby bez možnosti vyloučení trvalých následků.

Dne 12. 1. 2000 obdržel Ústavní soud od právního zástupce stěžovatele doplnění ústavní stížnosti znaleckým posudkem Ing. J. V.. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu není ústavní soud součástí soustavy obecných soudů a v zásadě mu tedy nepřísluší přehodnocovat důkazy těmito soudy provedené, to vše za situace, kdy ústavní soud nezjistí porušení ústavnosti ze strany orgánů veřejné moci.

Soud prvního stupně provedl veškeré dostupné dokazování. Vyslechl všechny navržené svědky, provedl důkaz znaleckým posudkem a vyšetřovacím pokusem za okolností obdobných, jaké byly v době nehody. Provedené dokazováni hodnotil ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém zvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. S rozpory ve výpovědích svědků (nebyly podstatné) se náležitě vypořádal. Z provedeného hodnocení dovodil zákonu odpovídající závěry pro výrok o vině a trestu u stěžovatele. Soud druhého stupně se s těmito závěry ztotožnil.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činnosti obecných soudů. Do rozhodovací činnosti

2

II.ÚS 363/99

obecných soudů je ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotněprávních či procesněprávních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 90 Ústavy, čl. 6 odst. 1 Úmluvy nebo čl. 36 Listiny.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Ceplpředseda senátu ÚS

V Brně dne 19. ledna 2000

3

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru