Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3611/20 #1Usnesení ÚS ze dne 15.03.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/trest odnětí svobody (zákonné uvěznění)
Věcný rejstříktrest/výkon
Trest odnětí svobody
EcliECLI:CZ:US:2021:2.US.3611.20.1
Datum podání30.12.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 321


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3611/20 ze dne 15. 3. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnost stěžovatele P. S., t. č. Věznice Rapotice, zastoupeného Mgr. Michalem Gabrielem, advokátem se sídlem Lidická 700/19, Brno, proti příkazu Krajského soudu v Brně k dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody sp. zn. 40 T 10/2018 ze dne 4. 11. 2020, pokynu k dodání do výkonu trestu ze dne 4. 11. 2020 a proti úkonům spočívajícím v zadržení stěžovatele a dodání do výkonu trestu, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Stěžovatel brojí ústavní stížností proti napadenému příkazu a pokynu k dodání do výkonu trestu, jakož i proti tomu, že byl na jejich základě zadržen a do výkonu trestu dodán. Ústavní soud zjistil ze spisu Krajského soudu v Brně, který si vyžádal, následující skutečnosti.

2. Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2019 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2020 odsouzen za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) a § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b) a c) trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 8,5 roku. Stěžovatel se osobně zúčastnil veřejného zasedání, na němž byl rozsudek vrchního soudu vyhlášen.

3. Na pokyn předsedkyně senátu krajského soudu (č. l. 4545) byl dne 4. 11. 2020 vyšší soudní úřednicí vydán napadený příkaz k dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody s odkazem na § 321 odst. 3 trestního řádu, téhož dne byla vyhotovena žádost (stěžovatelem označená jako pokyn) k dodání stěžovatele do výkonu trestu. Na tomto základě byl stěžovatel dne 7. 11. 2020 zadržen a předán do výkonu trestu.

II. Argumentace účastníků

4. Podle stěžovatele bylo napadeným příkazem a pokynem krajského soudu a postupem policejních orgánů při zadržení a dodání stěžovatel do výkonu trestu porušeno jeho právo na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na účinný prostředek nápravy dle čl. 13 Úmluvy.

5. Stěžovatel namítá, že mu dosud nebyla doručena řádná výzva k nástupu výkonu trestu, ačkoliv mu dle pokynu předsedkyně senátu krajského soudu měla být doručena. Dne 7. 11. 2020 byl zadržen Policií České republiky v místě trvalého bydliště, ačkoliv v té době neexistovalo písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu. Stěžovatel uvádí, že v době vydání napadeného příkazu a pokynu se spis nacházel u odvolacího soudu a příkaz byl do spisu doplněn až později.

6. Stěžovatel uvádí, že si po celou dobu trestního řízení přebíral všechny zásilky a zúčastnil se hlavního líčení i veřejného zasedání o odvolání a až do zadržení čerpal rodičovskou dovolenou a pečoval o svou nezletilou dceru. Dle stěžovatele neexistují žádné konkrétní poznatky, že pobyt stěžovatele na svobodě je nebezpečný nebo vyvolávající důvodnou obavu, že uprchne nebo se bude skrývat. Nebyl tedy důvod vydat příkaz k dodání stěžovatele do výkonu trestu ve smyslu § 321 odst. 3 trestního řádu. Protože stěžovateli nebyla poskytnuta lhůta k nástupu do výkonu trestu, nemohl si uspořádat osobní záležitosti a navštívit svého lékaře a obstarat si dostatek léků, nadto je stěžovatel vystaven riziku "případného trestního stíhání pro maření výkonu úředního rozhodnutí". Údaj o tom, že byl dodán do výkonu trestu Policí České republiky, je uveden v jeho osobní dokumentace vedené věznicí, což může mít negativní dopad na podmínky výkonu trestu odnětí svobody i na posuzování žádostí o podmíněné propuštění z výkonu trestu.

7. Krajský soud navrhuje, aby byla ústavní stížnost zamítnuta. Ve svém vyjádření uvádí, že ve věci stěžovatele postupoval dle § 321 odst. 3 trestního řádu. Mimořádná výměra nepodmíněného trestu odnětí svobody, charakter trestné činnosti, za niž byl stěžovatel odsouzen, a zjištění z trestního řízení, z nichž plyne, že stěžovatel "je mimořádně sociálně zdatný a disponoval dostatečnými materiálními prostředky", dle krajského soudu ve svém souhrnu odůvodňovaly obavu, že by stěžovatel uprchl nebo se skrýval a sám by dobrovolně trest odnětí svobody ve výměře 8,5 roku nenastoupil. Proto krajský soud přistoupil přímo k vydání příkazu k dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody. Přitom nebylo třeba vyčkávat písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, ale postačil protokol z veřejného zasedání, na němž byl vyhlášen. Tento postup je dle krajského soudu aplikovaný i v jiných trestních věcech a byl dokonce podroben přezkumu ze strany Nejvyššího soudu.

8. Stěžovatel nevyužil možnosti vyjádřit se v replice ve lhůtě k tomu poskytnuté.

III. Hodnocení Ústavního soudu

9. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

10. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí také tehdy, jedná-li se o projev libovůle, svévole nebo jsou-li právní závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 312/15 ze dne 9. 2. 2016 (N 28/80 SbNU 375), nález sp. zn. III. ÚS 922/09 ze dne 11. 6. 2009 (N 143/53 SbNU 759) či usnesení sp. zn. I. ÚS 1010/15 ze dne 11. 2. 2016].

11. U odsouzeného, který není ve vazbě, může předseda odvolacího soudu hned po vyhlášení rozhodnutí nařídit výkon trestu odnětí svobody, "je-li z konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že odsouzený uprchne nebo se bude skrývat" (§ 321 odst. 1 in fine trestního řádu). Z těchto důvodů může rovněž předseda senátu soudu prvního stupně nařídit, aby byl odsouzený dodán do výkonu trestu (§ 321 odst. 3 trestního řádu). V těchto případech není odsouzený vyzýván, aby ve stanovené lhůtě k výkonu trestu nastoupil.

12. V posuzovaném případě shledala předsedkyně senátu krajského soudu jako soudu prvního stupně, že u stěžovatele je dána důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, jak vyplývá z vyjádření krajského soudu. Proto krajský soud přistoupil k nařízení dodání stěžovatele do výkonu trestu, aniž by stěžovatele vyzýval k nástupu do jeho výkonu. Uvedený postup v obecné rovině, jakož ani konkrétní úvahy krajského soudu z ústavních mezí nevybočují (srov. obdobně usnesení sp. zn. IV. ÚS 2415/17 ze dne 27. 3. 2018, jímž byla stížnost brojící proti obdobnému postupu shledána zjevně neopodstatněnou). Pro nařízení dodání do výkonu trestu přitom nebylo nutné vyčkat písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, neboť ten nabývá právní moci i vykonatelnosti vyhlášením [§ 139 odst. 1 písm. a) trestního řádu], nikoliv písemným vyhotovením či doručením jeho opisu (§ 129 a 130 trestního řádu; srov. obdobně citované usnesení sp. zn. IV. ÚS 2415/17).

13. Zbývá dodat, že na věc stěžovatele nedopadá ani nález sp. zn. III. ÚS 2944/16 ze dne 31. 1. 2017 (N 20/84 SbNU 233), který shledal porušení práv stěžovatele v situaci, v níž byl stěžovatel vyzván k nástupu do výkonu trestu, avšak tato výzva mu nebyla řádně doručena - přesto byl pro nerespektování této výzvy vydán příkaz k dodání stěžovatele do výkonu trestu. Na rozdíl od posuzované věci tedy nebylo přistoupeno přímo k vydání příkazu k dodání do výkonu trestu z důvodů dle § 321 odst. 3 trestního řádu. V citovaném nálezu se ostatně výslovně upozorňuje na to, že "ustanovení § 321 odst. 1 in fine trestního řádu a ustanovení § 321 odst. 3 trestního řádu umožňují v některých případech předsedovi senátu nařídit dodání odsouzeného do výkonu trestu odnětí svobody i bez předchozího vydání výzvy k dobrovolnému nástupu či před uplynutím lhůty k němu" (bod 27).

14. Nad rámec toho je třeba podotknout, že od vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne 7. 9. 2020 do dne zadržení stěžovatele dne 7. 11. 2020 měl stěžovatel časový prostor k uspořádání svých záležitostí. Jeho další námitky se týkají potenciálních budoucích negativních důsledků spojených se způsobem dodání do výkonu trestu a nemohou ovlivnit hodnocení napadeného příkazu a pokynu.

15. Z výše vyložených důvodů je tedy ústavní stížnost v části směřující proti napadenému příkazu a pokynu návrhem zjevně neopodstatněným.

16. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti brojí proti tomu, že byl na základě napadeného příkazu a pokynu zadržen a dodán do výkonu trestu odnětí svobody. Neústavnost tohoto postupu stěžovatel spatřuje toliko v tom, že byl podle jeho názoru založen na neústavních úkonech krajského soudu, a nenamítá, že by policie vybočila z ústavního a zákonného rámce při jejich realizaci (srov. nález sp. zn. II. ÚS 2597/18 ze dne 9. 4. 2020, bod 23; a již citovaný nález sp. zn. III. ÚS 2944/16, v němž byl věcně přezkoumán i postup při zadržení stěžovatele a dodání do výkonu trestu). Jelikož je ovšem stížnost v části směřující proti napadenému příkazu a pokynu zjevně neopodstatněná a žádné další námitky stěžovatel nevznáší, je třeba i tuto část stížnosti hodnotit jako návrh zjevně neopodstatněný.

17. Ústavní soud tedy ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2021

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru