Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 361/99Usnesení ÚS ze dne 29.05.2001

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMalenovský Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříklegitimace/procesní
akcionářská práva a povinnosti
Obchodní rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2001:2.US.361.99
Datum podání23.07.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 131, § 183

99/1963 Sb., § 200a, § 94, § 200e


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 361/99 ze dne 29. 5. 2001

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. M. B., zastoupeného advokátem JUDr. M. U., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 1999, čj. 5 Cmo 114/99-255, a usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 30. 3. 1999, čj. B 603/12, 15, F 8404/96, F 22207/98-239, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 1999, čj. 5 Cmo 114/99-255, a usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 30. 3. 1999, čj. B 603/12, 15, F 8404/96, F 22207/98-239, a to pro porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

K projednání věci si Ústavní soud vyžádal spis Krajského obchodního soudu v Brně, sp. zn. B 603, nyní vedený u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. B 6862, z něhož zjistil následující:

Návrhem podaným u Krajského obchodního soudu v Brně se stěžovatel domáhal obnovy řízení vedeného na základě návrhu ze dne 16. 5. 1996 pod F 8404/96, B 603/12, o němž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 29. 5. 1996, kterým byly vymazány dosavadní obchodní jméno obchodní společnosti - Moravský veletržní investiční fond, a. s., a dosud zapsaný předmět podnikání a zapsány nové jméno - Veletržní finanční, a. s., i předmět podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Dalším návrhem se stěžovatel domáhal obnovy řízení vedeného na základě návrhu ze dne 16. 11. 1998 pod F 22207/98, B 603/15, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 24. 11. 1998 zápisem dalších šesti rozličných činností - předmětů podnikání. Krajský obchodní soud v Brně oba uvedené návrhy stěžovatele napadeným usnesením ze dne 30. 3. 1999, čj. B 603/12, 15, F 8404/96, F 22207/98-239, zamítl s odůvodněním, že stěžovatel nebyl ve smyslu ustanovení § 94 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), účastníkem řízení o zápisu změn do obchodního rejstříku, jejichž obnovy se dožaduje, neboť v tomto řízení nebylo jednáno o jeho právech či povinnostech. Proto mu ani nebyla vydaná rozhodnutí doručována a nenáleželo mu právo odvolání a nyní ani právo na obnovu řízení.

K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 5. 1999, čj. 5 Cmo 114/99-255, rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Brně potvrdil. S právním posouzením projednávané věci soudem prvního stupně se ztotožnil a poukázal na to, že zápis do rejstříku pouze deklaruje rozhodnutí valných hromad a že stěžovatel jako akcionář mohl využít svého práva podat návrh na vyslovení neplatnosti těchto valných hromad (§ 131 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.) V řízení, jehož obnovy se domáhal, ovšem o jeho právech či povinnostech jednáno nebylo, a proto není ani osobou oprávněnou k podání návrhu na obnovu řízení.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal stěžovatel dovolání a současně projednávanou ústavní stížnost. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 27. 9. 2000, čj. 20 Cdo 2067/2000-350, dovolání pro nepřípustnost odmítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že usnesením rejstříkového soudu o zápisu změn do obchodního rejstříku ("přeměny investičního fondu na akciovou společnost běžného typu") ztratil své chráněné postavení akcionáře investičního fondu, aniž měl jako akcionář možnost účastnit se rejstříkového řízení (podle ustanovení § 200a an. o. s. ř.), které vydání výše uvedeného usnesení rejstříkového soudu předcházelo. Rozhodnutími Krajského obchodního soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci byl pak vyloučen z obnovy řízení jako mimořádného opravného prostředku. Dle jeho názoru tak došlo k hrubému porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, neboť soud rozhodoval o změně práv stěžovatele bez jeho účasti na takovém řízení. Porušeno bylo i jeho právo na vydání zákonného rozhodnutí po věcném přezkumu jeho návrhu nezávislým soudním orgánem.

K ústavní stížnosti se vyjádřily Vrchní soud v Olomouci a Krajský soud v Brně jako účastníci řízení. Vrchní soud zejména uvedl, že soudy obou stupňů shodně s ustálenou judikaturou dospěly k závěru, že stěžovatel není účastníkem řízení o zápisu změn obchodní společnosti do obchodního rejstříku, čímž mu ovšem neupřely právo jednat před soudem. Krajský obchodní soud v Brně navrhl zamítnout ústavní stížnost s tím, že napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a v souladu se stávající judikaturou. Oba soudy dále odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud již mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není vrcholem soustavy obecných soudů a že není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Proto za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy ČR). Porušení uvedených ustanovení Listiny Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.

Podstatou ústavní stížnosti je námitka stěžovatele, že mu nebylo umožněno uplatnit svá práva v průběhu soudního řízení o změně zápisu do obchodního rejstříku, byť i cestou obnovy řízení. Z této skutečnosti pak stěžovatel vyvozuje porušení svého základního práva na soudní ochranu. Podle občanského soudního řádu je účastníkem řízení ve věcech obchodního rejstříku fyzická nebo právnické osoba, jíž se zápis týká, nebo osoba, kterou opravňuje k podání návrhu zákon (§ 200a o.s.ř). Podle obecného ustanovení § 94 odst. 1 o.s.ř., jsou účastníky řízení, které může být zahájeno i bez návrhu (jako je tomu v případě rejstříkového řízení), i ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Ústavní soud již dříve konstatoval, že v rejstříkovém řízení se nerozhoduje o právech nebo povinnostech akcionářů, ale pouze o právech nebo povinnostech podnikatelského subjektu zapsaného či zapisovaného do obchodního rejstříku (usnesení Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 185/98). Pro případ, že by práva těchto osob mohla být dotčena nezákonností rozhodnutí, na jehož základě k příslušnému zápisu do obchodního rejstříku dochází, poskytuje zákon ochranu těmto právům tam, kde to považuje za potřebné, jiným způsobem (ustanovení § 131 odst. 1 a § 183 obch. zák.). Pokud rejstříkový soud posoudí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku usnesení valné hromady jako platné, povolí na jeho základě příslušný zápis do obchodního rejstříku. Pokud následně obecný soud v řízení podle ust. § 131 obch. zák. rozhodne o neplatnosti takového usnesení, rejstříkový soud po právní moci tohoto rozhodnutí zahájí řízení podle ust. § 200a odst. 2 o.s.ř. Rozhodnutí soudu o neplatnosti usnesení valné hromady tedy bude podkladem pro rozhodnutí rejstříkového soudu o zápisu či výmazu skutečností, jichž se rozhodnutí valné hromady týká, a takové řízení soud zahájí i bez návrhu. Jestliže v souladu s platnou právní úpravou nemohou být akcionáři účastníky řízení o zápisu do obchodního rejstříku, nemohou být ani, vzhledem k výše uvedenému vymezení podmínek, účastníky řízení o povolení obnovy řízení, v němž bylo rozhodováno o změně zápisu do obchodního rejstříku.

Současná právní úprava poskytuje dostatečnou ochranu práv akcionářů společnosti, i když nejsou účastníky rejstříkového řízení. Právo na soudní a jinou právní ochranu zaručuje každému, aby se mohl svého práva domáhat stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Nelze tedy považovat za porušení nebo omezení práva na soudní ochranu případ, kdy podle platné právní úpravy akcionáři akciové společnosti sice nejsou účastníky rejstříkového řízení, jestliže právo na soudní a jinou právní ochranu jim není odepřeno právě s ohledem na ustanovení § 131 obch. zák. ve spojení s ust. § 200e o. s. ř. Akcionáři akciové společnosti se tedy mohou domáhat svých práv u nestranného a nezávislého soudu jiným způsobem než účastenstvím v rejstříkovém řízení.

Ze shora uvedených důvodů proto Ústavnímusoudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. května 2001JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru