Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 36/11 #1Usnesení ÚS ze dne 20.01.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 2
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spra... více
Věcný rejstříkškoda/náhrada
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.36.11.1
Datum podání05.01.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2, § 202 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 36/11 ze dne 20. 1. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. F., Mgr. Janem Kutějem, advokátem, se sídlem v Praze, podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 9. 2010, č. j. 18 C 189/2009-31, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva; konkrétně zmiňuje právo na spravedlivý proces zakotvené ve čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v čl. 90 Ústavy České republiky, dále právo na zákonnost (čl. 2 odst. 2 a 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny) a právo rovnosti před zákonem (čl. 1 Listiny) a rovného postavení účastníka řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny).

Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se po České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhal zaplacení částky 273 Kč z titulu náhrady škody. Škoda mu měla vzniknout nesprávným postupem Okresního soudu v Nymburku, ke kterému se dostavil na schůzku s jeho místopředsedkyní za účelem vznesení stížnosti vůči jedné ze soudkyň, ovšem místopředsedkyně ten den u soudu nebyla přítomna, ačkoliv termín schůzky sama určila. Vzniklá škoda pak odpovídá zbytečnému jízdnému z bydliště stěžovatele a zpět. Podle názoru obvodního soudu však nepřítomnost místopředsedkyně Okresního soudu v Nymburce dne 10. 6. 2009 ve spojení se skutečností, že stěžovatel nebyl o její nepřítomnosti informován, nemůže být bez dalšího hodnocena jako nesprávný úřední postup, neboť nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by stěžovatel nemohl stížnost podat jiným způsobem (písemně, u předsedkyně, atd.). Podle stěžovatele nastal v posuzované věci extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a závěry, které v napadeném rozsudku přijal.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2 000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009; účinností zákona č. 7/2009 Sb., kterým bylo mimo jiné novelizováno i uvedené ustanovení o. s. ř., se horní hranice tzv. bagatelních věcí zvýšila dokonce na 10 000 Kč), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena, s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu působících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, U 43/34 SbNU 421). Jak uvedl Ústavní soud, nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (blíže viz usnesení ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS 2538/09).

V tomto případě stěžovatel punktem sporu učinil částku 273 Kč, tedy částku ve smyslu výše nadnesených kritérií bagatelní. To samo o sobě významně posouvá hranici pro možnost poskytnout ústavněprávní ochranu vůči eventuální zásahu do práv stěžovatele ze strany obvodního soudu; muselo by jít o exces mimořádné intenzity, aby Ústavní soud do takového řízení vstoupil. Tak tomu ale v posuzované věci evidentně není, neboť právnímu závěru obvodního soudu stran (ne)podřaditelnosti popsaného jednání místopředsedkyně nymburského soudu pod ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., nelze ničeho vytýkat. I když s takovým výkladem stěžovatel není srozuměn, jeho základní práva tím ještě nemohla dojít újmy.

Z důvodů výše uvedených byla ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Obiter dictum lze připomenout, že ve vztahu k posouzení tzv. bagatelních věcí byl v judikatuře Ústavního soudu formulován i závěr přísnější, totiž, že v těchto případech je navrhovatel k podání ústavní stížnosti osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 597/10, I. ÚS 163/10). Vzhledem ke způsobu rozhodnutí o návrhu je stěžovatelem vyslovený nesouhlas s upuštěním od ústního jednání irelevantní. A protože byla ústavní stížnost odmítnuta, je vyloučena možnost vyhovět jeho žádosti o náhradu nákladů zastoupení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru