Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3597/16 #1Usnesení ÚS ze dne 30.11.2016

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
žaloba/pro zmatečnost
EcliECLI:CZ:US:2016:2.US.3597.16.1
Datum podání31.10.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 229 odst.1 písm.e


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3597/16 ze dne 30. 11. 2016

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Praha 2 - Nové Město, Lípová 474/14, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2016 č. j. 55 Co 232, 233/2015-1230, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 31. října 2016, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod podle čl. 1, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 90 a čl. 96 Ústavy České republiky.

2. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") ze dne 21. září 2016 č. j. 55 Co 232, 233/2015-1230 bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále též "soud prvního stupně") ze dne 12. ledna 2015 č. j. 39 P 44/98-1137 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (výrok I). Zároveň jím byl částečně změněn a jinak potvrzen ve výrocích I a II (výrok II), dále změněn ve výroku III a zrušen ve výrocích IV, V a VI rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. října 2014 č. j. 39 P 44/98-1120 s tím, že v rozsahu, v jakém byl zrušen, byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok III). Uvedeným rozsudkem bylo rozhodováno o výši výživného, které stěžovatel byl/je povinen hradit své dceři, jakož i o dlužném výživném.

3. Stěžovatel si v průběhu řízení zvolil svým zástupcem Spravedlnost - odborové sdružení, jehož zmocněnec požádal dopisem ze dne 31. srpna 2016 o odročení jednání, jež bylo nařízeno na den 21. září 2016. V ten den již měl totiž nařízeno jednání u jiného soudu v jiném městě. Zároveň vznesl námitku podjatosti vůči předsedovi senátu odvolacího soudu.

4. Z napadeného rozsudku plyne, že odvolací soud nerozhodoval o předmětné námitce podjatosti, neboť její důvody spadaly do ustanovení § 14 odst. 4 občanského soudního řádu (postup soudce v řízení o projednávané věci), což je ze zákona nepřípustný důvod pro vyloučení soudce v občanském soudním řízení. Rovněž ale nezjistil ani žádný závažný důvod podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, pro který by bylo lze jednání soudu odročit. Tvrzená časová kolize s jiným řízením neměla být nijak prokázána.

5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že odvolací soud porušil jeho ústavně zaručená základní práva, jestliže nerozhodl o námitce podjatosti předsedy senátu a odmítl odročit jednání.

II.

Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti

6. Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat otázkou, zda jsou splněny podmínky pro její projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

7. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení. Ústavní stížnost tedy může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění těchto podmínek lze pak připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. např. nález ze dne 12. ledna 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.), bod 2].

8. V projednávané věci mohl stěžovatel uplatnit obě své námitky žalobou pro zmatečnost. Není pochyb, že napadený rozsudek je - alespoň pokud jde o některé jeho výroky - pravomocným rozhodnutím soudu, kterým bylo řízení skončeno, resp. kterým bylo rozhodnuto o věci samé. Pakliže stěžovatel tvrdí, že v odvolacím řízení rozhodoval vyloučený soudce, jde o důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu. Nevyhovění žádosti o odročení jednání navzdory tomu, že měla být odůvodněna důležitými důvody ve smyslu § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, znemožňujícími účast stěžovatele nebo jeho zástupce na jednání, zas lze podřadit pod důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť mohlo jít o odnětí možnosti jednat před soudem nesprávným postupem soudu. Z ústavní stížnosti ani z příslušného spisu soudu prvního stupně, který si Ústavní soud vyžádal pro účely tohoto řízení, nicméně neplyne, že by stěžovatel využil možnosti podat žalobu pro zmatečnost, resp. navazující opravné prostředky, a že by o nich bylo rozhodnuto. Podmínka přípustnost ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario tudíž za této situace není splněna.

9. V případě výroků, jimiž bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně a některé výroky rozsudku téhož soudu a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, není splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti již z toho důvodu, že řízení dále pokračuje.

10. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele jako nepřípustné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2016

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru