Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 359/07 #1Nález ÚS ze dne 01.11.2007Soudní poplatek při žalobě podané proti identickým správním rozhodnutím

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkinterpretace
poplatek/soudní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 178/47 SbNU 367
EcliECLI:CZ:US:2007:2.US.359.07.1
Datum vyhlášení20.11.2007
Datum podání06.02.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb., § 4 odst.1 písm.a, § 14a


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Je porušením práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud obecné soudy vyloží zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích tak, že účastník řízení je povinen platit soudní poplatek za každé správní rozhodnutí napadené jedinou žalobou a přitom jde o skutkově a právně zcela identická rozhodnutí, s týmiž účastníky, vydaná stejný den týmž správním orgánem.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele Zemědělského družstva Měčín zrušil II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 1. listopadu 2007 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2006 sp. zn 57 Ca 120/2006.

Narativní část

Stěžovatel napadl jednou správní žalobou 7 rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň, která byla vydána téhož dne a byla právně i argumentačně totožná. Krajský soud jej vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 14 000 Kč (tedy 2 000 Kč za každé napadené rozhodnutí). Stěžovatel po obdržení výzvy podal návrh na změnu rozhodnutí s odůvodněním, že dle jeho názoru je soudní poplatek v daném případě stanoven za žalobu, nikoli za počet napadených rozhodnutí, proto zaplatil na soudním poplatku částku 2 000 Kč. Krajský soud v Plzni vydal následně ústavní stížností napadenou výzvu, v níž stěžovatele vyzval k doplacení částky 12 000 Kč s odůvodněním, v němž vyslovil právní názor odlišný od stěžovatele a vysvětlil, z jakého důvodu nepostupoval ve shodě s názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 664/03, na který stěžovatel odkazoval.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud odkázal na svůj předešlý nález ze dne 16.3.2006 sp. zn. I. ÚS 664/03, ve kterém konstatoval, že úprava poplatkové povinnosti či osvobození od ní provedená zákonem č. 549/1991 Sb. představuje jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavně konformním výsledkem interpretace zákona č. 549/1991 Sb. není taková interpretace, podle níž je účastník řízení povinen platit soudní poplatek za každé správní rozhodnutí, pokud jde o rozhodnutí, která jsou skutkově a právně zcela identická, týkají se týchž účastníků a jsou vydána týž den stejným správním orgánem.

Vzhledem k tomu, že Krajský soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že skutkové okolnosti v tomto případě nejsou zcela identické s těmi uvedenými v nálezu sp. zn. I. ÚS 664/03, odkázal Ústavní soud na nález sp. zn. II. ÚS 745/06 ze dne 17. 5. 2007, který řešil ústavní stížnost skutkově zcela shodnou s nyní projednávanou věcí.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Dagmar Lastovecká. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 359/07 ze dne 1. 11. 2007

N 178/47 SbNU 367

Soudní poplatek při žalobě podané proti identickým správním rozhodnutím

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 1. listopadu 2007 sp. zn. II. ÚS 359/07 ve věci ústavní stížnosti Zemědělského družstva Měčín proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2006 sp. zn. 57 Ca 120/2006, jímž byl stěžovatel vyzván k doplacení soudního poplatku.

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2006 sp. zn. 57 Ca 120/2006 se ruší.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž byl vyzván k doplacení soudního poplatku za opravný prostředek podle položky 14a bodu 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon č. 549/1991 Sb.") ve výši 12 000 Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v projednávaném případě podal jednu správní žalobu, jíž napadl 7 rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň, vydaných dne 14. 6. 2006 pod č. j. 7441-02/06-21, 8306/06-1601-21, 8307/06-1601-21, 8308/06-1601-21, 8309/06-1601-21, 8310/06-1601-21 a 8311/06-1601-21. Jednalo se o rozhodnutí, která se týkala téhož stěžovatele, byla vydána téhož dne a právní argumentace v nich byla shodná. Krajský soud stěžovatele dne 9. 10. 2006 vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 14 000 Kč, tj. 2 000 Kč za každé napadené rozhodnutí. Stěžovatel po obdržení výzvy podal podle § 12 zákona č. 549/1991 Sb. návrh na změnu rozhodnutí s odůvodněním, že dle jeho názoru je soudní poplatek v daném případě stanoven za žalobu, nikoli za počet žalobou napadených rozhodnutí, a proto zaplatil na soudním poplatku částku 2 000 Kč. Dne 12. 12. 2006 vydal Krajský soud v Plzni výzvu, jež je napadena touto ústavní stížností, v níž stěžovatele vyzval k doplacení částky 12 000 Kč s podrobným odůvodněním, v němž vyslovil právní názor odlišný od stěžovatele, tedy že soudní poplatek je stanoven za žalobu proti každému z napadených rozhodnutí, a vysvětlil, z jakého důvodu nepostupoval ve shodě s právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 664/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 56), na který stěžovatel odkazoval.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudní poplatek se vybírá za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, přičemž zákon explicitně neřeší zpoplatnění případů, kdy jedna žaloba směřuje proti více rozhodnutím. Mantinely uložení soudního poplatku za každé napadené rozhodnutí vymezil Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 664/03, na jehož odůvodnění stěžovatel s ohledem na skutkovou podobnost věci odkazuje. Stěžovatel soudí, že napadeným usnesením bylo protizákonně a protiústavně zasaženo do jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").

Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníka řízení, Krajský soud v Plzni, a vedlejšího účastníka řízení, Celní ředitelství Plzeň, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.

Krajský soud ve svém podrobném vyjádření uvedl, že je nutno stanovit ve smyslu zákona poplatkovou povinnost žalobce podle počtu rozhodnutí, jejichž přezkoumání se žalobce u soudu domáhá, čemuž odpovídá i dlouhodobá a stabilní praxe. Opačný postup by mohl vést k nedůvodné nerovnosti spočívající v tom, že by žalobce napadající jediné rozhodnutí musel platit stejný soudní poplatek jako žalobce napadající jednou žalobou několik rozhodnutí. Zákon neumožňuje rozlišovat situaci, kdy je napadeno několik rozhodnutí, k nimž směřují stejné žalobní námitky, od situace, kdy je napadeno několik rozhodnutí, ke kterým směřují různé žalobní námitky. Krajský soud rovněž polemizuje s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005 sp. zn. 2 As 53/2004, na něž je odkazováno v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 664/03. Dle názoru krajského soudu nelze ani aplikovat závěry nálezu Ústavního soudu ve věci I. ÚS 664/03, neboť situace v projednávané věci není stejná.

Celní ředitelství Plzeň svého práva vedlejšího účastníka nevyužilo a k ústavní stížnosti se nevyjádřilo.

Po přezkoumání ústavní stížností napadeného usnesení, vyžádaného spisového materiálu a s přihlédnutím k již konstantní judikatuře v této otázce Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je důvodná.

K přípustnosti ústavní stížnosti proti výzvě k zaplacení soudního poplatku Ústavní soud uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. I. ÚS 664/03, že i když výše soudního poplatku má být v souladu se zákonem a rozhodnutí soudu o poplatkové povinnosti má deklaratorní charakter, nutno vzít v úvahu, že i deklaratorní rozhodnutí zásadně zasahuje do sféry práv a povinností dotčené osoby (srov. Boguszak J., Čapek J., Gerloch A., Teorie práva, ASPI, Praha 2004, str. 130). Teprve napadeným rozhodnutím je určeno, jaký má obecná norma význam ve vztahu ke stěžovateli. Uvedl dále, že úprava poplatkové povinnosti či osvobození od ní, provedená zákonem č. 549/1991 Sb., představuje jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny (nález sp. zn. IV. ÚS 162/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 15, nález č. 104). Z toho plyne, že exces obecného soudu při rozhodování o výši poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. může dosáhnout takové míry, že zasáhne i do základního práva podle čl. 36 odst. 1 či 2 Listiny. Z uvedených závěrů Ústavní soud vychází i v projednávané věci, a má tak za to, že v obecné rovině je napadené rozhodnutí způsobilé zasáhnout do ústavně garantovaných práv stěžovatele. Proto posuzoval, zda se tak stalo v projednávané věci.

Ze spisu Krajského soudu v Plzni 57 Ca 120/2006 a přiloženého materiálu Celního úřadu Klatovy Ústavní soud ověřil, že stěžovatel napadl jedinou žalobou ze dne 15. 8. 2006 sedm rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň, která byla vydána téhož dne a jsou po obsahové stránce shodná. Právní argumentace stěžovatele vůči všem těmto rozhodnutím je shodná, napadá je tedy jako celek, aniž by vůči jednotlivým z nich vznášel jiné námitky. Dne 19. 10. 2006 zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Napadeným usnesením ze dne 12. 12. 2006 byl vyzván k doplacení částky 12 000 Kč (tj. 2 000 Kč za každé napadené rozhodnutí).

Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Podle sazebníku poplatků, položky 14a, podpoložky 2 písm. a), je poplatek za žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení ve věcech správníhosoudnictví proti rozhodnutí správního orgánu stanoven na 2 000 Kč. Mezi účastníky řízení před Ústavním soudem je tedy zjevně sporná otázka interpretace pojmu "žaloba nebo jiný návrh ve věcech správního soudnictví", tj. zda je její jednota určena množstvím podání, do nichž účastník své nároky vtělí, počtem rozhodnutí, jež napadá, či jinak.

Ústavnísoud se k nastolené otázce vyjadřoval v již citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 664/03, v němž uvádí, že je na obecných i správních soudech, aby při interpretaci podústavního práva dosahovaly ústavně konformních výsledků. Ústavně konformním výsledkem interpretace zákona č. 549/1991 Sb. však nemůže být taková interpretace, podle níž je účastník řízení povinen platit soudní poplatek za každé správní rozhodnutí, pokud jde o rozhodnutí, která jsou skutkově a právně zcela identická, týkají se týchž účastníků a jsou vydána týž den stejným správním orgánem. V tomto smyslu shledal Ústavní soud interpretaci zákona č. 549/1991 Sb. jako protiústavní. K argumentaci Krajského soudu v Plzni, který v usnesení o výzvě k doplacení soudního poplatku i ve vyjádření k ústavní stížnosti podrobně rozebral odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 664/03 ve vztahu k jím projednávané věci, přičemž dospěl k závěru, že skutkové okolnosti obou případů nejsou zcela identické, považuje Ústavní soud za vhodné odkázat na jiný nález zabývající se toutéž problematikou. V nálezu sp. zn. II. ÚS 745/06 ze dne 17. 5. 2007 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 45, nález č. 83), který řešil ústavní stížnost skutkově zcela shodnou s nyní projednávanou věcí, dospěl Ústavní soud ke stejnému právnímu závěru jako v již citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 664/03.

Ústavnísoud v nyní projednávané věci neshledal důvod se od závěrů v obou citovaných rozhodnutích odchýlit a pro úplnost na ně odkazuje.

Na základě shora uvedených důvodů Ústavnísoud bez nařízení ústního jednání se souhlasem účastníků (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2006 sp. zn. 57 Ca 120/2006 zrušil [§ 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru