Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3562/13 #1Usnesení ÚS ze dne 26.02.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodajFenyk Jaroslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /právo... více
Věcný rejstříkObhájce
Náklady řízení
Obnova řízení
Amnestie
EcliECLI:CZ:US:2014:2.US.3562.13.1
Datum podání25.11.2013
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 37 odst.2, čl. 40 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 33 odst.2, § 155 odst.1, § 152 odst.1 písm.b, § 153 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3562/13 ze dne 26. 2. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele T. M., zastoupeného Mgr. Martinem Zbořilem, advokátem se sídlem Zahradní 483, Smiřice, směřující proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 5 T 162/2008 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 3 To 415/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byla dne 25. 11. 2013 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 5 T 162/2008, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 3 To 415/2013.

Usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 3 To 415/2013, ze dne 16. 10. 2013, bylo rozhodnuto, že se stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Brně, č.j. 5 T 162/2008-21160, ze dne 27. 06. 2013, jímž byl stěžovatel zavázán uhradit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto usnesení "Českému státu - Městskému soudu v Brně" mimosmluvní odměnu a hotové výdaje ve výši 3.258,-Kč, které byl uhrazeny ustanovenému obhájci, podle § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), zamítá.

Stěžovatel je toho názoru, že uvedenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces a právní pomoc, resp. obhajobu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, a čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Stěžovatel má za to, že k uvedenému porušení jeho práv došlo především v důsledku toho, že obecnými soudy nedošlo ke zhodnocení pro věc podstatných okolností. Stěžovatel uvádí, že se nachází v invalidním důchodu, je de facto bez příjmů a měl by proto být zproštěn nákladů na obhajobu. Na této skutečnosti nemůže dle jeho názoru nic změnit ani předchozí rozhodnutí Městského soudu v Brně, dle kterého nárok na bezplatnou obhajobu nemá, jelikož toto rozhodnutí zjevně neodpovídá realitě. Stěžovatel dále připomíná, že vliv na rozhodování o povinnosti hradit náklady ustanoveného obhájce musí mít také skutečnost, že se domáhá revize rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení ústavní stížností vedené pod sp. zn. IV. ÚS 101/13. Z důvodu, že o této ústavní stížnosti doposud nebylo rozhodnuto, bylo rozhodnutí obecných soudů o nákladech ustanovené obhajoby předčasné. Stěžovatel také upozorňuje, že na jeho případ dopadá amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, z čehož dovozuje, že jako amnestovanému by mu povinnost k náhradě nákladů řízení neměla být uložena. Stěžovatel rovněž navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených usnesení a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

II.

Ústavní soud předesílá, že v § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu.

Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.

III.

V řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 162/2008 bylo dne 29. 3. 2011 rozhodnuto, že se stěžovateli nepřiznává právo na bezplatnou obhajobu ve smyslu § 33 odst. 2 a 3 trestního řádu. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2012, č.j. 5 T 162/2008-20956, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2012, sp. zn. 9 To 371/2012, byl stěžovateli zamítnut návrh na povolení obnovy řízení. Jelikož byly dány důvody nutné obhajoby (§ 36a odst. 2 trestního řádu), stěžovateli byl ustanoven obhájce. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2013, č.j. 5 T 162/2008-21109, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 3 To 155/2013, soud rozhodl, že se ustanovenému obhájci přiznává mimosmluvní odměna a hotové výdaje spolu s 20 % DPH ve výši 3258,- Kč, které stát prostřednictvím Městského soudu v Brně proplatil.

Kdo podal zcela bezvýsledně návrh na obnovu řízení, je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem. Dále je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje obhájci, pokud byl v souvislosti s takovým návrhem ustanoven, ledaže obviněný má nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za sníženou odměnu (§ 153 odst. 1 trestního řádu).

IV.

Jak správně uvádí Krajský soud v Brně, skutečnost, že si stěžovatel podal ústavní stížnost (o které prozatím nebylo rozhodnuto) proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, není z hlediska povinnosti odsouzeného hradit náklady obhajoby, které byly placeny státem, relevantní. Krajský soud v Brně také správně uvádí, že v posuzovaném případě není relevantní ani námitka stěžovatele stran jeho účasti na amnestii prezidenta republiky, vzhledem k tomu, že tato dopadá pouze na trest a netýká se tak povinnosti zaplatit státem uhrazené odměny a hotové výdaje ustanovenému obhájci. Krajský soud v Brně také zdůrazňuje, že v případě stěžovatele bylo již ke dni 29. 3. 2011 pravomocně rozhodnuto o tom, že nemá nárok na obhajobu bezplatnou ve smyslu § 33 odst. 2 trestního řádu a na tomto rozhodnutí nemohou nic změnit ani nynější opakované námitky stěžovatele, které však soudu byly známy již v době předmětného rozhodnutí. K tomu Ústavní soud doplňuje, že pokud stěžovatel s tímto rozhodnutím nesouhlasil, měl proti němu možnost brojit včas podanou ústavní stížností, což však neučinil.

Po prostudování napadených usnesení musí Ústavní soud konstatovat, že obecné soudy se vypořádaly se všemi okolnostmi podstatnými pro posouzení věci, příslušné právní normy interpretovaly a aplikovaly ústavně konformním způsobem a svá rozhodnutí patřičně odůvodnily. Ústavní soud tedy uzavírá, že postupem obecných soudů a napadenými rozhodnutími nedošlo ke stěžovatelem tvrzenému porušení základních práv.

V.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Vzhledem k výsledku řízení Ústavní soud neshledal ani důvody pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadených usnesení (§ 79 zákona o Ústavním soudu) a pro přiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2014

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru