Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3538/12 #1Nález ÚS ze dne 31.01.2013Nevzetí v potaz důkazu o včasnosti podání námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 9
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý... více
Věcný rejstříkExekuce
Důkaz
exekuční příkaz
spis
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 24/68 SbNU 289
EcliECLI:CZ:US:2013:2.US.3538.12.1
Datum vyhlášení13.02.2013
Datum podání13.09.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Jestliže obecný soud při posuzování včasnosti námitek stěžovatele proti příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce nezohlední důkaz o podání těchto námitek, poruší stěžovatelovo právo na přístup k soudu a právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 31. 1. 2013 zrušil II. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele Bohumila Jedličky usnesení Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 219/2012 - 219 ze dne 12. července 2012, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 73 Nc 847/2007 - 188 ze dne 16. února 2012 pro rozpor s právem na soudní ochranu a právem na přístup k soudu dle v čl. 36 odst. 1 Listiny.

Narativní část

Stěžovatel podal dne 31. května 2010 námitky proti exekutorem vydanému příkazu k úhradě nákladů exekuce. Obvodní soud však podané námitky neevidoval, a stěžovatel je tedy podal dne 28. července 2010 znovu. Tyto však byly usnesením obvodního soudu odmítnuty jako opožděné. Odvolání stěžovatele bylo usnesením městského soudu odmítnuto. Dne 31. října 2011 podal stěžovatel znovu námitky proti předmětnému příkazu a přiložil kopii námitek ze dne 31. května 2010 s tím, že žádá o jejich opětovné projednání. Usnesením soudu prvního stupně bylo řízení zastaveno. K odvolání stěžovatele bylo usnesením odvolacího soudu usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že jeho námitky se odmítají. Posledně uvedená rozhodnutí obecných soudů byla napadena ústavní stížností.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud uvedl, že v posuzovaném případě se jedná o otázku včasnosti podání námitek proti příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce.

Z časové souslednosti a z konstrukce odůvodnění obou napadených rozhodnutí vyplývá, že oba obecné soudy vycházely z toho, že stěžovatel předmětné námitky, o nichž je rozhodováno, podal dne 31. října 2011. Ústavní soud nijak nezpochybnil, že námitky podané v uvedený den by byly opožděně podané a k zásahu do základních práv stěžovatele by rozhodnutími, které by to konstatovaly, nemohlo dojít.

Z vývoje případu je však patrné, že stěžovatel měl podat námitky již dne 31. května 2010. Z obsahu podání stěžovatele vyplývá, že se stěžovatel domáhá přezkumu právě v tento den podaných námitek, o nichž doposud nebylo rozhodnuto.

Z postupu obecných soudů je patrná tehdejší nejistota, zda dne 31. května 2010 stěžovatel námitky skutečně podal. Tato nejistota se jeví Ústavnímu soudu srozumitelná s ohledem na to, že v té době byl spis soudu prvního stupně u dovolacího soudu. V tehdejším postupu obecných soudů je patrný chvályhodný respekt k právům stěžovatele, který se projevil v opakovaném zjišťování, zda dne 31. května 2010 skutečně byly námitky podány. Tehdejší zjištění však bylo negativní - ve spisech obecných soudů se předmětné podání nenacházelo a stěžovatel nebyl schopen doložit, že je podal. Tehdejší postup obecných soudů ovšem není způsobilý nijak ospravedlnit nynější postup obecných soudů, který se už tolik nevyznačuje respektem k obsahu podání stěžovatele, a tím k jeho základním procesním právům.

Ústavní soud z obsahu spisu soudu prvního stupně zjistil, že stěžovatel v nyní posuzovaném případě doložil důkaz (kopii námitek s podacím razítkem soudu) o tom, že své námitky podal již dne 31. května 2010. Oba obecné soudy však tuto skutečnost zcela ignorovaly, a tím bez legitimního důvodu odepřely stěžovateli věcné projednání jeho námitek. Obecné soudy tak porušily základní právo stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že při posuzování včasnosti námitek stěžovatele proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, nevzaly v potaz důkaz o podání těchto námitek dříve, než jak obecné soudy konstatovaly.

Ústavní soud se nezabýval námitkami stěžovatele vztahujícími se k nalézacímu řízení a k délce exekučního řízení a svým rozhodnutím nepředjímal, zda a jak by o námitkách stěžovatele mělo být rozhodnuto, ani zda byly i při zohlednění celého obsahu podání stěžovatele podány včas, protože to zůstává v kompetenci obecných soudů.

Ústavní soud napadená usnesení obecných soudů zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jiří Nykodým. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 3538/12 ze dne 31. 1. 2013

N 24/68 SbNU 289

Nevzetí v potaz důkazu o včasnosti podání námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 31. ledna 2013 sp. zn. II. ÚS 3538/12 ve věci ústavní stížnosti Bohumila Jedličky, zastoupeného JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 219/2012-219 ze dne 12. července 2012, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se stěžovatelovy námitky proti příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce odmítají, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 73 Nc 847/2007-188 ze dne 16. února 2012, jímž bylo řízení o stěžovatelových námitkách proti příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce zastaveno, za účasti 1. Městského soudu v Praze a 2. Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení.

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 219/2012-219 ze dne 12. července 2012 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 73 Nc 847/2007-188 ze dne 16. února 2012 se ruší.

Odůvodnění:

I. Rekapitulace ústavní stížnosti

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 12. září 2012 a doplněnou podáními ze dne 24. října a 15. listopadu 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich bylo usnesením soudu prvního stupně zastaveno řízení o jeho námitkách proti příkazu soudního exekutora JUDr. Milana Usnula k úhradě nákladů exekuce č. j. 098 Ex 02491/08-26 ze dne 20. května 2010. K odvolání stěžovatele bylo usnesením odvolacího soudu usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že jeho námitky proti příkazu soudního exekutora JUDr. Milana Usnula k úhradě nákladů exekuce č. j. 098 Ex 02491/08-26 ze dne 20. května 2010 se odmítají. Stěžovatel má za to, že napadená rozhodnutí porušují jeho ústavní práva ve smyslu čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle rekapituluje genezi svého případu. Mezi jiným uvádí, že dne 14. prosince 2007 uhradil vedlejšímu účastníkovi řízení k rukám jeho právního zástupce celkem částku 14 421 Kč, skládající se z dluhu ve výši 6 324 Kč a nákladů řízení ve výši 8 097 Kč. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 73 Nc 847/2007 ze dne 8. června 2007 však byla nařízena exekuce k vymožení tohoto dluhu. Soudní exekutor JUDr. Milan Usnul v jejím rámci vydal dne 20. května 2010 příkaz k úhradě nákladů exekuce, proti kterému podal stěžovatel osobně dne 31. května 2010 námitky a jejich kopii s razítkem podatelny zaslal Evropskému soudu pro lidská práva. Obecný soud však podané námitky neevidoval, takže je stěžovatel podal znovu. Ty však byly usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 73 Nc 847/2007 ze dne 10. listopadu 2010 odmítnuty jako opožděné. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 280/2011-157 ze dne 9. srpna 2011 bylo odmítnuto jeho odvolání. Poté, co Evropský soud pro lidská práva vrátil stěžovateli kopii námitek s razítkem podatelny Obvodního soudu pro Prahu 9 s datem 31. května 2010, podal stěžovatel námitky znovu s tím, že námitky byly podány v zákonné lhůtě. Následně byla vydána rozhodnutí, která jsou nyní napadena ústavní stížností.

3. S odůvodněním napadených rozhodnutí stěžovatel rozhodně nesouhlasí, protože celé nalézací řízení a následně exekuce trpěla celou řadou vad a pochybení. Namítá, že nemůže být k jeho tíži, že námitky, které prokazatelně podal včas do podatelny, nebyly řádně evidovány a nebylo o nich řádně rozhodnuto. Je v rozporu s právním řádem, aby hradil náklady exekuce ze stejného titulu dvěma soudním exekutorům. Totéž se vztahuje i na úhradu nákladů nalézacího řízení, které se týkají stejného dluhu. Stěžovatel tak celkem uhradil částku 45 682 Kč, ale náklady činily pouze částku 31 243 Kč. Soudní exekutor JUDr. Milan Usnul mu doposud nevrátil zbývající přeplatek. Dále namítá, že mezi zrušením původního exekučního titulu, ke kterému došlo dne 31. května 2005, a zastavením exekuce, k němuž došlo až 31. července 2007, uplynuly více než dva roky. Tato prodleva způsobila všechny další komplikace ve věci. Stěžovatel konečně poukazuje na to, že soudní exekutor JUDr. Pavel Procházka měl u sebe částku 18 990 Kč, ze které mohly být všechny náklady včas uhrazeny. Tyto peníze měly být vráceny stěžovateli v srpnu 2007, ale vráceny mu byly až dne 14. prosince 2007. Kdyby svou povinnost splnil exekutor včas, druhá exekuce tak vůbec nemusela být nařízena.

II. Vyjádření ostatních účastníků řízení

4. Ústavní soud vyzval ostatní účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.

5. Městský soud v Praze odkázal na odůvodnění svého usnesení. Připomenul, že neshledal překážku věci rozhodnuté, protože o dříve vznesených námitkách stěžovatele nebylo rozhodnuto meritorně, a že předmětné námitky shledal opožděně podanými.

6. Obvodní soud pro Prahu 9 poukázal na to, že v době, kdy byly podány povinným námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, o kterých bylo rozhodnuto napadeným usnesením, neměl soud k dispozici námitky povinného s podacím razítkem ze dne 31. května 2010.

7. Město Moravský Krumlov se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.

III. Skutková východiska

8. Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 73 Nc 847/2007 byly zjištěny následující skutečnosti.

9. Soudní exekutor JUDr. Milan Usnul vydal dne 20. května 2010 pod č. j. 098 EX 02491/08-26 příkaz k úhradě nákladů exekuce. Tento příkaz byl doručen stěžovateli dne 26. května 2010.

10. Podáním ze dne 28. července 2010 založil stěžovatel do spisu několik listin, mezi jinými kopii námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce datované 31. května 2010 (č. l. 113-116). Soudkyně se na to přípisem ze dne 29. července 2010 dotázala Nejvyššího soudu, kterému byl spis dne 23. dubna 2009 předložen s dovoláním, zda se ve spise nacházejí předmětné námitky (č. l. 85). Nejvyšší soud přípisem ze dne 19. srpna 2010 odpověděl, že se předmětné námitky ve spise nenacházejí (č. l. 123). Nato byly usnesením soudu prvního stupně č. j. 73 Nc 847/2007-131 ze dne 10. listopadu 2010 námitky stěžovatele založené do spisu dne 28. července 2010 odmítnuty, coby opožděně podané. Proti tomu podal stěžovatel odvolání a usnesením odvolacího soudu č. j. 25 Co 280/2011-154 ze dne 19. července 2011 byl skrze svoji zástupkyni vyzván k předložení důkazu o tvrzení, že námitky podal včas. To stěžovatel neučinil, a tak usnesením odvolacího soudu č. j. 25 Co 280/2011-157 ze dne 9. srpna 2011 bylo jeho odvolání odmítnuto jako nepřípustné.

11. Dne 31. října 2011 podal stěžovatel námitky proti předmětnému příkazu a přiložil k nim kopii námitek proti předmětnému příkazu ze dne 31. května 2010, která obsahuje podací razítko soudu prvního stupně ze dne 31. května 2010 v 8:23 (č. l. 164-170). Usnesením č. j. 73 Nc 847/2007-184 ze dne 10. listopadu 2011 byl stěžovatel soudem prvního soudu vyzván, aby upřesnil, co svým podáním sleduje. Podáním ze dne 12. prosince 2011 uvedl, že doložil včasnost podání námitek proti předmětnému příkazu, a proto žádá o jejich opětovné projednání (č. l. 186). Nato byla vydána usnesení, jež jsou napadena ústavní stížností.

IV. Závěry

12. Ústavní soud mimo jiné v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.) vyložil, že čl. 36 odst. 1 Listiny nelze vykládat jako právo na úspěch v soudním řízení s tím, že podle tohoto ustanovení se toliko soud musí návrhem zabývat a nemá právo ho odmítnout, jestliže jsou splněny procesní podmínky, za nichž může ve věci jednat.

13. V posuzovaném případě není mezi účastníky řízení sporu o tom, že podmínka řízení, o niž tu jde, je včasnost podání námitek proti příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce č. j. 098 EX 02491/08-26 ze dne 20. května 2010. Z časové souslednosti a z konstrukce odůvodnění obou napadených rozhodnutí vyplývá, že oba obecné soudy vycházely z toho, že stěžovatel předmětné námitky, o nichž je rozhodováno, podal dne 31. října 2011 (resp. sepsal 29. října 2011). Ústavní soud nijak nezpochybňuje, že námitky podané v uvedený den by byly opožděně podané a k zásahu do základních práv stěžovatele by rozhodnutími, která by to konstatovala (lhostejno jakou procesní formou), nemohlo dojít.

14. Z prehistorie daného případu je ovšem zřejmé, že stěžovatel měl podat námitky již dne 31. května 2010. Z obsahu podání stěžovatele v dané věci lze přitom vyložit, že se stěžovatel domáhá přezkumu právě námitek podaných dne 31. května 2010, o nichž doposud nebylo rozhodnuto. Z postupu obecných soudů završeného usnesením odvolacího soudu č. j. 25 Co 280/2011-157 ze dne 9. srpna 2011, jakož i z vyjádření soudu prvního stupně k ústavní stížnosti je patrná tehdejší nejistota, zda dne 31. května 2010 stěžovatel námitky skutečně podal. Tato nejistota se jeví Ústavnímu soudu srozumitelná s ohledem na to, že v té době byl spis soudu prvního stupně u dovolacího soudu. V tehdejším postupu obecných soudů je patrný chvályhodný respekt k právům stěžovatele, který se projevil v opakovaném zjišťování, zda dne 31. května 2010 skutečně byly námitky podány. Tehdejší zjištění bylo negativní - ve spisech obecných soudů se předmětné podání nenacházelo a stěžovatel nebyl schopen doložit, že je podal. Tehdejší postup obecných soudů ovšem není způsobilý nijak ospravedlnit nynější postup obecných soudů, který se už tolik nevyznačuje respektem k obsahu podání stěžovatele, a tím k jeho základním procesním právům.

15. Jak Ústavní soud z obsahu spisu soudu prvního stupně zjistil, stěžovatel v nyní posuzovaném případě doložil určitý důkaz (kopii námitek s podacím razítkem soudu) o tom, že své námitky podal již dne 31. května 2010. Oba obecné soudy však tuto skutečnost zcela ignorovaly. Tím bez legitimního důvodu odepřely stěžovateli věcné projednání jeho námitek, které podal uvedeného dne.

16. Ústavnísoud tedy konstatuje, že je ústavní stížnost stěžovatele opodstatněná, a proto jí bylo vyhověno. Obecné soudy obou stupňů porušily základní právo stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že při posuzování včasnosti námitek stěžovatele proti příkazu k úhradě nákladů exekuce nevzaly v potaz důkaz o podání těchto námitek dříve, než jak obecné soudy konstatovaly. Proto byla obě napadená rozhodnutí zrušena podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

17. Ústavnísoud se přitom nezabýval námitkami stěžovatele vztahujícími se k nalézacímu řízení a k délce exekučního řízení, protože se ve vztahu k nim stěžovatel ničeho nedomáhal a zčásti se jednalo o námitky nepřípustné pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně jeho práv.

18. Ústavnísoud konečně tímto rozhodnutím nepředjímá, zda a jak by o námitkách stěžovatele mělo být rozhodnuto ani zda byly i při zohlednění celého obsahu podání stěžovatele podány včas, protože to nadále zůstává v kompetenci obecných soudů.

19. Od ústního jednání bylo v souladu s ustanovením § 44 zákona o Ústavnímsoudu upuštěno, protože se od něj nedalo očekávat další objasnění věci.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru