Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 353/96Usnesení ÚS ze dne 20.04.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.353.96
Datum podání18.12.1996

přidejte vlastní popisek

II.ÚS 353/96 ze dne 20. 4. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 353/96

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Š., zastoupené advokátem JUDr. J.P., proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 1996, č.j. 8 Co 1097/96-14, 8 Co 1098/96, 8 Co 1099/96, t akt o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal dne 18.12.1997 Ústavnímu soudu ústavní stížnost proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.10.1996, č.j. 8 Co 1097/96-14, 8 Co 1098/96, 8 Co 1099/96 a domáhá se jejich zrušení.

Napadeným usneseními byla potvrzena rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě u kterého se stěžovatel domáhal třemi návrhy na výkon rozhodnutí vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného.

Stěžovatel tvrdí, že těmito usneseními bylo porušeno právo navrhovatele na soudní a jinou právní ochranu, zakotvené v Listině základních práv a svobod.

1

II.ÚS 353/96

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud podle ustanovení § 42, odst. 3 a § 76, odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., vyžádal spis sp.zn. 8 Co 1097/96-14, 8 Co 1098/96, 8 Co 1099/96 vedený u Krajského soudu v Ostravě ve spojení s jeho usnesením k předmětné ústavní stížnosti.

Ze spisového materiálu soud zjistil, že soudem prvního stupně stejně i soudem odvolacím, jak vyplývá z výše uvedeného usnesení, bylo rozhodnuto ve věci výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu tak, že návrhům oprávněného - stěžovatele nebylo vyhověno.

Odvolací soud přezkoumal napadená usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Stěžovatel se domáhal vykonání povinnosti uložené dne 14.8.1995 platebními rozkazy Krajského obchodního soudu v Ostravě, kdy oprávněnou osobou v návrhu byla právnická osoba s obchodním jménem Š. Na základě výpisu z obchodního rejstříku vydaného Okresním soudem Plzeň, vedeného Krajským soudem v Plzni, oddíl B, vložka 36,den zápisu 29.prosince 1990 bylo zjištěno, že dne 19.prosince 1994 došlo ke změně obchodního jména na Š.,a.s. Veškeré platební rozkazy však zněly na již neplatné obchodní jméno Š., které bylo ke dni 19.prosince 1994 na žádost oprávněného vymazáno a změněno.

Obchodním jménem se dle ustanovení § 8 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen Obch. Z.) rozumí název, pod kterým podnikatel činí právní úkony při své podnikatelské činnosti. Je mimo jakoukoliv pochybnost že se v konkrétním případě jedná o dva podnikatelské subjekty, přičemž jsou zde splněny oba základní pojmové znaky, t. j., že nositelem obchodního jména je podnikatel a obchodní jméno je používáno při jeho právním jednání. Podnikatelem a tedy i nositelem obchodního

II.ÚS 353/96

jména může být podle ustanovení § 2, odst. 2 Obch. Z. jen osoba, tedy právní subjekt, který pod tímto obchodním jménem činí právní úkony.

Obchodní jméno je atributem právní subjektivity a individualizace podnikatele, bez něho nebo pod jiným označením nemůže podnikatel právně jednat, dále je ochranným označením, které je předmětem průmyslového vlastnictví a jako takové vyjadřuje osobitost podnikatele.

Z výše uvedeného vyplývá, že na základě změny obchodního jména stěžovatele, která byla uskutečněna na jeho návrh po podání žaloby se rozhodnutí stalo nevykonatelným.

Ústavní soud na základě prozkoumání spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná, neboť nedošlo k porušení ústavnosti a zákonnosti a v řízení před obecnými soudy byly dodrženy principy řádného procesu, neboť v předmětné věci soudy postupovaly v souladu s obecně závaznými právními předpisy.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl nucen ústavní soud podle ustanovení § 43 odst.1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ústavní stížnost odmítnout, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 20. dubna 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru