Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3512/10 #1Usnesení ÚS ze dne 27.01.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelPOLITICKÁ / VOLEBNÍ STRANA
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.3512.10.1
Datum podání10.12.2010
Napadený akt

zákon; 491/2000; ZÁKON ze dne 6. prosince 2001 o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů; § 27/2

zákon; 491/2000; o volbách do zastpitelstva obcí; § 27/2

zákon; 131/2000; o hlavním městě Praze; § 48


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3512/10 ze dne 27. 1. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o návrhu Komunistické strany Čech a Moravy, se sídlem Politických vězňů 1531/9, Praha 1, zastoupené JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem Čečova 11, České Budějovice, na zrušení části ustanovení § 27 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve slovech "hlavním městě Praze a", takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 12. 2010, se navrhovatelka domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud rozhodl, že I/ v § 27 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., který zní "V hlavním městě Praze a územně členěných statutárních městech může být městná část nebo městský obvod součástí pouze jednoho volebního obvodu" se zrušují slova "hlavním městě Praze a" dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, II/ Ústavní soud České republiky žádá Parlament České republiky, aby ve lhůtě do 31. 12. 2013 znovu upravil podle odůvodnění tohoto nálezu § 27 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstva obcí a na to navazující § 48 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, podle § 64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Navrhovatelka jako parlamentní politická strana, která byla jednou z politických stran ve volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konaných ve dnech 15. - 16. 10. 2010, nesouhlasí s nedemokratickým rozhodnutím o rozdělení Prahy na 7 volebních obvodů, které výrazně zkreslilo výsledky voleb. Poukazuje na konkrétní volební výsledky v předcházejících volbách konaných v roce 2006, kde bylo hlavní město pouze jedním volebním obvodem a bylo voleno 70 zastupitelů a tyto výsledky srovnává se situací, která nastala po provedeném rozdělení. Uvádí, že Zastupitelstvo hlavního města Prahy (dále jen "Zastupitelstvo") nepřihlédlo k vznesené kritice omezování poměrného volebního systému a uvedené opatření schválilo. Navrhovatelka proto svým návrhem reaguje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který návrh na zrušení tohoto opatření obecné povahy zamítl. Domnívá se, že vydáním opatření bylo zasaženo do jejího ústavního práva ucházet se o podíl na správě věcí veřejných na základě volné soutěže politických stran podle čl. 5 a čl. 102 odst. 1 Ústavy a čl. 21 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť jí nebyly poskytnuty rovné šance v politické soutěži. Další porušení základních práv a svobod spatřuje v čl. 1 odst. 1 Ústavy, podle něhož je vydané opatření v rozporu s principy právního státu. Upozorňuje na čl. 102 Ústavy a čl. 21 odst. 3 Listiny a § 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů (dále též "volební zákon"), které stanoví, že volby do zastupitelstev obcí se konají na základě všeobecného, rovného přímého volebního práva tajným hlasováním podle zásad poměrného zastoupení, z nichž vyplývá co nejpřesnější rozložení voličských hlasů mezi jednotlivé politické strany. Napadené opatření však tento princip nedodržuje, čímž porušuje čl. 4 odst. 4 Listiny, na základě kterého lze považovat rozparcelovanost komunálních voleb jako protiústavní, neboť hlas každého voliče má mít přibližně stejnou váhu, čímž je narušen princip volnosti volebního práva. Upozorňuje na to, že v každém volebním obvodu byl nastaven stejný počet mandátů, a to přesto, že jednotlivé obvody nejsou co do počtu obyvatel shodné. Navrhovatelka má za to, že postup Zastupitelstva byl diskriminační k některým politickým stranám i jejich voličům. Zastupitelstvo při vydání opatření zneužilo svou pravomoc k cílenému ovlivnění výsledků voleb. Občané si do čela svého města mohli volit jen kandidáty z jejich obvodů, čímž bylo omezeno jejich právo ovlivnit celkovou skladbu Zastupitelstva. Tento závěr odůvodňuje odkazem na obecný princip materiálního právního státu a na něj navazující ústavně zaručené právo na přístup k soudní moci ve smyslu čl. 36 Listiny. Navrhovatelka proto navrhuje zrušení části příslušného ustanovení volebního zákona. Dále připomíná zneužití spojení § 27 volebního zákona s § 48 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a v návaznosti na ně upozorňuje, že použití § 88 zákona č. 131/2000 Sb. v souvislosti s volbami do Zastupitelstva vytváří nerovné podmínky pro jednotlivá území České republiky i pro jednotlivé části hlavního města. Navrhovatelka chce proto svým návrhem docílit toho, aby se hlavní město Praha stalo do budoucna vždy jedním volebním obvodem pro volby do Zastupitelstva.

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Zákon o Ústavním soudu stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 1 Ústavy).

Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni:

a) prezident republiky,

b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů,

c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,

d) vláda za podmínek uvedených v § 118 zákona o Ústavním soudu,

e) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona.

Navrhovatelkou je politická strana. Navrhovatelka tedy není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle ust. § 64 odst. 1 písm. a), b), c), d) zákona o Ústavním soudu.

Ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) citovaného zákona je politická strana oprávněna podat takový návrh současně se svou ústavní stížností, která splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 citovaného zákona. Podle ustanovení § 74 může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a § 82 odst. 3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci a v případě jiného zásahu příslušný zákaz. Petit projednávaného návrhu však požaduje zrušení ustanovení volebního zákona, resp. jeho části. Návrh tedy nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu, neboť jeho petit, jímž je Ústavní soud vázán, nepožaduje, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k tomu, že navrhovatelka není subjektem podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. a), b), c), d) zákona o Ústavním soudu aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení, a její návrh nebyl ve smyslu § 74 a § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu podán spolu s ústavní stížností, směřující proti konkrétnímu rozhodnutí orgánu veřejné moci a navrhující jeho zrušení, je nutno navrhovatelku považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.

Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud podotýká, že navrhovatelka nemůže v souvislosti s návrhem na zrušení části ustanovení volebního zákona úspěšně poukazovat na rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým byl zamítnut návrh na zrušení opatření obecné povahy Zastupitelstva, a opírat o něj, coby o konečné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, odůvodněnost svého návrhu. Jak totiž Ústavní soud zjistil dotazem u Nejvyššího správního soudu, návrh na zrušení opatření obecné povahy - členění hlavního města Prahy na volební obvody pro obecní volby konané 15. a 16. října 2010, které stanovilo Zastupitelstvo v bodě I.2 usnesení č. 39/17 ze dne 17. 6. 2010, podalo pět politických stran, a to Strana zelených, SNK Evropští demokraté, Česká strana sociálně demokratická, Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová a Věci veřejné, a tři občané hlavního města Prahy, a rozsudkem ze dne 9. 8. 2010 čj. 4 Ao 4/2010 Nejvyšší správní soud uvedený návrh jako nedůvodný zamítl. Navrhovatelka tedy nebyla účastníkem řízení, z něhož vzešel poukazovaný rozsudek. Nemůže tak důvodně namítat porušení svých ústavních práv, pokud se účinnými nástroji nedomáhala jejich ochrany v příslušném řízení před Nejvyšším správním soudem. I kdyby tedy v petitu návrhu uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu označila a požadovala jeho zrušení, s ohledem na ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, v němž má svůj základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, by věcného přezkumu rozsudku a akcesorického návrhu na zrušení ustanovení volebního zákona nedocílila.

Za situace, kdy návrh na zrušení výše uvedené části volebního zákona ve smyslu § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu byl podán osobou zjevně neoprávněnou, Ústavní soud jej podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. ledna 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru