Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 347/96Nález ÚS ze dne 10.12.1997K rozhodování soudu o vazbě

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuzastaveno
vyhověno
procesní - odložení vykonatelnosti
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu /spraved... více
Věcný rejstříkdůkaz/nezákonný
vazba/důvody
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 155/9 SbNU 349
EcliECLI:CZ:US:1997:2.US.347.96
Datum podání15.12.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.3, čl. 8 odst.5, čl. 37 odst.4, čl. 12

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67, § 82, § 83, § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 77, § 68, § 158 odst.2, § 158 odst.4


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 347/96 ze dne 10. 12. 1997

N 155/9 SbNU 349

K rozhodování soudu o vazbě

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců

ve věci podané ústavní stížnosti D. N. V., za účasti účastníka

řízení Městského soudu v Praze, zastoupeného JUDr. J. Ť., proti

usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.10. 1996, sp. zn. 44 To

1371/96, takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.10.1996, sp. zn.

44 To 1371/96 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu

6 ze dne 25.8. 1996, sp. zn. 6 Nt 347/96, se zrušují.

II. Řízení o návrhu na odložení vykonatelnosti usnesení Městského

soudu v Praze ze dne 18.10.1996, sp. zn. 44 To 1371/96, ve

spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.8.

1996, sp. zn. 6 Nt 347/96, se zastavuje.

Odůvodnění:

Dne 15.12. 1996 obdržel Ústavní soud stížnost navrhovatele

učiněnou telegraficky. Toto podání bylo dne 20.12. 1996 ( převzato

k poštovní přepravě dne 18.12. 1996) doplněno písemným podáním, ve

kterém stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud

1) zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.8. 1996,

sp. zn. 6 Nt 347/96 ve spojení s usnesením Městského soudu

v Praze ze dne 18.10. 1996, sp. zn. 44 To 1371/96 a

2) odložil vykonatelnost napadených usnesení jak Obvodního soudu

pro Prahu 6, tak i Městského soudu v Praze

Návrh odůvodňuje stěžovatel tím, že shora citovanými

usneseními obecných soudů byla porušena lidská práva a svobody

zakotvené v čl.8 odst.3 a 5, čl. 36 odst.1 a čl.37 odst. 3 Listiny

základních práv a svobod ( dále jen "Listina").

Nezákonný postup Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského

soudu v Praze stěžovatel spatřuje jednak v tom, že jednoznačně

nebyly splněny zákonné podmínky, za kterých může být vazba

uvalena, a jednak příslušné orgány činné v trestním řízení

nezvolily při rozhodování o vazbě správný procesní postup.

Konkrétně stěžovatel namítá : V době rozhodování o vazbě

neexistovaly konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu z následků

uvedených v § 67 písm.a),b tr. řádu. Skutečnosti odůvodňující

vazbu byly zjišťovány procesně neúčinným způsobem, tj. příslušné

informace nebyly zjišťovány procesní formou jako důkazy

příslušného druhu. Listina ( čl.8 odst.3) i trestní řád (§ 77)

ukládají, aby zadržená osoba byla před rozhodnutím o vazbě

vyslechnuta : tato podmínka nebyla splněna. Obviněný (stěžovatel)

je cizinec, který neovládá jazyk, ve kterém se vede jednání,

a jako takový má nárok na tlumočníka ( čl.7 odst.4 Listiny). Tento

nárok mu orgány činné v trestním řízení neumožnily realizovat.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření podle § 42 odst.3

zák.č. 182/1993 Sb. uvedl, že v daném případě byly splněny

podmínky, za kterých může být vazba uvalena, stejně jako byl

zvolen vhodný procesní postup příslušných orgánů. K námitce

uplatněné v ústavní stížnosti a poukazující na porušení Listiny

zabezpečující nárok na tlumočníka Městský soud v Praze uvedl, že

k zásadnímu zkrácení práva obviněného nedošlo proto, že obviněný

má v České republice povolen trvalý pobyt a že je zde s rodinou

a navíc obviněný uvedenou námitku neuplatnil ve své stížnosti

proti usnesení o vzetí do vazby. Městský soud v Praze zdůraznil,

že v době rozhodnutí o vzetí do vazby zpravidla nejsou shromážděny

důkazy, které lze použít v řízení před soudem, rozhodnutí o vzetí

do vazby je zpravidla činěno na počátku trestního řízení a vychází

především z poznatků policie učiněných postupem podle § 158

odst.3,4 tr. ř. V průběhu dalšího řízení je pak teprve možné

zjišťovat skutečný stav věci, což je rozhodující pro podstatu

věci.

Po přezkoumání spisového materiálu dospěl Ústavní soud

k závěru, že v daném případě byla ústavní stížnost podána

oprávněně a že je proto třeba podané ústavní stížnosti vyhovět.

Podstatnou váhu má skutečnost, že v dané kauze (trestní

stíhání obviněného-stěžovatele) rozhodoval již jednou Ústavní

soud, který rozhodl dne 22.5. 1997 svým nálezem, sp. zn. III.ÚS

287/96 tak, že zrušil příkaz k domovní prohlídce vydaný Obvodním

soudem pro Prahu 6 vůči obviněnému - stěžovateli. Na podkladě

nezákonně vydaného příkazu k domovní prohlídce byla provedena

domovní prohlídka a byly zjištěny a zajištěny důkazy použité

k trestnímu stíhání stěžovatele. Ústavní soud, který citovaný

příkaz k domovní prohlídce zrušil, konstatoval, že příkaz byl

vadný jednak v tom, že osoba, proti které příkaz směřoval, nebyla

v příkazu řádně označena, dále v tom, že nebyl řádně označen

policejní orgán, který příkaz k domovní prohlídce následně

realizoval, a navíc příkaz k domovní prohlídce nebyl podepsán

příslušným soudcem. Pokud jde o samotný průběh domovní prohlídky

Ústavní soud konstatoval, že se zadrženým - stěžovatelem bylo

zacházeno ponižujícím způsobem a nebylo mu umožněno uplatnit

ústavně zaručené právo na tlumočníka. V podrobnostech lze odkázat

na citovaný nález.

Podle čl.8 odst.5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč

z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí

soudu. Základní podmínkou pro vzetí obviněného do vazby je, že jde

o osobu obviněnou, tj. osobu, které bylo podle § 160 odst.1 tr.ř.

sděleno obvinění. Nedostatkem platné právní úpravy je okolnost, že

soud při rozhodování o vazbě podle § 68 tr.ř. stejně jako

nadřízený soud rozhodující o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě

[ § 74 odst.1, § 146 odst.2 písm.c) tr.ř. ] přezkoumává

v přípravném řízení pouze důvodnost vazby, nikoliv však důvodnost

trestního stíhání. Soud, když při rozhodování o vazbě zjistí, že

trestní stíhání obviněného je nedůvodné, nemůže zastavit trestní

stíhání ani dát závazný pokyn pro další postup v přípravném

řízení. Důsledky plynoucí ze závěru soudu, že obvinění není

důvodné, se však mohou a mají bezprostředně projevit pouze v tom,

že obviněný bude propuštěn na svobodu (je-li ve vazbě), anebo tím,

že do vazby nebude vzat (není-li ve vazbě).

Ze shora uvedeného pro posuzovanou ústavní stížnost vyplývá:

V daném případě nebyla splněna základní podmínka pro rozhodnutí

o vazbě v tom, že by trestní stíhání stěžovatele bylo provedeno

řádným procesním postupem. Trestní stíhání obviněného

- stěžovatele se v daném případě opírá o nezákonné opatření

důkazů, protože domovní prohlídka, kterou byly důkazy vyhledány

a opatřeny, byla vykonána na základě příkazu k provedení domovní

prohlídky, který byl Ústavním soudem zrušen jako protiústavní.

Orgán činný v trestním řízení získal tedy důkazy způsobem hrubě

odporujícím trestnímu řádu, a sice neoprávněným zásahem do domovní

svobody. Takový postup je v rozporu s článkem 12 Listiny, jak již

jednou konstatoval Ústavní soud. Z toho vyplývá, že důkaz získaný

na základě neoprávněného zásahu do domovní svobody musí být

procesně neúčinným. Procesní vada, která se seběhla při

dokazování, měla vést Obvodní soud pro Prahu 6 k tomu, aby v dané

chvíli a dané situaci stěžovatele do vazby nevzal a Městský soud

v Praze k tomu, aby obviněného - stěžovatele z vazby propustil.

Stěží může obstát rozhodnutí o vazbě, které bylo učiněno na

základě zásahu označeného Ústavním soudem za protiústavní. Tuto

okolnost považuje Ústavní soud za stěžejní pro rozhodnutí o podané

ústavní stížnosti.

Ostatní námitky uplatněné v ústavní stížnosti, tj. že

zadržená osoba nebyla vyslechnuta, že chyběly konkrétní

skutečnosti odůvodňující obavu z následků uvedených v § 67

písm.a),b),c) tr.ř. (chyběly konkrétní důvody vazby), že obviněný

nemohl využít ústavního práva na zajištění tlumočníka, považuje

rovněž Ústavní soud za správné a odůvodněné. V podrobnostech je

možné odkázat buď na podanou ústavní stížnost, nebo na již

citovaný nález Ústavního soudu, sp. zn. III.ÚS 287/96. Ze

spisového materiálu vyplývá, že rozhodnutí o vazbě je založeno

převážně na dohadech a hypotetických soudech, o čemž svědčí

i způsob, jakým jsou napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu

6 a Městského soudu v Praze odůvodněna. Za skutečnost odůvodňující

nařízení vazby se považuje jen určitá situace ve vztahu k povaze

činu či k osobě obviněného. Obviněný je občanem Vietnamské

republiky, tato okolnost však sama o sobě vytváří pouze abstraktní

možné nebezpečí, nikoli konkrétní skutkově podloženou hrozbu, jež

má být vazbou odstraněna.

K názoru Městského soudu v Praze, že rozhodnutí o vazbě je

třeba učinit v časové tísni a že je takové rozhodnutí zpravidla

uskutečněno na základě poznatků, které nelze použít jako důkazy

v trestním řízení, je třeba konstatovat, že tento právní náhled

Městského soudu v Praze není správný. Trestní řád nedává přímou

odpověď na otázku, jakým způsobem mají být skutečnosti

odůvodňující vazbu zjišťovány. Materiály tohoto druhu mohou být

a v praxi také často jsou mimoprocesní povahy. Samotné operativní

či obdobné poznatky však nařízení vazby dostatečně odůvodňovat

nemohou. Zásadně je třeba, aby tyto výchozí informace byly ověřeny

a fixovány procesní formou, tj. jako důkazy příslušného druhu. Je

tomu tak proto, že usnesení o nařízení vazby se musí opírat

o důkazy, které ji opodstatňují. Tak tomu v posuzovaném případě

nebylo.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že usnesením

soudů obou stupňů došlo k porušení čl.8 odst.2,3 a 5 a čl. 37

odst.4 Listiny, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku nálezu

uvedeno.

Pokud se týká návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti

napadených rozhodnutí, vzal v této části stížnosti právní zástupce

stěžovatele své podání zpět, což bylo usnesením Ústavního soudu

schváleno a po částečném zpětvzetí návrhu bylo řízení o odložení

vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 77 zák.č. 182/1993

Sb. zastaveno.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze

odvolat.

V Brně dne 10.prosince 1997

USPrnPP

Právo na právní pomoc a tlumočníka

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru