Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3442/10 #1Usnesení ÚS ze dne 27.01.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Karviná
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDoručování
stížnost
Trest odnětí svobody
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.3442.10.1
Datum podání06.12.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 137 odst.1, § 143

40/2009 Sb., § 83 odst.1, § 56 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3442/10 ze dne 27. 1. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci stěžovatele K. P., zastoupeného JUDr. Stanislavem Blažkem, advokátem se sídlem v Havířově, Moskevská 24a, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2010 č. j. 5 To 474/2010-117 a usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 30. 9. 2010 č. j. 101 T 280/2007-105, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 12. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů a tvrdil, že Krajským soudem v Ostravě bylo vyloučeno jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, což představuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel v tomto směru poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2519/07 s tím, že rozhodnutí týkající se přeměny rozhodnutí s následkem nutnosti vykonat trest odnětí svobody je tak zásadním rozhodnutím zasahujícím do osobní svobody, že je i v tomto případě nutno ohledně rozhodování o jeho stížnosti aplikovat citovaný nález. Ohledně napadeného usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, stěžovatel snesl ne zcela zřejmou argumentaci, z níž vyplynulo, že soud podle jeho názoru rozhodl z časového hlediska účelově až dne 30. 9. 2010, když stěžovateli měl poslední výkon trestu odnětí svobody skončit dne 11. 10. 2010 a důvody pro nynější vykonání trestu byly soudu známy již od května 2010.

Jak Ústavní soud zjistil, napadeným usnesením ze dne 8. 10. 2010 č. j. 5 To 474/2010-117 Krajský soud v Ostravě (dále též "stížnostní soud") podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), zamítl jako opožděnou stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 30. 9. 2010 č. j. 101 T 280/2007-105, kterým tento soud rozhodl tak, že dle § 83 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "tr. z."), odsouzený stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců z trestního příkazu téhož soudu ze dne 3. 12. 2007 sp. zn. 101 T 280/2007, neboť se ve zkušební době jednoho roku dopustil další úmyslné trestné činnosti a nevedl řádný život. Dále rozhodl, že pro výkon trestu bude zařazen dle § 56 odst. 2 písm. c) tr. z. do věznice s ostrahou.

Po zvážení argumentů obsažených v ústavní stížnosti a posouzením obsahu odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je v části, v níž napadá usnesení Krajského soudu v Ostravě, zjevně neopodstatněná, a v části, v níž napadá usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, nepřípustná.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Jak bylo zjištěno z obsahu napadeného rozhodnutí, stížnostní soud postupoval v souladu se všemi v úvahu přicházejícími ustanoveními trestního řádu, která upravují průběh stížnostního řízení. Důvody, pro které stížnost stěžovatele zamítl, jsou v napadeném usnesení srozumitelně vyloženy. V postupu soudu nelze spatřovat projev libovůle a způsob, jakým posoudil včasnost podání stížnosti, je tedy ústavně konformní a do ústavně zaručených základních práv stěžovatele nezasáhl. Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že pokud se Krajský soud v Ostravě předmětnou stížností stěžovatele věcně nezabýval, postupoval zcela v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu.

Z ustanovení § 137 odst. 1 tr. ř. ve spojení s ustanovením § 143 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že stížnost proti usnesení lze podat do tří dnů. Tato lhůta se počítá od oznámení usnesení. Zákon určuje dvě formy oznamování usnesení - buď jeho vyhlášením v přítomnosti dotčené osoby, anebo doručením jeho opisu nepřítomné osobě. Výjimkou je usnesení, kterým bylo rozhodnuto o opravném prostředku, které je nutno doručovat vždy (§ 137 odst. 4 tr. ř.).

Ve věci stěžovatele bylo usnesením okresního soudu, vůči němuž stěžovatelova stížnost směřovala, rozhodováno o vykonání trestu, který mu byl v odsuzujícím trestnímu příkazu na zkušební dobu jednoho roku podmíněně odložen. O usnesení o opravném prostředku se tedy, na rozdíl od případu řešeného v stěžovatelem uváděném nálezu Ústavního soudu, nejednalo. Jestliže se stěžovatel domnívá opak, není zřejmé z čeho své přesvědčení dovozuje. Ústavní soud má ve shodě s krajským soudem za to, že přítomnost stěžovatele ve veřejném zasedání okresního soudu konaném dne 30. 9. 2010 a při vyhlášení usnesení s náležitým poučením o opravných prostředcích v tomto případě založila právní účinky oznámení předmětného usnesení jeho vyhlášením ve veřejném zasedání, a nikoli až doručením jeho písemného vyhotovení (obdobně viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1623/10, sp. zn. I. ÚS 463/10).

Pokud stěžovatel brojil také proti usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 30. 9. 2010 č. j. 101 T 280/2007-105, je Ústavní soud nucen konstatovat, že v této části je ústavní stížnost nepřípustná. Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel podal stížnost ke Krajskému soudu v Ostravě opožděně. Vzhledem k této skutečnosti stěžovatelem podanou stížnost nelze považovat za řádně využitý poslední procesní prostředek k ochraně jeho práv dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Procesním prostředkem k ochraně práva ve smyslu zákona o Ústavním soudu je totiž nutno rozumět takový procesní prostředek, který je způsobilý ochranu práva v příslušném řízení přivodit. Opožděným podáním stížnosti se stěžovatel dopustil procesního pochybení, které stížnostnímu soudu zabránilo, aby se jeho stížností věcně zabýval. Jinými slovy, stěžovatelův procesní postup představuje neefektivní vyčerpání opravného prostředku a do důsledku je totožný s nepodáním opravného prostředku, který zákon k ochraně práv stěžovatele poskytuje.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh v části zjevně neopodstatněný a v části nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. ledna 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru