Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 342/99Nález ÚS ze dne 04.04.2000Průtahy v řízení před obecným soudem

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkškoda/náhrada
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 50/18 SbNU 3
EcliECLI:CZ:US:2000:2.US.342.99
Datum podání13.07.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90, čl. 95

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 342/99 ze dne 4. 4. 2000

N 50/18 SbNU 3

Průtahy v řízení před obecným soudem

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti V.

D., zastoupeného JUDr. P. C., advokátem, za účasti účastníka

řízení Okresního soudu v Ostravě, zastoupeného předsedou senátu

33 C, proti průtahům v soudním řízení ve věci sp. zn. 33

C 188/94, Okresního soudu v Ostravě, takto:

Ústavní soud ukládá Okresnímu soudu v Ostravě, aby dále

nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 33

C 188/94 a aby v této věci neprodleně jednal.

Odůvodnění:

Dne 13.7. 1999 obdržel Ústavní soud podání stěžovatele,

kterým se tento domáhá, aby Ústavní soud nálezem rozhodl, že

Okresní soud v Ostravě je povinen ve věci vedené u něj pod sp. zn.

33 C 188/94 dále jednat a nepokračovat tak v průtazích v řízení ve

věci samé. Stížnost se opírá o porušení čl. 38 odst. 2 a čl. 37

odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")

zahrnujících právo každého na právní pomoc v řízení před soudy,

jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku

řízení a rovněž právo, aby věc byla projednána veřejně a bez

zbytečných průtahů.

Svou podstatou jde tedy o ústavní stížnost podanou ve smyslu

ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, proti "jinému zásahu orgánu veřejné moci".

Spolu s podanou ústavní stížností požádal navrhovatel

o uhrazení nákladů svého právního zastoupení v řízení před

Ústavním soudem z důvodu nemajetnosti. Ke skutkovým okolnostem

svého podání uvedl, že dne 2. 5. 1994 podal ke shora označenému

okresnímu soudu žalobu na náhradu škody ve výši 17.004,- Kč proti

D. B., spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření

zablokováním účtu odpůrce, když současně s tím požádal

o osvobození od placení soudních poplatků z důvodu sociální tísně.

Stěžovatel zdůrazňuje, že i když v předmětné věci, sp. zn.

33 C 188/94, se několikrát písemně domáhal nařízení jednání, bylo

první ústní jednání ve věci nařízeno až na den 13. 7. 1999,

z důvodu omluvy stěžovatele z jednání pak bylo odročeno na

neurčito. Soudní řízení zahájené v r. 1994 tak trvá až do doby

podání ústavní stížnosti, aniž by, jak uvádí navrhovatel, do této

doby došlo k jedinému jednání. Jako důkaz svých tvrzení označil

stěžovatel spis Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 33 C 188/94,

který si Ústavní soud v této věci, včetně písemného vyjádření

účastníka řízení, vyžádal.

Z vyjádření, které Ústavní soud obdržel po několika písemných

urgencích dne 28. 2. 2000 vyplývá, že předseda senátu 33

C Okresního soudu v Ostravě nesouhlasí s tvrzením stěžovatele

o značných průtazích v projednávané právní věci a uvádí, že po

podané žalobě již dne 9. 6. 1994 usnesením vyzval stěžovatele

k opravě a doplnění nesprávného a neúplného podání s tím, že na

tuto výzvu nebylo stěžovatelem reagováno a další úkony soudu se

zaměřily na rozhodování o dalších návrzích stěžovatele, a to jak

ve věci návrhu na osvobození od soudních poplatků tak i ustanovení

právního zástupce stěžovatele v předmětném řízení. O těchto

návrzích bylo rozhodnuto tak, že oba návrhy byly účastníkem řízení

zamítnuty. Po zrušení výroků shora uvedených, rozhodnutími

odvolacího soudu bylo oběma návrhům zcela vyhověno. Ve vztahu

k podané žalobě, však stěžovatel vady návrhu neopravil a teprve po

jeho výslechu dne 25. 10. 1995 před okresním soudem upřesnil své

požadavky. Účastník řízení byl nucen velmi obšírně zjišťovat

majetkové poměry stěžovatele a vyžadovat si zprávy od peněžních

ústavů z toho důvodu, že stěžovatel potřebné informace soudu

sdělil až v průběhu r. 1997. Usnesením ze dne 30. 4. 1999 okresní

soud rozhodl o zastavení řízení v části týkající se návrhu na

nařízení předběžného opatření, zablokováním účtu D. B. Toto

rozhodnutí bylo Krajským soudem v Ostravě dne 30. 11. 1999

potvrzeno.

Ze shora uvedeného tedy vyplývá, uvádí předseda senátu, že

pokud byly v průběhu řízení určité průtahy, nebyly zapříčiněny

nejednáním soudu, ale liknavostí stěžovatele, který nereagoval na

výzvy soudu, ohledně předložení důkazů, jež byly nutné pro

posouzení žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků

a ustanovení právního zástupce.

Na závěr svého vyjádření zdůraznil účastník řízení, že na

svou žádost byl vyloučen z projednávání a rozhodování v této věci,

a to usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2000, č. j.

8 Nc 2/2000-126. Ze všech těchto důvodů proto navrhuje odmítnutí

stížnosti jako neodůvodněné.

Ze spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn . 33 C 188/94,

Ústavní soud zjistil, že ve věci žaloby, doručené tomuto soudu dne

2. 5. 1994, vyzval účastník řízení stěžovatele k opravě a doplnění

podání ve smyslu písemného poučení, a to ve lhůtě do 8 dnů pod

sankcí zastavení řízení. Citované usnesení převzal stěžovatel dne

14. 6. 1994. Ve stanovené lhůtě vady návrhu neodstranil ani jej

nedoplnil, avšak účastník řízení dále jednal ve věci návrhu na

osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 2. 9. 1994

rozhodl okresní soud o nepřiznání osvobození od soudních poplatků

stěžovatele. Z úředního záznamu, vyhotoveného dne 12. 6. 1995 na

č. l. 23 spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se omluvil

z jednání z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, takže jeho

výslech byl odložen na září 1995. Dne 25. 10. 1995 byla

protokolována výpověď stěžovatele, který se dostavil na základě

předvolání s tím, že mu byl uloženo předložení konkrétních

listinných důkazů, prokazujících jeho tvrzení. Ve věci návrhu na

vydání předběžného opatření rovněž soud vyzval stěžovatele

k předložení informací o číslech účtů odpůrce a označení

příslušných peněžních ústavů. V této věci stěžovatel nevyhověl

požadavku soudu s odůvodněním, že tyto informace jsou předmětem

bankovního tajemství a požádal soud o jejich vyžádání. V r. 1998

obdržel Krajský soud v Ostravě návrh předsedy senátu 33C Okresního

soudu v Ostravě o vyloučení z projednávání a rozhodování v této

věci z důvodu podjatosti vůči osobě žalobce. Krajský soud odmítl

v této věci rozhodovat, neboť návrh na vyloučení neobsahoval

konkrétní důvody podjatosti. Ze spisu se dále zjišťuje, že okresní

soud usnesením ze dne 30. 4. 1999 ve věci návrhu na vydání

předběžného opatření zablokováním účtu povinného B. rozhodl

o zastavení řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 věta prvá o.

s. ř. a § 43 odst. 2 o. s. ř. Výrok o zastavení řízení v této věci

byl potvrzen rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě. Dne 3. 9.

1999 podal stěžovatel návrh na vyloučení předsedy senátu

z projednávání a rozhodování v předmětné věci z důvodu jeho

podjatosti. O návrhu rozhodl senát Krajského soudu v Ostravě

kladně ve smyslu § 16 odst. 1 o. s. ř. dne 31. 1. 2000.

Ústavní stížnost je důvodná.

Z obsahu spisu vyplývá, že o části žalobního návrhu (na

vydání předběžného opatření) stěžovatele bylo rozhodováno okresním

soudem v průběhu období 1994 - 1999. Ve věci samé však do doby

vydání nálezu Ústavního soudu prvostupňový soud i přes urgence

stěžovatele nerozhodl a neučinil ani jednotlivé dílčí úkony,

směřující k rozhodování ve věci samé. Ústavní soud souhlasí

s tvrzením stěžovatele, že okresní soud svým postupem, respektive

liknavostí v projednávané věci, kdy dosud nenařídil ve věci samé

jednání, zapříčinil v řízení značné průtahy.

Je sice pravdou, že v průběhu řízení stěžovatel neprojevil

dostatečnou součinnost, zejména v předkládání důkazů,

prokazujících jeho tvrzení, obsažená v žalobním návrhu

a v doplňujících podáních, což však neznamená sanaci obecné

povinnosti soudu postupovat v řízení tak, aby věc byla co

nejrychleji projednána a rozhodnuta.

Jestliže, jak uvádí účastník řízení, přes marně uplynulou 8

denní lhůtu, uvedenou v usnesení tohoto soudu ze dne 9. 6. 1994

stěžovatel nereagoval tak, jak bylo jeho povinností, bylo dále na

účastníku řízení, aby z této situace vyvodil odpovídající procesní

úkony. Z předloženého spisu Okresního soudu v Ostravě, bylo

jednoznačně prokázáno, že o žalobě na náhradu škody nebylo přes

dlouhé více než pětileté období, a to až do vydání tohoto nálezu,

ve věci samé vydáno rozhodnutí.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud

k závěru, že účastník řízení svými průtahy v řízení o žalobě na

náhradu škody zasáhl do ústavního práva stěžovatele na soudní

a jinou právní ochranu, konkrétně pak práva navrhovatele na to,

aby jeho věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů

a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným

důkazům.

Je tedy zřejmé, že tento soud rozhoduje o právech

navrhovatele ve zcela nepřiměřených časových dimenzích a svou

nečinností či procesními průtahy zasahuje do základních práv

a svobod, garantovaných Ústavou i Listinou, a to konkrétně čl. 38

odst. 2 Listiny a čl. 90 a čl. 95 Ústavy.

Ve smyslu § 82 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve

znění pozdějších předpisů, proto podané ústavní stížnosti zcela

vyhověl.

Před zahájením řízení soudce zpravodaj usnesením podle

ustanovení § 83 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, odmítl přiznat stěžovateli náklady řízení

a senát Ústavního soudu ve smyslu ustanovení § 62 odst. 5 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nepřiznal stěžovateli

náhradu hotových výdajů v souvislosti s uplatněnou náhradou

cestovních výdajů navrhovatele.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. dubna 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru