Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3400/10 #1Usnesení ÚS ze dne 08.02.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.3400.10.1
Datum podání01.12.2010
Napadený akt

ostatní (nezařaditelné)


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3400/10 ze dne 8. 2. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele Ing. J. V., o ústavní stížnosti ze dne 1. 12. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 12.. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení "všech majetkových sankcí organizovaných zločinným spolčením firem OVB Allfinanz a. s. a GGN INKASO CZ a. s." z důvodu porušení článků 9 a 11 Listiny základních práv a svobod, žádal Ústavní soud "o opatření proti zneužívání ustanovení § 75 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (...) ve zločinném spolčení podle § 89 odst. 17 trestního zákona" a žádal "o ochranu před zločinným spolčením zmíněných nadnárodních firem v duchu článku 9 a 11 Listiny základních práv a svobod. Ke své ústavní stížnosti připojil formou přílohy průvodní dopis, v němž podle jeho slov byly zdokumentovány podrobnosti k dané věci. Stěžovatel posléze podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 12. 2010, doplnil k ústavní stížnosti další dokumenty, z nichž má za prokázané další pokračování ve vydírání a zastrašování ze strany obou firem.

Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávané věci se Ústavní soud zaměřil zejména na posouzení otázky, zda je k projednání návrhu příslušný.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat i jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a příslušnost, které nemůže překročit.

Dle ustanovení čl. 87 Ústavy ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Kompetence Ústavního soudu při posuzování ústavní stížnosti jsou upřesněny v ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu, aby v porušování práva pokračoval, a přikázat mu, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné. Projednávaný návrh ovšem nespadá pod žádný z případů, v nichž by byl Ústavní soud ve smyslu uvedeného ustanovení oprávněn rozhodovat.

Ústavní soud je tak s politováním nucen konstatovat, že návrhem stěžovatele není, s ohledem na kompetence dané mu Ústavou, oprávněn se zabývat. Vzhledem k výše uvedenému mu pak nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Při zkoumání podmínek, stanovených pro řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel není řádně zastoupen, jak to vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. S ohledem na shora uvedené se ovšem jevilo nadbytečným vyzývat jej k odstranění této vady, neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2011

Stanislav Balík

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru