Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3383/18 #1Usnesení ÚS ze dne 19.11.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - KS Praha
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodn... více
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
Stavební řízení
EcliECLI:CZ:US:2018:2.US.3383.18.1
Datum podání10.10.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

183/2006 Sb., § 79

500/2004 Sb., § 68 odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3383/18 ze dne 19. 11. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelů Stanislava Sosnovce a Milady Sosnovcové, obou zastoupených JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Francouzská 4, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 253/2017-64 ze dne 9. 8. 2018 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 45 A 36/2015-95 ze dne 24. 10. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že ve věci stěžovatelů dne 6. 6. 2014 vydal Městský úřad Benešov, odbor výstavby a územního plánování rozhodnutí č. j. MUBN/24713/2014/VÝST, sp. zn. VÝST/78104/2012/JA, jímž pod výrokem I. rozhodl o umístění stavby ve výroku specifikovaně, pod bodem II. rozhodl o dělení a slučování pozemků parc. č. X1, X2 a X3 vše v k. ú. Myslíč a pod bodem III. stanovil podmínky pro umístění stavby a dělení pozemků. Dne 24. 8. 2015 vydal Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutí sp. zn. SZ 120378/2014/KUSK REG/Gr, kterým pod bodem I. rozhodl o zamítnutí odvolání stěžovatelů proti rozhodnutí Městského úřadu Benešov, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 6. 6. 2014 č. j. MUBN/24713/2014/VÝST, sp. zn. VÝST/78104/2012/JA a pod bodem II. rozhodl o potvrzení předmětného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Dne 24. 10. 2017 vydal Krajský soud v Praze rozsudek sp. zn. 45 A 36/2015 o žalobě stěžovatelů proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeský kraj ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. SZ 120378/2014/KUSK REG/Gr, č. j. 117142/2015/KUSK, jímž byla pod bodem I. zamítnuta žaloba a pod bodem II. nepřiznána náhrada nákladů řízení žádnému z účastníků. Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 253/2017-64 ze dne 9. 8. 2018 byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelů a rozhodnuto o nepřiznání náhradě nákladů řízení stěžovatelům, žalovanému a osobě zúčastněné na řízení.

3. Stěžovatelé spatřují v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze prvky nezákonné libovůle, neboť odůvodnění jejich rozhodnutí vykazuje znaky ústavně nepřípustného formalismu, rezignujícího na povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí. Uvádí, že ve své kasační stížnosti brojili proti faktu, že Krajský soud v Praze ve svém rozsudku akceptoval absenci řádného odůvodnění rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, a tuto jejich námitku označil za nedůvodnou i Nejvyšší správní soud s odůvodněním, že v daném případě závěry stavebního úřadu obstojí, a proto Krajský úřad Středočeského kraje své rozhodnutí nezatížil vadou nepřezkoumatelnosti a že není povinností Krajského soudu v Praze přesně označovat věty, které námitky vypořádávají. S tímto hodnocením však stěžovatelé nesouhlasí a namítají rozpor s § 68 odst. 3 správního řádu. Stěžovatelé spatřují v takovémto odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu de facto rezignací na řádné odůvodnění správního rozhodnutí.

4. Ústavní soud přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnost splňuje i další zákonem stanovené formální náležitosti, včetně vyčerpání všech dostupných procesních prostředků.

5. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud shledal, že stěžovatelé nepředložili žádné ústavně relevantní argumenty, kterými by přesvědčivě brojili proti napadeným rozhodnutím na ústavněprávní rovině. Námitka nedostatečně pečlivého odůvodnění rozhodnutí odvolacího správního orgánu byla obecnými soudy vypořádána. Ústavní soud v jejich závěrech neshledal libovůli a svévoli, přičemž jejich závěry nejsou neudržitelné. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovateli namítané pochybení správního orgánu a navazujících rozhodnutí soudu nemá ústavně právní rozměr.

7. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2018

Ludvík David

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru