Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3370/20 #1Usnesení ÚS ze dne 18.12.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 9
SOUD - MS Praha
SOUD - NS
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkExekuce
Společné jmění manželů
Smír
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.3370.20.1
Datum podání02.12.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 99 odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3370/20 ze dne 18. 12. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 4, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. června 2019 č. j. 78 EXE 1323/2018-119, Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019 č. j. 58 Co 254/2019-135 a Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2020 č. j. 20 Cdo 2660/2020-222, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka napadá shora uvedená rozhodnutí exekučních soudů a navrhuje Ústavnímu soudu jejich zrušení, neboť dle jejího názoru jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka rovněž návrh na odklad vykonatelnosti.

2. Stěžovatelka byla účastnicí řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, to bylo ukončeno usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27. 9. 2013, č. j. 15 C 37/2012-38. Posléze proti stěžovatelce byla zahájena exekuce (na základě titulu výše uvedeného usnesení okresního soudu). Stěžovatelka (jako povinná) proti nařízené exekuci brojila návrhem na zastavení exekuce, přičemž o jejím návrhu rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 nyní napadeným usnesením tak, že jej zamítl. Stejně tak podanému odvolání a dovolání nevyhověly ani nadřízené soudy.

3. Stěžovatelka ve své stížnosti a jejím doplnění namítá, že před Okresním soudem v Hradišti došlo k uzavření smíru, jehož účastníkem byl i nezletilý, tento smír však nebyl schválen opatrovnickým soudem - návrh opatrovníka nezletilého byl zamítnut. Stěžovatelka se proto domnívá, že v řízení neexistuje platný exekuční titul. Odůvodnění obecných soudů stěžovatelka považuje za povšechné a všeobecné. Neboť neprodleným výkonem rozhodnutí stěžovatelce hrozí újma spočívající v dopadu do jejích majetkových práv, navrhla návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím, proti nimž již není přípustný opravný prostředek. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

5. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejích rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Ústavní soud k tomu konstatuje, že stížnost stěžovatelky směřuje k výkladu podústavního práva, který však Ústavnímu soudu nepřísluší. Posouzení ratihabice je výlučně otázkou obecných soudů, které se jí dostatečně zabývaly. Požadavek schválení dohody opatrovnickým soudem nesměřuje k ochraně ústavně zaručených práv stěžovatelky (povinné), ale k ochraně nezletilého (oprávněného). Ostatně podle § 99 odst. 3 o. s. ř. platí, že skutečnost, že soud schválil smír, v němž vystupoval nezletilý - aniž by k podání návrhu na schválení smíru, který jménem nezletilého činí jeho opatrovník, bylo přivoleno soudem - je podmínkou platnosti smíru z pohledu hmotného práva. Případný nedostatek předchozího souhlasu soudu s takovým jednáním však ničeho nemění na tom, že smír nabyl právní moci a stal se vykonatelným.

8. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Pro úplnost lze doplnit, že Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), neboť by to bylo za situace, kdy neprodleně po seznámení se soudním spisem rozhodl o samotné ústavní stížnosti, zjevně neúčelné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru