Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3353/10 #1Usnesení ÚS ze dne 15.02.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 8
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost
odmítnuto pro neodstraněné vady
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkOdvolání
opravný prostředek - řádný
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.3353.10.1
Datum podání26.11.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 219a


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3353/10 ze dne 15. 2. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. J. H., zastoupeného JUDr. Robertem Jehne, advokátem, se sídlem v Praze, směřující proti usnesení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 3. 2010, č. j. 25 C 466/2008-191, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8 jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s tvrzením, že ze strany soudů obecných dochází k nepřípustným zásahům do jeho základních práv, a to konkrétně práv zakotvených ve čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje

- zrušit v záhlaví označení rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 3. 2010, č. j. 25 C 466/2008-191

- zrušit všechna další rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze v uvedené věci

- zakázat Obvodnímu soudu pro Prahu 8 a Městskému soudu v Praze do pravomocného rozhodnutí Vrchním soudem v Praze o návrhu na delegaci vhodnou činit v řízení jakékoliv úkony

- přikázat soudu prvého stupně určenému rozhodnutím Vrchního soudu v Praze o delegaci vhodné, aby doručil stěžovateli stejnopis žaloby a aby nejprve projednal a rozhodl o návrzích na osvobození od soudního poplatku a ustanovení právního zástupce a teprve poté o věci samé.

Napadeným rozsudkem obvodní soud uložil stěžovateli (ve sporném řízení žalovanému) vyklidit ve výroku specifikovaný byt a předat jej žalobci. Současně rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a zamítl návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků. Rozsudek byl vydán jako rozsudek pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Soud vyšel ze závěru, že nastala fikce uznání uplatněného nároku; stěžovateli ve smyslu ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. uložil, aby se ve stanovené lhůtě k žalobním důvodům vyjádřil, ale ten zůstal pasivní.

Stěžovatel ve svém podání popsal poněkud komplikovanou procesní historii případu, v jehož rámci byla podávána a řešena celá řada návrhů nesouvisejících s meritem věci. Zásah do základních práv dovozuje zejména z toho, že nebylo řádně rozhodnuto o jeho návrzích na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, ve vztahu k napadenému rozhodnutí obvodního soudu pak z toho, že nebyly splněny předpoklady pro vynesení rozsudku pro uznání.

Soudce zpravodaj nejprve v souvislosti se zkoumáním podmínek řízení požádal obvodní soud o předložení spisu, aby prověřil některé údaje v návrhu obsažené a získal informace, které v návrhu naopak chyběly. Obvodní soud k výzvě sdělil, že spis byl předložen spolu s podaným odvoláním odvolacímu soudu.

Městský soud v Praze také záhy o odvolání rozhodl; usnesením č. j. 21 Co 483/2010-361 ze dne 5. 1. 2011 jednak potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 25 C 466/2008-271 ze dne 20. 10. 2010 (jím bylo rozhodováno o žádosti stěžovatele o ustanovení právního zástupce), a jednak zrušil nyní ústavní stížností napadený rozsudek obvodního soudu č. j. 25 C 466/2008-191. Uvedené rozhodnutí o odvolání bylo Ústavnímu soudu postoupeno soudem prvostupňovým dne 7. 2. 2011.

V části směřující proti rozsudku obvodního soudu je návrh nepřípustný.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci stěžovatel napadl ústavní stížností rozsudek soudu prvého stupně, který byl záhy po jejím podání zrušen odvolacím soudem. O právech stěžovatele tudíž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto a ústavní stížnost je v tomto smyslu nutno hodnotit přinejmenším jako předčasnou. Soudce zpravodaj ji v této části odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Tou částí návrhu, kde stěžovatel žádá zrušit "všechna další rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze v uvedené věci", se taktéž nebylo možno věcně zabývat. Předmětem řízení u Ústavního soudu lze učinit leda konkrétní rozhodnutí či jiný zásah, které jsou nezaměnitelným způsobem specifikovány. Stěžovatelem formulovaný petit je neurčitý. S přihlédnutím k tomu, že stěžovatel návrh podával prostřednictvím advokáta, který nepochybně ví, jak má být petit ústavní stížnosti formulován, jakož i tomu, že v případě všech (procesních) rozhodnutí, která stěžovatel v textu svého podání zmiňuje, již pravděpodobně před podáním této ústavní stížnosti uplynula stížní lhůta nebo (a) jsou samostatně ústavní stížností nenapadnutelné, když jejich dopad do práv stěžovatele se projeví až prostřednictvím rozhodnutí ve věci samé, byl návrh v této části odmítnut pro vady za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

K poslední části petitu pak Ústavní soud není příslušný. Stěžovatel se jí domáhá rozhodnutí, jímž Ústavní soud ve věci rozhodujícím obecným soudům zakáže činit úkony a současně přikáže rozhodnout o stěžovatelových návrzích v určitém sledu. Takto formulovaný návrh se ovšem nekryje s relevantní výsečí pravomoci Ústavního soudu. Ústavní soudnictví je v České republice vybudováno na principu kasace pravomocných rozhodnutí orgánů veřejné moci, u nichž protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem. Tato pravomoc je doplněna možností přezkumu "jiného zásahu" orgánu veřejné moci. V posléze uvedeném případě může Ústavní soud v intencích § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakázat příslušnému orgánu, aby pokračoval v porušování práva a svobody a přikáže mu, aby, je-li to možné, obnovil stav před porušením. Mimo rámec přezkumu "jiného zásahu" žádné zákazy či příkazy Ústavní soud činit nemůže. V dané věci o žádný takový "jiný zásah" nešlo, stěžovatel pouze žádá, aby Ústavní soud zasáhl soudům obecným do plánu a pořadí prováděných procesních úkonů. V takovém případě tedy nezbylo, než odmítnout tuto část návrhu s odkazem na ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. února 2011

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru