Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3342/12 #1Usnesení ÚS ze dne 18.10.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Praha 1
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /monopol soudu na rozhodování o vině a trestu
Věcný rejstříktrestní stíhání/zahájení
orgán činný v trestním řízení
Státní zástupce
EcliECLI:CZ:US:2012:2.US.3342.12.1
Datum podání28.08.2012
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 40 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 158 odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3342/12 ze dne 18. 10. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti J. Š., zastoupené JUDr. Věrou Boudnou, advokátkou se sídlem Žitná 1575/49, 110 00 Praha 1, proti rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 č. j. 2 ZT 54/2012-19 ze dne 21. června 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podaným návrhem se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí státního zastupitelství, jímž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka brojí proti skutečnosti, že orgány činné v trestním řízení nezahájily na základě jejího trestního oznámení na jinou osobu úkony ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu, resp. že věc odložily.

V této souvislosti je Ústavní soud nucen připomenout, že trestní stíhání pachatele trestného činu je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu žádné základní právo stěžovatele v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá (srov. usnesení ve věci sp. zn. II. ÚS 361/96. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek č. 7, str. 343 a násl.). Neexistuje totiž žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, a to ani osoby, která trestní oznámení podala (srov. usnesení ve věci sp. zn. I. ÚS 84/99. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek č. 14, str. 291 a násl.).

Ústavní soud proto shledal, že v projednávané věci není dán důvod odchýlit se od své ustálené judikatury (viz usnesení ze dne 11. 12. 2002 ve věci sp. zn. I. ÚS 533/02 nebo usnesení ze dne 5. 9. 2007 ve věci sp. zn. II. ÚS 2126/07).

Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 18. října 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru