Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 332/2000Usnesení ÚS ze dne 28.05.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajCepl Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkDražba
Vlastnictví
EcliECLI:CZ:US:2002:2.US.332.2000
Datum podání02.06.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 38 odst.1, čl. 11

40/1964 Sb., § 132

99/1963 Sb., § 329 odst.2, § 328b odst.3, § 330


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 332/2000 ze dne 28. 5. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. G., a J. P., obou zastoupených JUDr. M. N., advokátkou, proti postupu při výkonu rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. E 395/94, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatelů podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ve které napadají postup soudního vykonavatele při dražbě movité věci dne 4. 4. 2000 ve věci výkonu rozhodnutí na návrh oprávněného J. P. (stěžovatele v řízení před Ústavním soudem) proti povinnému L. Š., a uvádějí, že tím došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv dle Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z příslušného soudního spisu vyplývá následující skutkový stav věci. Dne 4. 4. 2000 se konala u Okresního soudu v Opavě dražba movité věci, konkrétně blíže určeného autojeřábu. Na prezenční listině účastníků veřejné soudní dražby jsou zapsáni oba stěžovatelé a M. Č. Poté, co A. G. nezaplatil v hotovosti celé nejvyšší podání ve výši 680.000,- Kč, bylo pokračováno v opětovné dražbě bez jeho účasti. Nejvyšší podání poté učinil M. Č., který jej také v plné výši zaplatil.

Proti postupu soudního vykonavatele podávají stěžovatelé ústavní stížnost, když stěžovatel A. G. uvádí, že při dražbě měl u sebe pouze hotovost 500.000,- Kč a zbytek chtěl uhradit bezhotovostně příkazem k úhradě. Namítá, že není nikde stanovena povinnost zaplatit celé nejvyšší podání ihned v hotovosti, a že zaplacení bezhotovostním příkazem je třeba také považovat za řádné zaplacení. Domnívá se dále, že jestliže mu byl udělen příklep, tak došlo k nabytí vlastnického práva, když nikde není stanovena povinnost splnění dalších podmínek pro jeho nabytí. Stěžovatel dále tvrdí, že byl odňat svému zákonnému soudci, když jiná osoba s ním byla v bance a jiná vedla dražbu, a dále když nebylo rozhodnuto o jeho námitkách vznesených do protokolu. Uvedeným postupem mělo dojít k zásahu do jeho práv dle čl. 11 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny. Druhý stěžovatel, J. P. (oprávněný v exekučním řízení), namítá, že usnesení, kterým byl nařízen dražební rok, nebylo řádně doručeno, když bylo doručeno pouze jeho zástupci a nikoliv jemu a on nemohl opatřit příslušné finanční prostředky. Namítá dále, že opětovná dražba byla nezákonná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. l písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb.")].

Předseda Okresního soudu v Opavě ve svém obsáhlém a podrobném vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. E 395/94 byl usnesením ze dne 13. 3. 2000, č.j. E 395/94 - 116, stanoven termín dražebního roku (tzn. opětovné dražby dle § 330 odst. 2 o. s. ř.) na 4. 4. 2000 ve 14:00 hodin. Usnesení bylo řádně, v souladu s § 328b odst. 2 o. s. ř. a § 49 odst. 1 o. s. ř. doručeno osobám v zákoně uvedeným, tedy v případě stěžovatele, oprávněného J. P., jeho právnímu zástupci JUDr. R. V., jež oprávněného v řízení zastupoval na základě plné moci. Z protokolu o dražbě konané dne 4. 4. 2000 vyplývá, že stěžovatel A. G., jako dražitel, zapsaný v prezenční listině pod pořadovým číslem 3, učinil nejvyšší podání na částku 680.000,- Kč. K dispozici měl v hotovosti pouze částku 500.000,- Kč, nejvyšší podání v částce 680.000,- Kč nezaplatil, a proto musela být dražená věc - autojeřáb Tatra - dražena znovu, avšak bez jeho účasti. Taktéž v protokolu o průběhu dražby konané dne 7. 3. 2000 (v pořadí první dražba v tomto řízení) je uvedeno, že předmětný autojeřáb Tatra nebyl v uvedený den vydražen, neboť stěžovatel, oprávněný J. P., zapsaný v prezenční listině jako dražitel pod pořadovým číslem 1, neměl u sebe požadovanou peněžitou hotovost. Jiný zájemce nebyl k dražbě přihlášen, proto soud dle § 330 odst. 2 o. s. ř. nařídil opětovnou dražbu na den 4. 4. 2000. Z uvedených skutečností je zřejmé, že v případech obou dražebních jednání bylo ze strany soudu postupováno totožně, a bylo vždy vyžadováno zaplacení nejvyššího podání ihned a v hotovosti. O tomto byli všichni účastníci dražby soudním vykonavatelem poučeni před jejím zahájením. Uvedený postup je běžný v případě prodeje movitých věcí v soudní dražbě.

Předseda okresního soudu dále uvedl, že vzhledem k pokynu krajského soudu a opatření předsedy Okresního soudu v Opavě na rok 2000 na úseku ekonomickém a správy národního majetku, vydaného dne 30. 12. 1999 pod Spr 1949/99, jsou platby v hotovosti přesahující 50.000,- Kč účastníci povinni složit osobně v bance na účet soudu. Pokladní přijímá platby v hotovosti pouze do částky 50.000,- Kč od jednoho účastníka. V případě vydražitele č. 1, M. Č., byl tento postup dodržen a nejvyšší podání ve výši 540.000,- Kč složil ihned, za přítomnosti soudního vykonavatele, v hotovosti v bance na účet soudu, což je také uvedeno v protokolu o průběhu dražby dne 4. 4. 2000. Soudní vykonavatel, osobně přítomný platbě v bance, nevydal žádné rozhodnutí, pouze kontroloval (ověřoval) zaplacení nejvyššího podání. Rozhodnutí o udělení příklepu vydal vykonavatel, který prováděl dražbu.

Podle předsedy okresního soudu z povahy věci dále vyplývá, že nejvyšší podání musí být zaplaceno ihned a tudíž v hotovosti, neboť v případě příkazu k úhradě nelze ihned ověřit a zjistit, zda příkaz byl realizován a částka byla skutečně připsána na účet soudu.

K námitce stěžovatelů, že "soud nemohl nařídit další kolo dražby, neboť zákon nepřipouští více než dvě kola", nutno odkázat na § 330 odst. 2 o. s. ř., podle něhož nenajde-li se kupec pro dražené věci, nařídí soud opětovnou dražbu. Vzhledem k tomu, že se při první dražbě dne 7. 3. 2000 kupec z výše uvedených důvodů nenašel, nařídil soud opětovnou dražbu na 4. 4. 2000. V dražbě musí vydražitel dle § 329 odst. 2 o. s. ř. nejvyšší podání ihned zaplatit; neučiní-li tak, draží se věc znova bez jeho účasti. Tehdy se jedná o tzv. opakovanou dražbu, bez účasti dražitele, který nezaplatil nejvyšší podání, v tomto případě bez dražitele č. 3, A. G.

Vlastnictví věci na vydražitele přechází příklepem a zaplacením nejvyššího podání, přičemž se jedná o originální způsob nabytí vlastnictví (§ 132 obč. zák.). Vydražitel se stává vlastníkem věci ke dni udělení příklepu, ovšem za předpokladu, že zaplatil nejvyšší podání, což v případě stěžovatele A. G. nebylo splněno. Pokud vydražitel nezaplatí nejvyšší podání ihned, draží se věc znovu bez jeho účasti. Uvedený postup vyplývá přímo ze zákona, soud, resp. vykonavatel, nevydává žádné rozhodnutí, jak uvádějí stěžovatelé.

Předseda soudu dále uvedl, že na základě stížnosti, týkající se průběhu dražby konané dne 4. 4. 2000, podané předsedovi Okresního soudu v Opavě oprávněným J. P., bylo oprávněnému písemně sděleno, že pokud má pochybnosti o nepodjatosti soudního vykonavatele, je nutno postupovat v souladu s § 14 až § 17 o. s. ř. Oprávněný však žádné podání ve smyslu uvedených ustanovení o. s. ř. u Okresního soudu v Opavě neučinil.

Ze všech uvedených skutečností dle předsedy soudu vyplývá, že postup soudního vykonavatele byl zcela v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř. a jednacího řádu pro okresní a krajské soudy, jež upravují postup soudu při prodeji movitých věcí. Vlastnictví k předmětnému autojeřábu nabyl vydražitel č. 1 udělením příklepu.

K meritu věci Ústavní soud konstatuje, že není v jeho pravomoci posuzovat, který z dražitelů a v kterém okamžiku nabyl vlastnické právo věci, stejně tak není úkolem Ústavního soudu posuzovat, jestli lze při dražbě movitých věcí připustit bezhotovostní platbu či nikoliv, jak se mylně domnívají stěžovatelé. V konkrétním posuzovaném případu Ústavnímu soudu náleželo posoudit, jestli v předmětném exekučním řízení bylo posupováno v souladu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces a nebylo vybočeno ze zákonného rámce toho práva, blíže stanoveného občanským soudním řádem, v důsledku čehož by mohlo dojít k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů jako účastníků předchozího řízení, byť u stěžovatele A. G. šlo jen o část procesních práv a povinností, neboť tento stěžovatel samozřejmě nebyl účastníkem celého exekučního řízení.

Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že v posuzovaném případu nedošlo k porušení stěžovateli uváděných ústavně chráněných základních práv a svobod. Obecný soud při svém rozhodování nevybočil z mezí ústavně chráněného práva na spravedlivý proces, když postupoval v souladu se zákonným předpisem, kterým je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, do jehož ustanovení se promítají principy práva na spravedlivý proces. Ústavní soud dále odkazuje na vyjádření Okresního soudu v Opavě, se kterým se v plném rozsahu ztotožňuje a které obsahuje pečlivé a vyčerpávající odůvodnění postupu okresního soudu při prováděné exekuci. Obsah tohoto vyjádření, jak bylo Ústavním soudem zjištěno, navíc plně odpovídá obsahu příslušného soudního spisu a je zcela v souladu se standardním postupem obecných soudů při výkonu rozhodnutí.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. 5. 2002

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru