Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3288/09 #1Nález ÚS ze dne 29.04.2010K povinnosti soudu vypořádat se s podanými námitkami při rozhodování o nákladech exekuce

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Kladno
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu ... více
Věcný rejstříkExekuce
Náklady řízení
exekutor
Dědictví
dědic
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 98/57 SbNU 283
EcliECLI:CZ:US:2010:2.US.3288.09.1
Datum vyhlášení11.05.2010
Datum podání18.12.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 87

330/2001 Sb., § 11 odst.4

40/1964 Sb., § 470 odst.1

99/1963 Sb., § 175v


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Právo na spravedlivý proces v sobě zahrnuje mj. povinnost soudů odůvodnit svá rozhodnutí, a tím vyloučit libovůli v jejich rozhodování. Pokud z odůvodnění nevyplývá, jaké skutečnosti má soud za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil, které předpisy aplikoval a proč považuje argumentaci uvedenou v odvolání za nedůvodnou, posuzované rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné a právní závěry soudu jsou v rozporu s tímto základním právem.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

V řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy zrušil II. senát Ústavního soudu na návrh stěžovatelky Ing. M. N. usnesení Okresního soudu v Kladně č. j. 12 Nc 5450/2004-57 ze dne 9. 10. 2009 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Stěžovatelka dne 10. 9. 2007 nabyla dědictví po zemřelém povinném, přičemž soudní exekutorka následně rozhodla o pokračování v exekučním řízení se stěžovatelkou na straně povinné. Na základě výzvy oprávněného uhradila stěžovatelka částku odpovídající nabytému dědictví, v důsledku čehož okresní soud zastavil částečně řízení a rozhodl o pokračování exekuce na náklady řízení. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, jemuž krajský soud nevyhověl. Již před rozhodnutím krajského soudu vydala soudní exekutorka příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž vyčíslila náklady exekuce. Proti tomuto příkazu podala stěžovatelka námitky, jimž okresní soud usnesením, napadeným ústavní stížností, nevyhověl. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že stanovením nákladů exekuce v uvedené výši byla porušena zásada proporcionality zásahu ve vztahu k použitým právním prostředkům, když sama stěžovatelka nebyla dlužnicí od počátku exekučního řízení a soudní exekutorka ji ani nevyzvala k dobrovolnému splnění povinnosti. Výše nákladů exekuce tak dle stěžovatelky neodrážela složitost a namáhavost činnosti exekutorky.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud v dané věci připomněl, že právu na spravedlivý proces odpovídá mj. povinnost soudů odůvodnit svá rozhodnutí, a tím vyloučit libovůli v jejich rozhodování. Pokud z odůvodnění nevyplývá, jaké skutečnosti má soud za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil, které předpisy aplikoval a proč považuje argumentaci uvedenou v odvolání za nedůvodnou, posuzované rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné, právní závěry soudu jsou v rozporu s tímto základním právem. Okresní soud, který měl přezkoumávat námitky stěžovatelky proti příkazu exekutorky k úhradě nákladů exekuce, se jimi dle Ústavního soudu v podstatě vůbec nezabýval, neboť v odůvodnění rozhodnutí se omezil pouze na jednu větu, a to že po přezkoumání vyúčtování nákladů exekuce neshledal pochybení v jejich výpočtu, a došlo proto k jejich správnému určení. Okresní soud tedy přezkoumal příkaz exekutorky k úhradě nákladů pouze z hlediska vyúčtování (početní správnosti), přičemž zcela pominul argumentaci stěžovatelky založenou na tom, že odpovídá za dluhy zůstavitele jen do výše nabytého dědictví a v tomto rozsahu již plnila.

Podle Ústavního soudu došlo postupem okresního soudu k porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny a v jeho důsledku také v porušení práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny. Ústavní soud proto rozhodnutí okresního soudu zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Dagmar Lastovecká. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 3288/09 ze dne 29. 4. 2010

N 98/57 SbNU 283

K povinnosti soudu vypořádat se s podanými námitkami při rozhodování o nákladech exekuce

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 29. dubna 2010 sp. zn. II. ÚS 3288/09 ve věci ústavní stížnosti Ing. M. N. proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 9. října 2009 č. j. 12 Nc 5450/2004-57, kterým nebylo vyhověno stěžovatelčiným námitkám proti příkazu soudní exekutorky ze dne 23. 4. 2008 č. j. EX 1549/04-68 k úhradě nákladů exekuce ve výši 162 822 Kč.

I. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 9. října 2009 č. j. 12 Nc 5450/2004-57 bylo porušeno právo stěžovatelky garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

II. Toto rozhodnutí se proto ruší.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým nebylo vyhověno jejím námitkám proti příkazu soudní exekutorky ze dne 23. 4. 2008 č. j. EX 1549/04-68 k úhradě nákladů exekuce ve výši 162 822 Kč.

Z tvrzení uvedených v ústavní stížnosti a obsahu spisu vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 9. 2004 byla nařízena exekuce ve prospěch oprávněného Finančního úřadu ve Slaném na majetek Ing. B. L. Povinný dne 22. 12. 2004 zemřel, stěžovatelka je dědičkou po zemřelém. Usnesením Okresního soudu v Kladně sp. zn. 32 Daň 23/2005 ze dne 10. 9. 2007 bylo stěžovatelce potvrzeno nabytí dědictví po zemřelém. Dne 11. 1. 2008 bylo soudní exekutorkou vydáno usnesení, podle kterého bylo nadále pokračováno v exekučním řízení se stěžovatelkou na straně povinné. Oprávněný vydal dne 2. 1. 2008 výzvu k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě v částce 845 596 Kč, přičemž ve výzvě k zaplacení nedoplatku zohlednil omezenou odpovědnost stěžovatelky za dluhy do výše nabytého dědictví. Stěžovatelka do této výše, tedy v částce 845 596 Kč, dne 14. 2. 2008 nedoplatek uhradila. Na základě podnětu oprávněného Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 3. 9. 2008 řízení částečně zastavil s tím, že exekuce bude nadále vedena pro náklady řízení. Odvolání stěžovatelky krajský soud nevyhověl a usnesením ze dne 4. 12. 2008 potvrdil, že exekuce má dále trvat pro náklady exekuce, přičemž soudní exekutorce má příslušet odměna pouze ve výši 3 000 Kč. Soudní exekutorka vydala již dne 23. 4. 2008 příkaz k úhradě nákladů exekuce, ve kterém určila náklady exekuce ve výši 162 822 Kč. Proti příkazu podala stěžovatelka námitky, v nichž namítala, že odpovídá za dluhy zůstavitele pouze do výše nabytého majetku a náklady exekuce vyčíslené exekutorkou přesahují tento rozsah. Okresní soud v Kladně ústavní stížností napadeným usnesením námitkám stěžovatelky nevyhověl.

Stěžovatelka s poukazem na judikaturu Ústavního soudu uvádí, že výše odměny exekutora má odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů exekuce a je třeba ocenit, že povinný dlužník sám splní svoji povinnost. Stěžovatelka nebyla dlužnicí od počátku exekučního řízení, vstoupila do něj až jako právní nástupce původního povinného. Plnila dobrovolně v co nejkratším možném termínu po vydání výzvy k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě a po vydání usnesení o záměně účastníka. Na plnění stěžovatelky tedy neměla činnost soudní exekutorky žádný vliv. Exekutorka ani nevyzvala dědičku k dobrovolnému splnění povinnosti, což by v dané situaci bylo vhodné, i když zákonem výslovně nevyžadované. Při hodnocení přiměřenosti nákladů a plnění ze strany stěžovatelky v souvislosti s ochranou jejího majetku je nutné vzít v úvahu, že exekuce nebyla zahájena z důvodů na její straně, plnila svoji povinnost úhrady dluhů téměř ihned, jakmile bylo zřejmé, kolik má být hrazeno. Stanovením nákladů exekuce v uvedené výši byla porušena zásada proporcionality, tj. přiměřenosti zásahu ve vztahu k použitým právním prostředkům.

Okresní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že mu spis byl předložen k rozhodnutí o námitce proti exekučnímu příkazu opožděně, a odkázal na odůvodnění rozhodnutí. Dle jeho názoru nejsou námitky povinné proti příkazu k úhradě nákladů exekuce důvodné, a proto se přiklonil k stanovisku exekutorky, která současně soudu předložila řádné vyúčtování.

Vzhledem k tomu, že okresní soud ve vyjádření pouze odkázal na své předchozí odůvodnění, nedoručoval Ústavní soud toto vyjádření z procesněekonomických důvodů stěžovatelce k replice.

Vedlejší účastník ve vyjádření k ústavní stížnosti zejména uvedl, že nedošlo k žádnému porušení práv stěžovatelky a stížnost je neopodstatněná. Tím, že oprávněný, Finanční úřad ve Slaném, požadoval a přijal plnění přímo od povinné, zapříčinil zastavení exekuce. Oprávněný tak zavinil zastavení exekuce a zkrácení výtěžku pro stát, kdy nenechal exekuci pokračovat až do provedení dražebních jednání, ve kterých by došlo k realizaci nemovitého majetku, a jeho výtěžek by mohl pokrýt veškeré pohledávky státu za původním povinným. Pokud by stěžovatelka neměla povinnost k úhradě nákladů vedlejšího účastníka, měl by mít povinnost náklady vedlejšího účastníka uhradit oprávněný.

Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Poté, co si Ústavní soud vyžádal souhlasy účastníků, rozhodoval ve věci bez nařízení ústního jednání.

Ústavní soud podotýká, že ústavní stížnost posuzoval z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a obdobně orgánům veřejné moci a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. S ohledem na zjištěné skutečnosti však dospěl k závěru, že právě k výše uvedenému porušení principů obsažených v Listině opravňujícímu zásah Ústavního soudu došlo.

Mimo shora konstatovaná zjištění Ústavní soud z obsahu připojeného spisu dále ověřil, že příslušný finanční úřad vydal dne 2. 1. 2008 výzvu k zaplacení nedoplatků v náhradní lhůtě, kterou stěžovatelku jako právní nástupkyni po zemřelém dlužníkovi vyzval podle § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, k zaplacení nedoplatku ve výši 845 596 Kč (tj. nedoplatek odpovídající výši nabytého dědictví) s tím, že pokud tak ve lhůtě neučiní, bude uvedený nedoplatek vymáhán exekucí. Z uvedeného je zřejmé, že oprávněný ve vztahu ke stěžovatelce nevedl exekuci, neboť jí nejdříve zaslal výzvu, která je předpokladem pro nařízení exekuce, pokud by nedoplatek nebyl zaplacen v náhradní lhůtě. Dne 31. 3. 2008 podal finanční úřad okresnímu soudu návrh na zastavení exekuce, neboť dědička, která odpovídá za dluhy zůstavitele, nedoplatek na základě výzvy finančního úřadu uhradila.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatelka nepodala odvolání proti usnesení soudní exekutorky ze dne 11. 1. 2008, dle něhož bude nadále pokračováno v exekučním řízení se stěžovatelkou na straně povinné.

Ústavní soud dále zjistil, že v usnesení krajského soudu ze dne 4. 12. 2008 sp. zn. 20 Co 531/2008, kterým bylo rozhodováno o odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí okresního soudu o částečném zastavení exekuce tak, že exekuce nadále trvá pro pohledávku soudní exekutorky, je výslovně s odvoláním na rozhodnutí Ústavního soudu uveřejněné pod č. 94/2007 Sb. [pozn. red.: nález sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479)] uvedeno, že soudní exekutorce nenáleží odměna ve výši vyúčtované v příkazu k úhradě nákladů exekuce, tj.162 822 Kč, ale pouze odměna podle § 11 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3 000 Kč. (V době rozhodování krajského soudu dosud nebylo rozhodnuto o námitkách stěžovatelky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, neboť okresní soud nerozhodl o námitkách v 15denní lhůtě). Krajský soud dále uvedl, že nárok na náhradu nákladů exekuce neexistoval v době smrti právního předchůdce stěžovatelky, a proto nepatří do pasiv dědictví, a nemohl tak být uspokojen podle § 471 odst. 2 obč. zák. s § 175v o. s. ř. Povinná jako dědička po zemřelém vstoupila do exekučního řízení, stala se účastnicí řízení a ve vztahu k ní bylo rozhodnuto o nákladech řízení (krajský soud uvedl, že usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce bylo potvrzeno jako věcně správné, pouze byla zpřesněna formulace výroku tak, aby bylo zřejmé, že exekuce trvá pro vymožení nákladů exekutorky).

Stěžovatelka v námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ve výši 162 822 Kč uvedla, že na základě výzvy finančního úřadu k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě již uhradila oprávněnému nedoplatek do výše nabytého dědictví (obvyklá cena majetku zůstavitele podle usnesení o vypořádání dědictví ze dne 10. 9. 2007 činila částku 845 695.21 Kč) a protože náklady exekuce vyčíslené exekutorkou přesahují tuto částku, není stěžovatelce možné uložit jejich náhradu.

Ústavní soud poté, co přezkoumal všechny okolnosti včetně předchozích rozhodnutí relevantních pro posouzení věci, dospěl k závěru, že ze strany okresního soudu došlo k porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Z tohoto práva nevyhnutelně vyplývá i povinnost soudů odůvodnit svá rozhodnutí, a tím vyloučit jejich libovůli v rozhodování. Pokud z odůvodnění nevyplývá, jaké skutečnosti má soud za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil, které předpisy aplikoval a proč považuje argumentaci uvedenou v odvolání za nedůvodnou, posuzované rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné, právní závěry soudu jsou v rozporu s tímto základním právem [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 271/96 ze dne 6. 3. 1997 (N 24/7 SbNU 153), nález sp. zn. III. ÚS 170/99 ze dne 22. 6. 2000 (N 96/18 SbNU 339), nález sp. zn. IV. ÚS 1007/07 ze dne 17. 9. 2007 (N 145/46 SbNU 421), dostupné také na adrese http://nalus.usoud.cz].

Z obsahu usnesení napadeného ústavní stížností je přitom jednoznačně zřejmé, že okresnísoud, který měl přezkoumávat námitky stěžovatelky proti příkazu exekutorky k úhradě nákladů exekuce, se jimi v podstatě vůbec nezabýval, neboť v odůvodnění rozhodnutí se omezil pouze na jednu větu, a to že po přezkoumání vyúčtování nákladů exekuce neshledal pochybení v jejich výpočtu, a došlo proto k jejich správnému určení. Okresní soud tedy přezkoumal příkaz exekutorky k úhradě nákladů pouze z hlediska vyúčtování (početní správnosti), přičemž zcela pominul argumentaci stěžovatelky založenou na tom, že odpovídá za dluhy zůstavitele jen do výše nabytého dědictví a v tomto rozsahu již plnila. Stejně tak soud zcela pominul předchozí shora citované usnesení krajského soudu ze dne 4. 12. 2008, který se již nárokem exekutorky zabýval v odůvodnění rozhodnutí o částečném zastavení exekuce a jejím trvání pro pohledávku soudní exekutorky, v němž uvedl, že exekutorce náleží pouze odměna podle § 11 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb., tj. ve výši 3 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že okresní soud i ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že shledává požadavek exekutorky na zaplacení vyúčtované odměny správným, považuje Ústavní soud za nezbytné zdůraznit, že výše uvedené závěry krajského soudu jsou souladné s judikaturou Ústavního soudu [nález sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.) a další], týkající se nároku exekutora na odměnu v případě zastavení exekuce z důvodu zaplacení dluhu, k němuž došlo bez přímé účasti exekutora. (Ústavní soud i v této souvislosti podotýká, že jak je zřejmé z obsahu spisu, usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 9. 2004, kterým byla nařízena exekuce na majetek povinného a provedením exekuce pověřena exekutorkaJUDr. Jana Škofová, nabylo právní moci dne 24. 11. 2004, exekuční příkazy sp. zn. EX 1549/04-19 a EX1549-20 byly vydány již dne 2. 11. 2004 a nabyly právní moci 18. 11. 2004. Povinný zemřel již 22. 12. 2004. Stěžovatelka plnila na výzvu finančního úřadu k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě ze dne 2. 1. 2008, přičemž ve výzvě byla zohledněna omezená odpovědnost stěžovatelky za dluhy do výše nabytého dědictví.)

Okresnísoud se tedy bude muset námitkami stěžovatelky znovu zabývat, a to nejen z hlediska závěrů krajského soudu uvedeného v odůvodnění rozhodnutí ze dne 4. 12. 2008 sp. zn. 20 Co 531/2008, ale v odůvodnění rozhodnutí se bude muset vypořádat i s námitkami stěžovatelky, dle nichž odpovídá za dluhy zůstavitele jen do výše nabytého dědictví, přičemž v rozsahu částky nabyté dědictvím již plnila. Bude tedy třeba posoudit, zda stěžovatelka s ohledem na konkrétní okolnosti případu, rozsah své odpovědnosti jako dědice za dluhy vyplývající z § 470 obč. zák., ale i s ohledem na pravomocné rozhodnutí soudní exekutorky ze dne 11. 2. 2008 o pokračování v řízení se stěžovatelkou a pravomocné rozhodnutí krajského soudu ze dne 4. 12. 2008 o částečném zastavení řízení, může být zavázána k úhradě nákladů exekuce i jen v částce 3 000 Kč. Bude tedy třeba posoudit, zda se v dané věci jednalo o náklady na odměnu exekutorky, za něž odpovídá jako povinná přímo stěžovatelka, nebo náklady, které důvodně vznikly v souvislosti s vymáháním pohledávky po zůstaviteli a stěžovatelka za ně odpovídá jen do výše nabytého dědictví.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavnísoud k závěru, že napadeným usnesením okresního soudu bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny, a v návaznosti na porušení tohoto práva i právo garantované čl. 11 Listiny. Ústavní soud proto ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené rozhodnutí podle § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru