Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3274/10 #1Usnesení ÚS ze dne 30.12.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - VS Praha
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2010:2.US.3274.10.1
Datum podání18.11.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3274/10 ze dne 30. 12. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele J. J., zastoupeného JUDr. Petrem Faltusem, advokátem se sídlem Hybernská 9, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 57 T 20/2007 ze dne 7. 12. 2009 a rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 35/2010 ze dne 11. 8. 2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 11. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, vydaných v jeho trestní věci, kterými byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.

Napadenými rozhodnutími došlo podle stěžovatele k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), porušení ústavního principu nezávislosti soudů, zakotveného v čl. 82 Ústavy České republiky, a z něho vyplývající zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 a § 125 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel konkrétně namítá, že obecné soudy v průběhu důkazního řízení a při jeho závěrečném hodnocení vzaly za prokázané pouze ty důkazy, které svědčily v neprospěch stěžovatele, aniž se stejným způsobem zabývaly důkazy svědčícími v jeho prospěch, tyto považovaly za nevěrohodné. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů měly orgány činné v trestním řízení nabýt oprávněných pochybností o jeho vině a v souladu s procesně právní zásadou "in dubio pro reo" měl být proto zproštěn obžaloby.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Stěžovatel v nyní projednávané ústavní stížnosti jako poslední v řadě napadá rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 35/2010 ze dne 11. 8. 2010, tedy rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud si v této souvislosti vyžádal od Městského soudu v Praze příslušnou kopii doručenky, z níž vyplynulo, že stěžovateli bylo uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze doručeno dne 16. 9. 2010. Následujícím dnem od tohoto doručení počala stěžovateli běžet 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula dnem 15. 11. 2010. Byla-li ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 16. 11. 2010, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle výše citovaného § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně.

Za dané situace Ústavnímu soudu tedy nezbylo než návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nicméně nepoškozuje. Jak Ústavní soud v rámci svého šetření dále zjistil, stěžovatel podal proti napadenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze rovněž dovolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Ústavní stížnost, podaná souběžně s dovoláním, je přitom podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, neboť posledním prostředkem k ochraně práva je podané dovolání, resp. rozhodnutí o něm, které nemůže být odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu (§ 75 odst. 1 věta druhá za středníkem). Uplatní-li stěžovatel takovýto mimořádný opravný prostředek, začne lhůta k eventuálnímu podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, a rovněž i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Je třeba ovšem upozornit, že ve vztahu k předchozím rozhodnutím obecných soudů, tj. rozhodnutí prvního a druhého stupně, je lhůta k podání ústavní stížnosti zachována pouze v případě, že mimořádný opravný prostředek je uplatněn řádně a včas.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. prosince 2010

Stanislav Balík

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru