Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 325/2000Nález ÚS ze dne 24.10.2000Bezdůvodné obohacení získané z užívání neoprávněné stavby

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na sou... více
Věcný rejstříkspoluvlastnictví/podíl
vlastnické právo/obsah
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 154/20 SbNU 89
EcliECLI:CZ:US:2000:2.US.325.2000
Datum podání29.05.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36, čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 11 písm.c, § 1

40/1964 Sb., § 135c, § 451, § 139 odst.1, § 123, § 124


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 325/2000 ze dne 24. 10. 2000

N 154/20 SbNU 89

Bezdůvodné obohacení získané z užívání neoprávněné stavby

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti B.

M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000,

č. j. 13 Co 879/99-89, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000, č. j.

13 Co 879/99-89, se zrušuje.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu

dne 29. 5. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského

soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000, č. j. 13 Co 879/99-89, a to

pro porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina").

Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 24. 5. 1999, č. j.

17 C 5/95-45 připustil změnu návrhu, a dále rozhodl tak, že návrh,

aby odpůrci (Správě a údržbě silnic K.) byla stanovena povinnost

zaplatit navrhovateli (stěžovateli) částku 598,- Kč s úrokem

z prodlení ve výši 16 % ročně z částky 299,- Kč od 30. 11. 1994 do

zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 299,-

Kč od 14. 12. 1998 do zaplacení, se zamítá, žádný z účastníků nemá

právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí Okresního

soudu v Karviné podal stěžovatel odvolání.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 2. 2000, č. j.

13 Co 879/99-89, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze

dne 24. 5. 1999, č. j. 17 C 5/95-45, v napadené části, a to

v odstavci II. a III. výroku, ve kterých bylo rozhodnuto tak, že

návrh, aby odpůrci byla stanovena povinnost zaplatit navrhovateli

částku 598,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 16 % ročně z částky

299,- Kč od 30. 11. 1994 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve

výši 20 % ročně z částky 299,- Kč od 14. 12. 1998 do zaplacení, se

zamítá. Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu

nákladů řízení.

Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas

a splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že proto nic

nebrání v projednání a rozhodnutí ve věci samé.

Ústavní soud si vyžádal spis vedený u Okresního soudu

v Karviné, sp. zn. 17 C 5/95, a dále si Ústavní soud vyžádal

i vyjádření Krajského soudu v Ostravě, jakož i vyjádření Správy

a údržby silnic K. k projednávané věci.

V projednávané věci, jak vyplývá ze spisového materiálu, se

stěžovatel stal na základě rozhodnutí Státního notářství

v Karviné o dědictví ze dne 27. 4. 1992, č. j. D 1305/92,

podílovým spoluvlastníkem nemovitostí, zapsaných na listu

vlastnictví č. 981 pro k. ú. Staré město u K., části parcely č.

1191, díl 1, a části parcely č. 1194, díl 1, a to ve výši

spoluvlastnického podílu 1/8 těchto nemovitostí. Na základě téhož

rozhodnutí Státního notářství v Karviné se dalším podílovým

spoluvlastníkem uvedených nemovitostí stal bratr stěžovatele F.

M., který nabyl rovněž spoluvlastnický podíl ve výši 1/8.

Dle spisového materiálu bylo z výpisu z katastru nemovitostí

ze dne 24. 8. 1994 zjištěno, že jako spoluvlastníci pozemků p. č.

1191, díl 1 a p. č. 1194, díl 1 vedených na LV č. 981 pro obec K.,

katastrální území Staré Město u K., jsou zapsáni F. M., B. M.,

a to každý k 1/8, a dále pak je spoluvlastníkem ze 2/8 podílu

Česká republika, Státní statek K., státní podnik Č. T. a z 1/2

Česká republika, Správa a údržba silnic K.

Na základě rozhodnutí Okresního úřadu Karviná - pozemkového

úřadu ze dne 18. 11. 1996, č.j. Pú-1436/R-568.1/92-Ha, se stal

stěžovatel podílovým spoluvlastníkem nemovitostí, mimo jiné

i parcel č. 1191, díl 1 a 1194, díl 1, a to ve výši

spoluvlastnického podílu 1/8 těchto nemovitostí. Právní předchůdce

stěžovatele F. P. uzavřel dne 8. 11. 1971 smlouvu, na jejímž

základě prodal tehdy Československému státu - Československým

státním drahám - Střední dráha, zastoupeným Správou dráhy

v Olomouci, části parcel (spoluvlastnický podíl ve výši 1/2)

- část parcely č. 1191 o výměře 51 m2 a část parcely č. 1194

o výměře 63 m2. Okresní úřad Karviná - pozemkový úřad rozhodnutím

ze dne 18. 11. 1996, č. j. Pú-1436/R-568.1/92-Ha, prohlásil kupní

smlouvu, kterou uzavřel F. P., právní předchůdce stěžovatele, za

smlouvu, která byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných

podmínek a uložil povinným osobám, aby osobám oprávněným

(O. Š., B. M. a F. M.) byla vydána část dřívějšího pozemku p. č.

1191 o výměře 51 m2 ha a část parcely parc. č. 1194 o výměře 63

m2, obě ve správě vedlejšího účastníka - Správy a údržby silnic K.

Na základě rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996 byly

p. č. 1191, díl 1 a p. č. 1194, díl 1 vydány do vlastnictví

oprávněným, a to O. Š. k 1/4, B. M. - k 1/8 a F. M. - k 1/8

spoluvlastnického podílu.

Parcely původně označené jako p. č. 1191 a 1194, byly později

označeny jako p. č. 1191, díl 1 o výměře 102 m2 a p. č. 1194, díl

1 o výměře 126 m2, a po té jako p. č. 2243/1. Na základě

uplatněných restitučních požadavků bylo provedeno geometrické

změření a navráceným pozemkům bylo přiděleno číslo 2243/6, tato

parcela má celkovou výměru 228 m2.

Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 11. 5. 1998 bylo

zjištěno, že jako spoluvlastníci pozemku p. č. 2243/6 o výměře

228 m2 ostatní plocha, silnice, vedeném na LV č. 981 pro

katastrální území Staré Město u Karviné, jsou zapsáni F. M., B. M.

a Česká republika - Státní statek K., státní podnik Č. T., přičemž

podíl těchto spoluvlastníků činí shodně 2/8, a dále O. Š-ová,

která je spoluvlastnictví 1/4 podílu.

Dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 4. 9. 1998 jsou jako

spoluvlastníci pozemku p. č. 2243/6 o výměře 228 m2 ostatní

plocha, silnice, vedeném na LV č. 981 pro katastrální území Staré

Město u Karviné, zapsáni F. M., B. M. a Česká republika - Státní

statek K., státní podnik Č. T. Spoluvlastnický podíl F. M. činí

4/8, spoluvlastnický podíl pak u každého ze zbývajících

spoluvlastníků činí 2/8.

Na pozemcích, p. č. 1191, díl 1 a p. č. 1194, díl 1 byla však

vystavěna v šedesátých létech pozemní komunikace, a to silnice I.

třídy, jejímž vlastníkem je podle ust. § 9 odst. 1 věta prvá

zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, stát.

Podle čl. II. zřizovací listiny vykonává vlastnická práva

státu k silnicím včetně jejich součástí a příslušenství v rámci

své územní působnosti a správu a údržbu silnic, jejich součástí

a příslušenství v rámci územní působnosti Správa a údržba silnic

K., státní příspěvková organizace, zřízená ke dni 1. 1. 1991

Ministerstvem dopravy a spojů ČR.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že ze závěru rozsudku

krajského soudu "a contrario" vyplývá, že do vyřešení režimu

stavby na cizím pozemku dle ustanovení § 135c obč. zák. nepřísluší

vlastníku pozemku nárok žádný, tedy ani nárok na vydání

bezdůvodného obohacení za užívání tohoto pozemku vlastníkem

stavby.

Ve své stížnosti stěžovatel dále uvádí, že podle ustanovení

§ 123 obč. zák. je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého

vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat

s nimi. Obsahem vlastnického práva je tedy mimo jiné právo s věcí

nakládat, tedy např. přenechat věc jinému k užívání, ať už úplatně

nebo bezplatně. Jestliže osoba odlišná od vlastníka cizí věc užívá

bez souhlasu tohoto vlastníka, není oprávněna tak činit bezplatně.

Pokud výše úplaty není sjednána formou nájemného, uvádí

stěžovatel, má vlastník v rámci svého vlastnického práva mj. nárok

na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniká uživateli tím, že

užívá cizí věc, jejímž vlastníkem není.

V odůvodnění svého výše uvedeného rozhodnutí okresní soud

uvedl, že z fotokopie výpočtu nájemného za užívání pozemků

majitelů F. a B. M-ových (vedených na LV č. 981, p. č. 1191, díl

1 o výměře 102 m2 a p. č. 1194, díl 1 o výměře 126 m2, přes které

je vedena komunikace, a ke kterým činí podíl vlastníků 2/8),

zpracovaného dne 17. 11. 1994 znalcem v oboru ekonomika, ceny

a odhady, V. P. podle vyhl. č. 393/1991 Sb. ve znění vyhl. č.

611/1992 Sb., bylo zjištěno, že nájemné bylo stanoveno ročně

v celkové výši 798,- Kč, t. j. 66,50 Kč měsíčně, celkem za užívané

období od 1. 11. 1991 do 31. 10. 1994, pak činí nájemné ze

spoluvlastnického podílu ve výši 2/8 nemovitostí částku 598,50 Kč.

Ve svém vyjádření, které obdržel Ústavní soud dne 8. 9.

2000, Krajský soud v Ostravě setrval na svých právních závěrech

obsažených v jeho výše uvedeném rozsudku a s ohledem na

argumentaci stěžovatele zdůraznil, že pozemek, na kterém má stát

neoprávněná stavba, byl vydán stěžovateli, jako jedné

z oprávněných osob dle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických

vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Proto jeho nárok na

vydání bezdůvodného obohacení, uplatněný v řízení, by musel obstát

v konfrontaci s ust. § 28 zák. č. 229/1991 Sb. Proto je krajský

soud přesvědčen, že jeho postupem nedošlo k zásahu do práv

stěžovatele zajištěných Ústavou ani Listinou, zejména jeho práva

vlastnit majetek ani práva na spravedlivý proces.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud

k závěru, že ústavní stížnost je opodstatněná.

Dle ust. § 11 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve

znění pozdějších předpisů, pozemek nebo jeho část nelze vydat,

v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví

státu nebo jiné právnické osoby zastavěn. V takovém případě bude

oprávněné osobě poskytnuta náhrada.

Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí Okresního úřadu Karviná

- pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996, č. j.

Pú-1436/R-568.1/92-Ha, v zájmu objektivního posouzení skutečného

stavu věci v době převodu daných pozemků na stát objednal

pozemkový úřad u Vojenského topografického ústavu v Dobrušce

letecké snímky území z daného období, požádal o vyjádření České

dráhy s. o. Z provedeného dokazování pozemkový úřad zjistil, že

stavby tratě i komunikace byly již zrealizovány před uzavřením

kupních smluv, tj. před okamžikem převodu pozemků do vlastnictví

státu, neexistuje tudíž překážka k vydání pozemků. Oprávněným

osobám se vydávají pouze pozemky a nikoli stavby na nich

postavené. Okresní úřad Karviná, pozemkový úřad, tedy postupoval

správně, když nemovitosti resp. jejich části, na nichž se silnice

nachází, v restitucích vydal.

Krajský soud v Ostravě nerozhodl správně, když rozhodnutí

soudu prvního stupně v odvoláním napadené části (v odstavcích II.

a III. výroku rozsudku) potvrdil s odůvodněním, že stěžovatel

nesprávně opřel svůj nárok o ustanovení § 451 an. obč. zák.

a nevyužil speciálního ustanovení § 135c obč. zák. o neoprávněné

stavbě.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že "pokud

stát jako stavebník dříve disponoval právním titulem, na jehož

základě byl oprávněn provést stavbu na sporných pozemcích p. č.

1191 a p. č. 1194 v kat. území K. - Staré Město, pak okamžikem

právní moci shora citovaného rozhodnutí pozemkového úřadu tento

titul pozbyl a pokud na vydávaných sporných pozemcích se stavba

silnice nachází, nabyla tímto okamžikem charakter tzv. neoprávněné

stavby (viz § 135c odst. 1 obč. zák.)."

Odvolací soud nesprávně ve svém výše uvedeném rozhodnutí

konstatoval, že stát disponoval právním titulem provést stavbu

komunikace.

Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí Okresního úřadu Karviná

- pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996, č. j.

Pú-1436/R-568.1/92-Ha, z provedeného dokazování pozemkový úřad

zjistil, že stavba komunikace byla zrealizována již před uzavřením

kupní smlouvy, tj. před okamžikem převodu pozemků do vlastnictví

státu.

Navíc stát na základě kupní smlouvy uzavřené s F. P. dne 8.

11. 1971 získal k předmětným nemovitostem pouze spoluvlastnický

podíl ve výši 1/2 těchto nemovitostí, když dříve se na základě

administrativní dohody z 10. 8. 1961 a z 10. 12. 1963

Československý stát - Státní statek v B., n. p. B., stal

spoluvlastníkem předmětných nemovitostí ve výši podílu 1/4.

Z vyjádření Okresního úřadu Karviná, referátu dopravy

a silničního hospodářství adresovaného Krajskému soudu v Ostravě,

který se nachází na č. l. 76 spisu. sp. zn. 17 C 5/95, vedeného

u Okresního soudu v Karviné, bylo zjištěno, že výše uvedená stavba

byla realizována v šedesátých letech, stavební povolení

a kolaudační rozhodnutí se na referátu dopravy Okresního úřadu

Karviná nenachází.

Ustanovení § 135c řeší případy, kdy stavebník postaví na

pozemku stavbu neoprávněně, tj. není-li k tomu z hlediska předpisů

občanského práva oprávněn. Z hlediska občanskoprávního může zřídit

občan stavbu především na základě práva vlastnického. Pokud tento

předpoklad není splněn, jde z občanskoprávního hlediska o tzv.

neoprávněnou stavbu. Podle § 135c obč. zák. se tedy rozhoduje

o tom, zda má stavebníku vlastnictví ke stavbě zůstat nebo zda

bude se stavbou naloženo jinak v případě, že stavebník - vlastník

stavby neměl potřebné občanskoprávní povolení.

Od občanskoprávního oprávnění zřídit stavbu je třeba

rozlišovat, zda stavebník je oprávněn stavbu zřídit i podle

předpisů správního práva, stavebních předpisů. Od neoprávněné

stavby je tedy třeba odlišovat nesplnění některé z náležitostí,

které při stavbě vyžadují stavební předpisy - zda tedy na stavbu

bylo vydáno územní rozhodnutí, zda bylo vydáno rozhodnutí

o přípustnosti stavby čili stavební povolení atd.

Byla-li např. stavba postavena bez stavebního povolení, jde

o tzv. "černou" stavbu, která je sankcionována stavebními

předpisy. Chybí-li oprávnění (občanskoprávní titul) ke stavbě na

pozemku z hlediska úpravy občanského práva, jde naproti tomu

o neoprávněnou stavbu, kterou sankcionuje § 135c obč. zák.

Výše uvedené ustanovení § 135c obč. zák. se tedy použije

v případě, že stavebník zřídil stavbu na pozemku neoprávněně, tedy

tehdy, když z hlediska přepisů občanského práva k tomu nebyl

oprávněn. V projednávaném případě tedy je možné postupovat dle

ust. § 135c odst. 1 obč. zák. o neoprávněné stavbě, jak správně

uvádí odvolací soud, neboť v době, kdy byla silnice budována,

nebyl stát vlastníkem předmětných nemovitostí, stát jako stavebník

nedisponoval právním titulem, na jehož základě byl oprávněn

provést stavbu na sporných pozemcích p. č. 1191 a p. č. 1194

v kat. území K. - Staré Město. Stavba tedy byla budována na cizím

pozemku ve smyslu ust. § 135c odst. 1 obč. zák. Z hlediska

občanskoprávního tedy byla stavba zřízena neoprávněně.

Podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. ve znění zákona č.

509/1991 Sb., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný

plněním bez právního důvodu plněním z neplatného právního úkonu

nebo rovněž plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož

i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V projednávané

věci vznikl státu majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

Předpoklady vzniku závazku z bezdůvodného obohacení ve smyslu ust.

§ 541 an. obč. zák. - obohacení určitého subjektu a tomu

odpovídající újma druhého a dále jeho bezdůvodnost jsou v daném

případě nepochybně naplněny, a tudíž ust. § 451 an. obč. zák.

mohlo být rovněž použito, žaloba o vydání bezdůvodného obohacení

byla tedy opodstatněná.

Okresní soud v Karviné v odůvodnění svého výše uvedeného

rozhodnutí uvedl, že "odpůrci (vedlejšímu účastníkovi) sice byly

dány do užívání nemovitosti, jejichž spoluvlastníkem navrhovatel

(stěžovatel) je, podle názoru soudu se však nejedná o využívání

věci ve smyslu brát z této věci plody a užitky, nýbrž že jde

o její "správu". Odpůrce tedy navrhovateli (stěžovateli)

nemovitosti spravuje, a to z prostředků, které dostává

prostřednictvím svého rozpočtu, jímž je napojen na zřizovatele,

a nelze tedy říci, že by pozemky, na kterých se nachází silnice I.

třídy, bez právního důvodu užíval, jak to tvrdí navrhovatel.

Odpůrce (stěžovatel) tedy pozemky, resp. silnici, která se na

těchto pozemcích nachází, pouze udržuje a spravuje a žádné

bezdůvodné obohacení mu nevzniká".

Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí pak shrnul,

že "jelikož tedy odpůrce nemá z využívání pozemku, resp. z jeho

správy, žádný prospěch a v souvislosti s jeho správou navrhovateli

(stěžovateli) žádná újma nevzniká, nezbylo soudu, než jeho

požadavek v celém rozsahu jako nedůvodný zamítnout".

K tomu je třeba uvést, že se soud vůbec nezabýval otázkou

pasivní legitimace, když účastníkem řízení pasivně legitimovaným

- žalovaným - v daném případě neměla být Správa a údržba silnic

K., státní příspěvková organizace, jako subjekt, který pouze

vykonává právo hospodaření k národnímu majetku (vyhl. č. 119/1988

Sb., ve znění pozdějších předpisů, o hospodaření s národním

majetkem), ale stát jako vlastník předmětných nemovitostí

- silnice první třídy (§ 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. o pozemních

komunikacích). Odvolací soud však, jak uvádí v odůvodnění svého

rozhodnutí, nepovažoval zkoumání této otázky pro danou věc "za

podstatné".

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že požadovaná

částka ve výši 598,- Kč představuje výši nájemného za užívání

sporných pozemků p. č. 1191, díl 1 a p. č. 1194, díl 1 v kat.

území Karviná - Staré Město majitelů Fryderyka a Boleslava

Mrajcových za období od 1. 11. 1991 do 31. 10. 1994.

Při posuzování oprávněnosti nároku na vydání bezdůvodného

obohacení je třeba brát zřetel na to, zda stěžovatel v období, za

které je vydání bezdůvodného obohacení odpovídající minimálnímu

nájemnému za užívání předmětných nemovitostí požadováno, byl

vlastníkem předmětných nemovitostí.

V období, za které je nájemné požadováno, byl stěžovatel

nepochybně vlastníkem předmětných nemovitostí, náležel mu

spoluvlastnický podíl ve výši 1/8, který stěžovatel nabyl na

základě rozhodnutí Státního notářství v Karviné ze dne 27. 4.

1994, č. j. D 1305/92 (jako dědictví po své matce Ireně

Poledníkové, která zemřela dne 5. 8. 1991), a tudíž mu za uvedené

období vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to se

zřetelem k ust. § 139 odst. 1 obč. zák. Ustanovení zákona č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému

zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, se zde

nepoužije.

Pokud jde spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem ve

výši 1/8, který stěžovatel nabyl na základě rozhodnutí Okresního

úřadu Karviná - pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996, č. j.

Pú-1436/R-568.1/92-Ha, v tomto případě je třeba zdůraznit, že

ochrana vlastnického práva podle čl. 11 Listiny může být

stěžovateli poskytnuta teprve okamžikem vydání předmětných

nemovitostí. Rozhodnutí Okresního úřadu Karviná - pozemkového

úřadu ze dne 18. 11. 1996, č. j. Pú-1436/R-568.1/92-Ha, o vydání

předmětných nemovitostí do vlastnictví stěžovatele, je datováno

dnem 18. 11. 1996. Z toho vyplývá, že stěžovatel nemá nárok na

vydání bezdůvodného obohacení za období, kdy s předmětnými

nemovitostmi ještě nedisponoval. Zde je možné přisvědčit námitce

Krajského soudu v Ostravě, obsažené ve vyjádření k ústavní

stížnosti, které Ústavní soud obdržel dne 8. 9. 2000, a to

konfrontace nároku na vydání bezdůvodného obohacení s ust. § 28

zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy

a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných

soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud

oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím

těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním

zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud

k závěru, že v projednávané věci došlo ze strany Krajského soudu

v Ostravě k porušení práva stěžovatele zakotveného v ust. § 123

obč. zák., podle kterého je vlastník v mezích zákona oprávněn

předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody

a užitky a nakládat s ním, a dále k porušení ust. § 124 obč. zák.,

podle kterého mají všichni vlastníci stejná práva a povinnosti

a poskytuje se jim stejná právní ochrana. Porušení těchto

ustanovení občanského zákoníku pak má ve svém důsledku znamená

porušení vlastnického práva stěžovatele zakotveného v čl. 11 odst.

1 Listiny, podle kterého má každý právo vlastnit majetek,

vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah

a ochranu, a rovněž tak porušení práva na spravedlivý proces,

zakotveného v čl. 36 Listiny.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud rozsudek

Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000, č. j. 13 Co

879/99-89, zrušil (§82 odst.1, odst. 3 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb.).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 24. října 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru