Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3222/20 #1Usnesení ÚS ze dne 08.12.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstříkpoplatek/osvobození
poplatek/soudní
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.3222.20.1
Datum podání16.11.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 138 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3222/20 ze dne 8. 12. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, o ústavní stížnosti, kterou podal Antonín Machálek, zastoupený Mgr. Hanou Zabadalovou, advokátkou, sídlem Vrchlického 2541/19, Hodonín, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. srpna 2020 č. j. 38 Co 132/2020-57, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel v ústavní stížnosti podané podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1a 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 15. 7. 2020 č. j. 5 Nc 2500/2020-46 přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků ve výši 90% (výrok I.) a ustanovil stěžovateli zástupkyni advokátku Mgr. Janu Harcovou (výrok II.). Stěžovatel v podaném odvolání požadoval osvobození od soudních poplatků ve výši 100 % a současně požadoval, aby na místo ustanovené advokátky mu byla ustanovena advokátka Mgr. Hana Zabadalová. Krajský soud v Brně usnesením, napadeným ústavní stížností, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že ustanovil stěžovateli zástupce Mgr. Hanu Zabadalovou.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím Krajského soudu v Brně s tím, že se před soudy obou stupňů domáhal ustanovení zástupce a zejména osvobození od soudních poplatků ve výši 100 %, a to s ohledem na jeho nepříznivý zdravotní stav a jeho majetkové poměry.

4. Podle názoru stěžovatele odvolací soud neposkytl ochranu jeho právům, neboť v rozporu s ustanovením § 157 o. s. ř. své rozhodnutí vztahující se k návrhu stěžovatele jako podatele, aby bylo rozhodnuto o jeho osvobození od soudních poplatků ve výši 100 %, nezdůvodnil přesvědčivě, racionálně a logicky vyčerpávajícím způsobem.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Poté, co se Ústavní soud seznámil s ústavní stížností a námitkami stěžovatele o údajném porušení jeho základního práva, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Podle § 138 o. s. ř. může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V nyní projednávané věci dospěl Okresní soud v Hodoníně k tomu, že přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků ve výši 90 %. Odvolací soud pak uzavřel, že s přihlédnutím k výši invalidního důchodu stěžovatele a jeho zdravotnímu stavu lze přiznat osvobození od soudního poplatku ve výši 90 %.

7. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že posouzení toho, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Pouze tehdy, jestliže by nesprávná aplikace zákonných ustanovení obecnými soudy měla za následek porušení některého z ústavně zaručených práv či svobod, například v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, byl by Ústavní soud povolán k ochraně práv stěžovatele zasáhnout [srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2006 sp. zn. IV. ÚS 541/05 (N 216/43 SbNU 405)].

8. Ústavní soud v tomto smyslu napadené rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, nenalezl. Obecné soudy se otázkou (ne)naplnění podmínek ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. odpovídajícím způsobem zabývaly a své závěry v tomto směru logicky zdůvodnily. Ústavní soud je toho názoru, že hodnocení provedené obecnými soudy je z tohoto hlediska možno považovat za přiléhavé a ústavně konformní.

9. Dle názoru Ústavního soudu nelze právním závěrům a ani procesnímu postupu ve věci rozhodujícímu odvolacímu soudu z ústavněprávního hlediska nic vytknout, a proto ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

10. Za dané situace, kdy k návrhu nebyla přiložena řádná plná moc, Ústavní soud nepovažoval za účelné jednak s ohledem na obsah návrhu, dále vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost a vzhledem k tomu, že ústavní stížnost mu byla doručena datovou zprávou příslušné advokátky, stěžovatele vyzývat k odstranění této vady podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru