Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3218/10 #1Nález ÚS ze dne 14.02.2012Určení odměny soudního exekutora v případě dobrovolného plnění povinným

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
SOUDNÍ EXEKUTOR - Brno-město - Homola Jaroslav
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/závaznost rozhodnutí Ústavního soudu
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip proporciona... více
Věcný rejstříkvýkon rozhodnutí/náklady řízení
exekutor
odměna
osoba/povinná
exekuční příkaz
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 31/64 SbNU 333
EcliECLI:CZ:US:2012:2.US.3218.10.1
Datum vyhlášení28.02.2012
Datum podání12.11.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 1 odst.1, čl. 2 odst.3, čl. 89 odst.2

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

330/2001 Sb., § 11 odst.1 písm.a, § 6 odst.3, § 87 odst.3, § 87 odst.5

330/2008 Sb.


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Pokud obecný soud nevzal při stanovení odměny exekutora v úvahu skutečnost, že stěžovatel, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením, vymáhanou částku v plné výši bez přímé účasti exekutora dobrovolně oprávněnému uhradil, nedostál svým procesním povinnostem při přezkoumávání zákonnosti postupu exekutora, a to s ohledem na čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky L. Č. zrušil II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 14. 2. 2012 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Městského soudu v Brně č. j. 105 Nc 16424/2007-35 ze dne 31. srpna 2010 a příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora č. j. 030 EX 23569/07-18 ze dne 28. června 2010 pro rozpor s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.

Narativní část

Městský soud nařídil k návrhu oprávněného (Dopravního podniku města Brna, a.s.) exekuci na majetek stěžovatelky, ta k výzvě soudního exekutora dobrovolně uhradila pohledávku. Soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, který nezohlednil dobrovolnost plnění. K námitkám stěžovatelky městský soud příkaz zrušil, další příkaz k úhradě nákladů exekuce však náklady vyčíslil v nesnížené výši. Městský soud tentokrát podaným námitkám nevyhověl, přičemž uvedl, že v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu (vyhláška č. 330/2001 Sb.) nelze již dále krátit odměnu exekutora ve výši 3 000 Kč.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud se opakovaně zabýval rozhodováním o odměně exekutora v případě dobrovolného plnění povinným. V nálezech sp. zn. Pl. ÚS 8/06 a II. ÚS 1994/09 dovodil, že odměna exekutora by měla odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce. Systém odměňování exekutorů má obsahovat i výchovný prvek „oceňující“ dobrovolné plnění ze strany povinného, pokud k němu dojde až po nařízení exekuce, ale ještě před jejím vynuceným provedením. Tento požadavek platná právní úprava realizuje v § 11 odst. 1 exekučního tarifu. V nálezech sp. zn. II. ÚS 233/09 a II. ÚS 1994/09 Ústavní soud dodal, že krácena by měla být i minimální odměna soudního exekutora ve výši 3000 Kč (§ 6 odst. 3 exekučního tarifu).

Ústavní soud uvedl, že výše uvedené závěry plně dopadají i na projednávanou věc. Pokud navíc městský soud argumentoval novelou exekučního tarifu, Ústavní soud upozornil, že na věc dopadá přechodné ustanovení čl. II vyhlášky č. 330/2008 Sb.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavní soud stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil pro rozpor s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Stanislav Balík. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 3218/10 ze dne 14. 2. 2012

N 31/64 SbNU 333

Určení odměny soudního exekutora v případě dobrovolného plnění povinným

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 14. února 2012 sp. zn. II. ÚS 3218/10 ve věci ústavní stížnosti L. Č. proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 105 Nc 16424/2007-35 ze dne 31. srpna 2010, jímž nebylo vyhověno stěžovatelčiným námitkám, a příkazu soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město, Husova 8a, Brno, k úhradě nákladů exekuce č. j. 030 EX 23569/07-18 ze dne 28. června 2010.

Výrok

Usnesení Městského soudu v Brně č. j. 105 Nc 16424/2007-35 ze dne 31. srpna 2010 a příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly č. j. 030 EX 23569/07-18 ze dne 28. června 2010 se zrušují.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 12. listopadu 2010, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými jí byla uložena povinnost k zaplacení nákladů exekuce. Tvrdí, že jimi bylo porušeno právo na soudní a jinou právní ochranu garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 1 odst. 1 a čl. 89 odst. 2 Ústavy.

Stěžovatelka tvrdí, že svoji povinnost zaplatit částku 13 732 Kč, k níž byla vyzvána soudním exekutorem, ve stanovené lhůtě splnila. Přesto však byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce v nesnížené podobě. Tento příkaz byl sice Městským soudem v Brně zrušen, dalším příkazem k úhradě nákladů exekuce však nedošlo k žádné změně a znovu byly náklady exekuce vyčísleny v nesnížené výši a městský soud tentokrát včas podaným námitkám nevyhověl, přičemž se však dostatečně nevypořádal s argumenty stěžovatelky, podloženými judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatelka cituje závěry nálezů sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.) a sp. zn. II. ÚS 1994/09 ze dne 9. 3. 2010 (N 44/56 SbNU 495) a tvrdí, že dikce ustanovení § 6 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, (dále jen "exekuční tarif") není absolutní. Vyplývá z ní, že odměna podle odstavce 1 je nejméně 3 000 Kč, a nikoli, že je to nejmenší možná odměna, kterou nelze nijak zkrátit v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu. Smyslem ustanovení § 6 exekučního tarifu je, aby měl soudní exekutor za provedení bagatelní exekuce zaručenu minimální odměnu. Ustanovení § 11 odst. 1 exekučního tarifu má ovšem jiný účel, a to reflektování skutečnosti, že exekutor nemusel exekuci provést. V tom případě má nárok na 50 % odměny, ať byla původně jakkoli vysoká. Shodný názor zastává dle stěžovatelky i výklad exekučního tarifu obsažený v komentářové literatuře [viz Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, str. 525].

Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně nařídil dne 3. 12. 2007 k návrhu oprávněného Dopravního podniku města Brna, a. s., exekuci na majetek stěžovatelky pro soudně přiznanou pohledávku ve výši 1 012 Kč s příslušenstvím, náklady předchozího řízení a náklady exekuce. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola, který stěžovatelku vyzval k dobrovolnému plnění, což tato ve stanovené lhůtě učinila. Soudní exekutor poté vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, který soud k námitkám stěžovatelky zrušil a soudnímu exekutorovi uložil, aby předložil rozpis všech podstatných úkonů, které ve věci učinil. Nato soudní exekutor vydal nový příkaz k úhradě nákladů exekuce, napadený touto ústavní stížností, kterým bylo stěžovatelce uloženo zaplatit náklady exekuce v částce 12 120 Kč, a to odměnu exekutora ve výši 3 000 Kč, náhradu za hotové výdaje, ztrátu času a doručení písemností 3 500 Kč a daň z přidané hodnoty 1 300 Kč a náklady oprávněného 4 320 Kč. Soudní exekutor odůvodnil své rozhodnutí ustanovením § 87 odst. 3 exekučního řádu a ustanoveními § 5 a 6 exekučního tarifu. K vyčíslené odměně exekutora uvedl, že v průběhu exekučního řízení učinil řadu úkonů směřujících k zjištění majetku stěžovatelky a vymožení pohledávky. Jeho odměna činí 3 000 Kč plus DPH, která je stanovena v nejnižší možné výši, a tuto již nelze dále krátit.

O námitkách stěžovatelky rozhodl Městský soud v Brně dalším napadeným rozhodnutím tak, že námitkám nevyhověl, neboť ze strany exekutora neshledal jakékoli pochybení. Konstatoval, že odměna vyčíslená v příkazu exekutorovi náleží, neboť k plnění došlo po podání návrhu na exekuci, přičemž nejde o dobrovolné plnění mimo exekuční řízení, a že paušální odměnu exekutora nelze krátit u příkazů, které byly vydány po účinnosti novely exekučního tarifu provedené vyhláškou č. 330/2008 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.

Po zvážení stížnostních námitek i obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Skutkově i právně shodný případ týkající se stejných účastníků řízení Ústavnísoud řešil v nálezu sp. zn. I. ÚS 3219/10 ze dne 15. prosince 2011 (N 214/63 SbNU 467, dostupný též na http://nalus.usoud.cz), jímž ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil. Dospěl přitom k závěru, že při rozhodování o výši odměny exekutora nebyly respektovány principy vymezené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (viz výše) a v navazující judikatuře Ústavního soudu. Závěry učiněné v označeném nálezu lze aplikovat i na nyní projednávanou věc, přičemž Ústavní soud neshledal důvod se od nich odchylovat.

V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 Ústavnísoud dovodil, že odměna exekutora by neměla být závislá pouze na výši vymoženého plnění, ale měla by odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce. Kromě toho by v systému odměňování exekutorů měl být přítomen i jistý výchovný prvek, a proto by mělo být dobrovolné plnění ze strany povinného, pokud k němu dojde až po nařízení exekuce, ale ještě před jejím vynuceným provedením, "oceněno" formou snížení odměny exekutora [obdobně též nálezy sp. zn. I. ÚS 639/04 ze dne 10. 10. 2007 (N 155/47 SbNU 25), sp. zn. I. ÚS 752/04 ze dne 31. 10. 2007 (N 175/47 SbNU 337), sp. zn. III. ÚS 1226/07 ze dne 19. 12. 2007 (N 232/47 SbNU 1021), sp. zn. II. ÚS 1038/08 ze dne 8. 7. 2008 (N 127/50 SbNU 111), sp. zn. I. ÚS 2134/09 ze dne 24. 11. 2010 (N 236/59 SbNU 399), dostupné též na http://nalus.usoud.cz]. Tento požadavek platná právní úprava realizuje prostřednictvím ustanovení § 11 odst. 1 exekučního tarifu. V nálezu sp. zn. II. ÚS 1994/09 ze dne 9. 3. 2010 (N 44/56 SbNU 495) Ústavní soud vyslovil právní názor, že takto krácena by měla být i minimální odměna 3 000 Kč dle § 6 odst. 3 exekučního tarifu, neboť ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu ve znění do 31. října 2008, které bylo v těchto řízeních aplikováno, odkazovalo na § 6 jako celek a kromě toho by opačný výklad vedl k popření výše vyložených principů odměňování exekutorů. Tyto závěry plně dopadají i na nyní projednávanou věc.

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení městskéhosoudu, je v něm argumentováno tím, že uhrazení dluhu po nařízení exekuce nelze považovat za dobrovolné plnění mimo rámec exekuce. Lze souhlasit s tím, že skutečně nedošlo k plnění mimo rámec exekučního řízení, neboť v tom případě by odměna exekutora byla nulová [viz nález sp. zn. II. ÚS 1540/08 ze dne 29. 7. 2009 (N 171/54 SbNU 175)], ale okolnost, že stěžovatelka splnila svou povinnost dobrovolně, byť v poslední možný okamžik před nuceným výkonem, je relevantní z hlediska ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu ve znění do 31. října 2008. Městský soud sice argumentuje změnou právní úpravy provedenou vyhláškou č. 330/2008 Sb., novelizované znění uvedeného ustanovení však nelze na projednávanou věc aplikovat, neboť dle přechodného ustanovení čl. II vyhlášky č. 330/2008 Sb. se exekuční řízení, zahájená a nedokončená do dne nabytí účinnosti této vyhlášky (což je tento případ), dokončí podle exekučního tarifu ve znění účinném do 31. října 2008. Odměna exekutora proto měla být snížena i pod hranici stanovenou v § 6 odst. 3 exekučního tarifu. Jestliže tak soudní exekutor nepostupoval a jeho pochybení nenapravil ani městský soud, došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny. Nerespektováním nálezů Ústavního soudu vydaných ve stejných věcech byl porušen i čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 89 odst. 2 Ústavy.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnísoud vyhověl ústavní stížnosti a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená rozhodnutí zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru