Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 321/11 #1Usnesení ÚS ze dne 22.03.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 6
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.321.11.1
Datum podání03.02.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 321/11 ze dne 22. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v právní věci JUDr. V. J., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010 č. j. 33 Cdo 3983/2008-198, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2008 č. j. 64 Co 9/2008-177 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 6 2007 č. j. 19 C 90/2001-156, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 3. 2. 2011 obdržel Ústavní soud návrh označený jako ústavní stížnost stěžovatelky FRANČEKOEXPANS Praha, spol. s r.o., se sídlem v Praze 6, Muchova 3, zastoupené JUDr. V. J., advokátem, směřující proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů.

Vzhledem k tomu, že k ústavní stížnosti nebyla připojena plná moc zmocňující JUDr. V. J. k podání ústavní stížnosti a k zastupování před Ústavním soudem, čímž ústavní stížnost postrádala náležitosti § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud vyzval podatele k předložení plné moci, jíž by prokázal oprávnění zastupovat společnost FRANČEKOEXPANS Praha, spol. s r.o., v řízení před Ústavním soudem. K tomu mu stanovil lhůtu 7 dní.

Na výzvu reagoval advokát podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 3. 2011, kterým požádal o prodloužení lhůty pro předložení speciální plné moci. Svoji žádost odůvodnil skutečností, že jeho klient již několik měsíců nereaguje na jeho výzvy ani na jeho korespondenci.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost, kterou podal advokát za jinou osobu, aniž by k tomu byl přímo touto osobou zmocněn ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je věcně projednatelná.

Podle ustanovení § 27 odst. 1 zákona o Ústavním soudu může návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podat ten, komu tento zákon takové oprávnění přiznává. Aktivní legitimace je pak stanovena speciálně pro jednotlivé druhy řízení před Ústavním soudem. Pro řízení o ústavní stížnosti je třeba vyjít z ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Z dikce posledně citovaného ustanovení vyplývá, že podatel ústavní stížnosti musí tvrdit, že v napadeném řízení došlo k porušení jeho základních práv nebo svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti, ale také z obsahu napadených rozhodnutí obecných soudů přiložených k ústavní stížnosti, Ústavní soud zjistil, že účastníkem řízení v napadené věci byla společnost FRANČEKOEXPANS Praha, spol. s r.o. Jedině ta tedy byla oprávněna za podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu brojit proti řízení a v něm vydaným rozhodnutím, kterými mělo být zasaženo do jejích ústavních práv, ústavní stížností. V projednávané věci je však zjevné, že ústavní stížnost podal JUDr. V. J., aniž by k tomu byl společností FRANČEKOEXPANS Praha, spol. s r.o. zmocněn, neboť ani v dodatečně mu určené lhůtě nepředložil plnou moc osvědčující oprávnění za tuto společnost jednat či jinak objasnil svůj vztah k napadené věci, ba naopak svým přípisem v podstatě potvrdil, že k sepisu ústavní stížnosti neměl od společnosti FRANČEKOEXPANS Praha, spol. s r.o. jakýkoli pokyn. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že JUDr. V. J. nebyl k podání ústavní stížnosti pro nedostatek procesní legitimace oprávněn (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 411/02, II. ÚS 3278/07, III. ÚS 403/01, dostupná in http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud po zvážení konkrétní situace dospěl k závěru, že žádosti o prodloužení lhůty nelze vyhovět. Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle Ústavního soudu plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je takový stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Pokud podle učiněných zjištění k podání ústavní stížnosti advokátem zřejmě chybělo zmocnění a taková skutečnost nebyla vyvrácena ani po téměř dvou měsících od podání ústavní stížnosti, musel být podatel (advokát) srozuměn i s tím, že další prodlužování lhůty k odstranění této vady nemohl Ústavní soud považovat za přiměřené. Ostatně takové následky mohly být podateli známy, neboť jak je Ústavnímu soudu známo z jeho úřední stížnosti, v obdobné situaci se již podatel jako advokát před Ústavním soudem nacházel, srov. např. řízení před Ústavním soudem vedené pod sp. zn. III. ÚS 300/06, v němž ani po dalším prodloužení lhůty řádná plná moc nebyla předložena.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2011

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru