Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3195/18 #1Usnesení ÚS ze dne 20.11.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
SOUD - NS
Soudce zpravodajŠimíček Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
právo na ... více
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
dovolání/přípustnost
EcliECLI:CZ:US:2018:2.US.3195.18.1
Datum podání24.09.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 142, § 236, § 237


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3195/18 ze dne 20. 11. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ivety Kopajové, zastoupené JUDr. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem Severovýchodní II/12, Praha 4 - Záběhlice, proti usnesení Krajského soudu Hradec Králové, pobočka Pardubice ze dne 22. 9. 2017, č. j. 18 Co 437/2016-184, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, č. j. 22 Cdo 597/2018-210, za účasti Krajského soudu Hradec Králové, pobočka Pardubice a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se s tvrzeným porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení výroku II. a III. v záhlaví citovaného usnesení krajského soudu, kterými jmenovaný soud uložil stěžovatelce zaplatit žalované v řízení o vypořádání spoluvlastnictví náhradu nákladů nalézacího i odvolacího řízení. Dále se stěžovatelka rovněž s tvrzeným porušením základního práva na spravedlivý proces domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti citovaným výrokům o náhradě nákladů řízení, a to z důvodu nedostatečného vymezení přípustnosti dovolání.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud pochybil, když vycházel z výše požadované náhrady při vypořádání spoluvlastnictví ve výši 900.000 Kč jako hodnoty nemovitosti pro určení tarifní hodnoty sporu. Měl totiž podle jejího názoru stejně jako soud prvního stupně vycházet z toho, že cena věci nebyla v daném řízení spolehlivě určena, takže měl postupovat podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, který za tarifní hodnotu považuje částku 10.000 Kč. Dále stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že nedostatečně vymezila podmínky přípustnosti dovolání.

3. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná (ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu), a zčásti nepřípustná (ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu).

4. Nepřípustnost nutno dovodit z toho, že stěžovatelka řádně nevyčerpala dovolání. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.) odmítnutí dovolání, které neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti, nepředstavuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Plénum Ústavního soudu dále konstatovalo, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

5. V nyní projednávané věci Ústavní soud shledal, že stěžovatelka v dovolání skutečně žádnou právní otázku, jíž by se měl Nejvyšší soud zabývat, nevymezila, pročež ani obecně nenaznačila, zda existuje nějaká judikatura Nejvyššího soudu, od níž se krajský soud při řešení její věci odchýlil, popřípadě odchýlit měl (to tehdy měla-li by být nějaká otázka v judikatuře Nejvyššího soudu řešena podle stěžovatelky jinak, než je tomu doposud). Naopak i Ústavní soud se shoduje s Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí naznačenou úvahou, že stěžovatelka - byť formálně zastoupena advokátem - tuto svoji pozici efektivně nevyužila, a to ani v řízení o právě projednávané ústavní stížnosti. Za tohoto stavu Nejvyšší soud postupoval správně a plně v souladu se zákonnou úpravou, přistoupil-li k odmítnutí dovolání. V této části je proto ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

6. Za těchto okolností se pak Ústavní soud - s ohledem na závěry obsažené ve shora citovaném stanovisku pléna - nemůže zabývat ani otázkou ústavnosti rozhodnutí odvolacího soudu, jelikož stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti směřující proti tomuto rozhodnutí řádně nevyužila procesního prostředku, který zákon k ochraně jejích práv připouští, tzn. nepodala věcně projednatelné dovolání. Tato část ústavní stížnosti je proto nepřípustná.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2018

Ludvík David v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru