Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 318/98Nález ÚS ze dne 09.06.1999Vydání platebního výměru na základě revize provedené podle zákona č. 552/1991 Sb. o státní kontrole

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkinterpretace
Správní řízení
daň/výpočet
PoznámkaPřekonáno stanoviskem Pl.ÚS-st 16/02, usnesením sp. zn. IV.ÚS 42/02.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 89/14 SbNU 241
EcliECLI:CZ:US:1999:2.US.318.98
Datum podání16.07.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 95

2/1993 Sb., čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 8

552/1991 Sb., § 22

71/1967 Sb., § 3, § 33, § 18


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 318/98 ze dne 9. 6. 1999

N 89/14 SbNU 241

Vydání platebního výměru na základě revize provedené podle zákona č. 552/1991 Sb. o státní kontrole

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti F.

v. o. s. za účasti účastníka řízení Krajského soudu v Brně,

a vedl. účastníků : 1) Finančního ředitelství v Brně, 2)

Finančního úřadu v Břeclavi, proti rozsudku Krajského soudu

v Brně, sp. zn. 29 Ca146/96, ze dne 21.4.1998, a rozhodnutí

správních orgánů to je Finančního úřadu v Břeclavi ze dne

18.9.1991, č.j. FÚ 1779-205/91, platební výměr č. 22/91,

Finančního ředitelství v Brně ze dne 7.2.1996, č.j.

FŘ-5326/95-120, takto:

Rozhodnutí správních orgánů to je Finančního úřadu v Břeclavi

ze dne 18.9.1991, č.j. FÚ 1779-205/91, platební výměr č. 22/91,

Finančního ředitelství v Brně ze dne 7.2.1996, č.j.

FŘ-5326/95-120, a rozsudek Krajského soudu v Brně, ze dne

21.4.1998, sp.zn. 29Ca 146/96, se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatel "... F v.o.s." zaslal dne 14.7.1998 písemným

podáním k Ústavnímu soudu stížnost proti pravomocnému rozsudku

Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca146/96 ze dne 21.4.1998, ve

věci žaloby stěžovatele proti pravomocným rozhodnutím správních

orgánů Finančního ředitelství v Brně o daňové povinnosti

stěžovatele ze dne 7.2.1996, č.j. FŘ- 5326/95-120, a Finančního

úřadu v Břeclavi ze dne 18.9.1991, č.j. FÚ.1779/205/91,

a platebního výměru č.22/91, kterými byla doměřena stěžovateli

daňová povinnost na důchodové dani ve výši 43.123.850 Kč za rok

1990.

Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba a tím potvrzeno

rozhodnutí o odvolání Finančního ředitelství v Brně.

Stěžovatel se domnívá, že napadeným rozsudkem Krajského soudu

v Brně byla porušena jeho ústavní práva a to čl.2 odst.3 Ústavy,

ze kterého vyplývá, že státní moc lze uplatňovat jen v mezích

a způsoby, které stanoví zákon, čl. 4 odst.1 Listiny základních

práv a svobod, ze kterého je zřejmé, že povinnosti mohou být

ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a čl.11 odst.5

Listiny základních práv a svobod, ze kterého je zřejmé, že daně

a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Dále stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl nálezem

o zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21.4.1998,

sp.zn. 29 Ca146/96, rozhodnutí Finančního úřadu v Břeclavi ze dne

18.9.1991, č.j. FÚ 1779-205/91, platební výměr č.22/91

a rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 7.2.1996,

č.j.FŘ -5326/95-120.

Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost (po doplnění

provedeném na výzvu soudu) splňuje předepsané obsahové i formální

náležitosti, byla podána včas, když napadený rozsudek nabyl právní

moci dne 18.5.1998. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud

podle ustanovení § 42 odst.3 a § 76 odst.1 zákona č. 182/1993 Sb,

vyžádal spis sp.zn.29 Ca 146/96 vedený u Krajského soudu v Brně,

včetně jeho vyjádření.

V průběhu řízení zjistil Ústavní soud z listinných podkladů

tyto skutečnosti. Ministerstvo financí ČR, odbor č. 17 finanční,

cenové a mzdové kontroly provedl u stěžovatele finanční revizi za

zdaňovací období roku 1990 podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní

kontrole. Na základě výsledků této kontroly bylo nutné zvýšit

poplatníkem vykázaný základ důchodové daně za rok 1990 o částku

71,278.550 Kčs, z titulu snížení výnosů v rozporu s právními

předpisy, což mělo za následek doměření důchodové daně (včetně

penále) v celkové výši 43,123.850,-Kčs.

S touto skutečností byl stěžovatel seznámen dne 26.září 1991

při závěrečném projednání výsledků finanční revize, o kterém byl

vyhotoven "Zápis", č.j. 172/24 595/1991. Proti této zprávě lze

v souladu s ustanovením § 17 a 18 citovaného zákona podat námitky,

což stěžovatel učinil s tím, že mu byla důchodová daň doměřena

v rozporu s právními předpisy, což bylo nadřízeným orgánem

zamítnuto z důvodu neakceptování Zásad vedení účetnictví při

soukromém podnikání občanů, vydaným pod č.j.V/2-4900/90 při vedení

účetní evidence firmy stěžovatele.

Místně příslušný Finanční úřad v Břeclavi vydal dne

18.9.1991 platební výměr č. 22/1991, pod č.j. FÚ-1779-205/91,

kterým byla stěžovateli vyměřena důchodová daň ve výši

43,123.850,- Kčs za rok 1990.

V poučení tohoto platebního výměru (pod číselným vyjádřením)

je mimo jiné uvedeno: "Důvody odchylek mezi přiznáním (dodatečným

přiznáním) a vyměřením jsou uvedeny na zadní straně tohoto

platebního výměru." Na zadní straně platebního výměru je uvedeno:

"Zjištěné rozdíly mezi přiznáním a vyměřením důchodové daně za rok

1990 vyplývají ze "Zprávy o výsledku finanční revize" provedené

Ministerstvem financí České republiky, čj. 172/24 595/1991."

Proti tomuto platebnímu výměru se stěžovatel odvolal

k nadřízenému orgánu, kterým je Finanční ředitelství v Brně, které

je zamítlo a v dalším řízení před Krajským soudem v Brně byla také

zamítnuta žaloba stěžovatele proti Finančnímu ředitelství v Brně

o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, kterou se stěžovatel

domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí finančních orgánů.

Krajský soud v Brně ve vyjádření ze dne 22.9.1998 navrhuje,

aby Ústavní soud rozhodl nálezem tak, že ústavní stížnost

stěžovatele zcela zamítne, neboť tvrzené porušení ústavních práv

stěžovatele odmítá, protože v řízení dostál svým ústavním

povinnostem.

Na základě posouzení spisového materiálu dospěl Ústavní soud

k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, ale z jiných důvodů, než

uvedl ve své stížnosti stěžovatel a které nebyly předmětem

přezkoumání krajského soudu.

V předmětné věci na základě provedené revize MFČR dle zákona

č. 552/1991 Sb. o státní kontrole byly výsledky shrnuty do "Zprávy

o výsledku finanční revize" a jak z jejího obsahu plyne tato sama

nic neukládá ale pouze konstatuje, jaké výsledky byly zjištěny.

Jedná se tedy o podklad, který může být důkazem, na jehož základě

teprve bude o právech a povinnostech stěžovatele rozhodnuto. Výše

citovaný zákon ve svém ustanovení § 22 stanoví, že kontrolní

orgány předávají svá zjištění o nedostatcích příslušným orgánům,

které ve své působnosti činí opatření k nápravě zjištěného stavu.

Z toho vyplývá, že rozhodnutí není meritorním nýbrž rozhodnutím

předběžné povahy, na jehož základě teprve bude o právech

a povinnostech stěžovatele rozhodnuto místně příslušným státním

orgánem - správcem daně, v tomto případě vydáním platebního

výměru. Místně příslušný správce daně je oprávněn považovat

výsledky finanční revize, jež jsou obsaženy v revizní zprávě,

pouze za důkazní prostředek ve smyslu ustanovení § 32 zákona č.

71/1967 Sb., o správním řízení, jímž je možno ověřit rozhodné

skutečnosti pro správné stanovení daňové povinnosti.

Pokud orgán státní správy akceptuje výsledky provedené revize

je povinen zahájit správní řízení, musí při něm postupovat v úzké

součinnosti s daňovým poplatníkem (§ 3, odst.2 ZSŘ), jehož právem

je důsledně vyžadovat postup správních orgánů v souladu se zákony

a zásadami správního řízení. Zahájení revize není možno tedy

považovat za zahájení správního řízení orgánem státní správy (§

18 ZSŘ), jež směřuje k přezkoušení správnosti daňové povinnosti za

uvedené zdaňovací období roku 1990.

V době vydání platebního výměru, to je v roce 1991 bylo

řízení ve věcech daní a poplatků upraveno Vyhláškou ministerstva

financí č. 16/1962 Sb., o řízení ve věcech daní a poplatků, kde

v obecných ustanoveních, části první § 2 je uvedeno:

"Nestanoví-li tato vyhláška nebo zvláštní předpisy jinak postupují

národní výbory a jiné orgány státní správy v řízení ve věcech daní

a poplatků (dále jen "daní") podle vládního nařízení č. 91/1960

Sb., o správním řízení" (tento procesní předpis byl nahrazen

zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení s účinností od

1.1.1968).

Proto územní finanční orgány postupovaly podle tohoto

procesního předpisu až do 31.12.1992, kdy byl nahrazen zákonem č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Jiným státním orgánem byly

mimo jiné i finanční správy zřízené zákonem č. 33/1970 Sb.,

o finančních správách a změněny zákonem č. 531/1990 Sb.,

o územních finančních orgánech, na finanční úřady s účinností od

1.1.1991.

Z předloženého spisu bylo zjištěno, že všechny rozhodující

orgány považovaly daňové řízení za zahájené doručením platebního

výměru č. 22/1991 ze dne 18.9.1991. Základní zásady, kterými se

tehdy řídilo správní řízení definované v ustanovení § 3 zákona č.

71/1967 Sb. , o správním řízení, mimo jiné stanovují správním

orgánům povinnost postupovat v řízení v úzké součinnosti s občany

a organizacemi a dát jim vždy příležitost, aby mohli svá práva

a zájmy účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkladu rozhodnutí

a uplatnit své návrhy. Stejně tak i ustanovení § 1, odst. 2

Vyhlášky č. 16/1962 Sb. uvádí, že řízení ve věcech daní a poplatků

musí být jednoduché, neformální a musí zajišťovat jejich správné

stanovení a vybrání.

Protože vydání platebního výměru je výsledkem tohoto řízení,

nelze akceptovat, že vlastní řízení bylo zahájeno doručením

platebního výměru. Daňová povinnost pak může být vyměřena správním

orgánem až v další části řízení, které může být zahájeno buď

z jeho podnětu nebo z podnětu daňového poplatníka a vždy musí být

o něm druhá strana uvědoměna. V případě, že je zahajováno řízení

z moci úřední je toto řízení zahájeno nikoli provedením prvního

úkonu, ale až okamžikem, kdy je o něm vyrozuměn daňový poplatník.

S ohledem na výše uvedené tedy nemůže být správní řízení

zahájeno vydáním platebního výměru, jímž vlastně toto řízení

končí, tak jak to učinil správní orgán - místně příslušný finanční

úřad.

Ústavní soud se dále zabýval podnětem stěžovatele v části

III.ústavní stížnosti, jež se týká pochybení finančních orgánů

v tom směru, že bylo v napadených rozhodnutích rozhodováno o jiném

subjektu než o stěžovateli, neboť na těchto rozhodnutích je

uvedena společnost "F. v.o.s.".

Na základě úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného

Krajským obchodním soudem v Brně, oddíl.A.XXXI, vložka 153 je

uvedeno obchodní jméno: "... F. v.o.s." , právní forma je veřejná

obchodní společnost. Z platebního výměru Finančního úřadu

v Břeclavi ze dne 18. září 1991 vyplývá, že rozhodnutí je

adresováno organizaci: F., veřejná obchodní společnost, stejně tak

i " Rozhodnutí o odvolání" Finančního ředitelství v Brně ze dne

7.2.1996, č.j. FŘ-5326/95-120.

Podle ustanovení § 8 zákona č. 513/1991 Sb.. obchodního

zákoníku se obchodním jménem rozumí název, pod kterým podnikatel

činí právní úkony při své podnikatelské činnosti. Obchodním jménem

společnosti se rozumí název zapsaný v obchodním rejstříku, jehož

nedílnou součástí je dodatek, označující její právní formu.

Jestliže správní orgán označil daňového poplatníka jiným

názvem a s takto označeným subjektem jako účastníkem řízení

jednal, jednalo se o neexistující subjekt, který nemůže být

nositelem práv a povinností. Byla tak uložena povinnost subjektu,

který není způsobilý být nositelem povinností. Tato vada má za

následek, že takové rozhodnutí je nevykonatelné, protože výkonem

rozhodnutí lze postihnout organizaci, která je způsobilá nést

povinnost, nikoli něco, co v právním smyslu slova subjektem práv

a povinností vůbec není.

Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že

napadenými rozhodnutími došlo k porušení čl. 95 Ústavy a čl. 36

odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížností napadené

rozhodnutí zrušil podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9. června 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru