Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 311/14 #1Usnesení ÚS ze dne 18.03.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Brno-venkov
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodajZemánek Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo n... více
Věcný rejstříkzdravotní péče
trest/výkon
stížnost
Trest odnětí svobody
EcliECLI:CZ:US:2014:2.US.311.14.1
Datum podání23.01.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 31, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 325 odst.1, § 148 odst.1 písm.c


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 311/14 ze dne 18. 3. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti V. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, zastoupeného JUDr. Evou Rotterovou, advokátkou, se sídlem Kuršova 990/20, Brno, proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov č. j. 1 Nt 1509/2013-12 ze dne 19. 11. 2013, a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 7 To 532/2013-21 ze dne 5. 12. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 1. 2014 a kvalifikovaně doplněnou dne 28. 2. 2014 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny základních práv a svobod.

Napadeným usnesením Okresního soudu Brno - venkov byl podle § 325 odst. 1 tr. ř. a contrario zamítnut návrh stěžovatele na přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Brně dalším napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje obsah napadených rozhodnutí i svých podání adresovaných soudu prvního stupně a stížnostnímu soudu, přičemž vyslovuje přesvědčení, že nedostatečným posouzením jeho zdravotních potíží, vedoucím k zamítnutím návrhu na přerušení výkonu trestu bylo porušeno jeho ústavní právo na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Po zvážení námitek stěžovatele a obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Má-li být ústavní stížnost schopná věcného projednání, nestačí v ní odkázat na obsah podání adresovaných obecným soudům, jak v podstatě činí stěžovatel, neboť není úkolem Ústavního soudu, aby z těchto podání sám vyhledával ústavně právní argumentaci pro zdůvodnění ústavní stížnosti. Je nutné alespoň v nezbytném rozsahu předložit relevantní tvrzení, jimiž je namítaná protiústavnost napadených rozhodnutí založena (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 563/06, sp. zn. II. ÚS 2591/09, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelova argumentace však nad rámec odkazů na svá podání a obsah rozhodnutí nepřináší do posuzované věci nic nového a zcela postrádá ústavně právní rozměr.

Rozhodnutí soudu o přerušení výkonu trestu ve smyslu ustanovení § 325 odst. 1 věty před středníkem tr. ř. má fakultativní charakter, přičemž posouzení podmínek tohoto institutu náleží plně do pravomoci obecných soudů, které musí vzít v úvahu závažnost nemoci, kterou odsouzený trpí, možnosti věznice zajistit odpovídající léčebnou péči, jakož i délku zbytku nevykonaného trestu.

Jak vyplývá z obsahu napadených usnesení, oba soudy vyšly při posuzování zdravotního stavu stěžovatele z aktuálního vyjádření Odborné lékařské komise vězeňské služby, z něhož zjistily, že v případě stěžovatele se jedná o poúrazové vybočení nosní přepážky s omezením nosní ventilace, je sice indikována operační korekce, nicméně je odkladná, nikoliv akutní, a byl prozatím doporučen konzervativní postup. Odborná lékařská komise zhodnotila zdravotní stav stěžovatele jako stabilizovaný, který nezakládá důvod pro přerušení výkonu trestu ze zdravotních důvodů, přičemž zdůraznila, že stěžovatel byl i ve výkonu trestu opakovaně vyšetřen specialisty, má zajištěna doporučená léčiva a je mu poskytována odpovídající péče. Pokud oba soudy na základě této lékařské zprávy dospěly ke shodnému závěru, že nebyl shledán zákonný podklad a důvod pro přerušení výkonu trestu, Ústavní soud v jejich řádně odůvodněných rozhodnutích neshledal žádné prvky libovůle. Za této situace považuje postup soudů za výraz nezávislého soudního rozhodování, do něhož není oprávněn zasahovat.

Ústavní soud nezjistil, že by stěžovateli bylo v rámci výkonu trestu upřeno právo na odpovídající zdravotní péči ve smyslu čl. 31 Listiny. Z předmětné lékařské zprávy se nic takového nepodává a ani stěžovatel v tomto směru netvrdí žádné relevantní skutečnosti. Pokud je přesvědčen o akutnosti operačního zákroku, jedná se o jeho vlastní názor, nepodpořený příslušným vyjádřením lékařské komise, který sám o sobě porušení uvedeného článku nezakládá.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2014

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru