Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 310/97Nález ÚS ze dne 01.06.1998Zaplacení soudního poplatku na pokladně soudu v poslední den lhůty

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
poplatek/soudní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 61/11 SbNU 107
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.310.97
Datum vyhlášení03.06.1998
Datum podání21.08.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb., § 9 odst.4, § 8 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 310/97 ze dne 1. 6. 1998

N 61/11 SbNU 107

Zaplacení soudního poplatku na pokladně soudu v poslední den lhůty

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti GI B., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátem Advokátní kanceláře, B., proti usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 21. 5. 1997, čj. 12 Cm 704/94-49, za účasti Krajského obchodního soudu v Brně, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) U., a. s., se sídlem v B., zastoupeného JUDr. R. D., advokátem Advokátní kanceláře, Z., 2) B. v. k., a. s., se sídlem v B.,

takto:

Usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 21. 5. 1997, čj. 12 Cm 704/94-49, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení, kterým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, stěžovatel uvádí, že napadeným usnesením bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť ačkoliv stěžovatel ve smyslu § 9 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb. zaplatil soudní poplatek do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, usnesení o zastavení řízení soudem prvého stupně nebylo zrušeno, ale naopak tento vydal rozhodnutí, kterým došlo k vrácení již zaplaceného soudního poplatku. Stěžovatel zdůraznil, že k zaplacení soudního poplatku došlo dne 23. 6. 1997, tedy v poslední den lhůty pro podání odvolání, a to na pokladně příslušného soudu. Tento způsob zaplacení přirovnal k platbě přímo do rukou věřitele s tím, že bylo věcí pracovníka soudu, aby ve smyslu ustanovení § 117 odst. 3 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 30. 8. 1993, čj. 1068/93-OOD, zaplacený soudní poplatek tentýž den, tj. 23. 6. 1997, odvedl na bankovní účet soudu.

Krajský obchodní soud jako účastník řízení ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel byl k zaplacení soudního poplatku poprvé vyzván výzvou ze dne 10. 3. 1997, která mu byla doručena 28. 3. 1997, avšak soudní poplatek neuhradil. Proto byl opětovně vyzván k úhradě soudního poplatku výzvou ze dne 16. 4. 1997, doručenou mu dne 29. 4. 1997, a protože ani na tuto výzvu nebyl soudní poplatek uhrazen, bylo řízení zastaveno s tím, že stěžovatel skutečně 23. 6. 1997, což je poslední den 15denní lhůty pro podání odvolání, zaplatil soudní poplatek složením hotovosti na pokladně zdejšího soudu. Dále krajský obchodní soud uvedl, že vzhledem k praxi bankovních ústavů platby provedené v hotovosti na pokladně soudu mohou být na účet soudu složeny nejdříve následující den. V souladu s obecně známou skutečností, že převody mezi účty jsou prováděny s prodlením dvou až tří dnů, došlo proto v dané věci k tomu, že předmětná částka byla na účet soudu připsána až dnem 25. 6. 1997. K témuž datu také poplatková účtárna podala zprávu o úhradě soudního poplatku. Protože záznam o složení předmětné částky na pokladně soudu stěžovatelem již dne 23. 6. 1997 nebyl proveden, soud rozhodl o vrácení celého poplatku navrhovateli. V další části svého vyjádření Krajský obchodní soud potvrdil splnění poplatkové povinnosti stěžovatele již dne 23. 6. 1997, a to i s tím důsledkem, že lze v této části ústavní stížnost považovat za oprávněnou, nicméně zpochybnil, že stěžovatel ve smyslu § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když nepodal odvolání proti usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku, když v rámci odvolacího řízení by odvolací soud musel přezkoumat také výroky závislé na napadeném usnesení, tj. i výrok ústavní stížností napadeného usnesení o zastavení řízení ze dne 21. 5. 1997.

Vedlejší účastník U., a. s., ve svém vyjádření s odkazem na právní úpravu obsaženou v občanském soudním řádu a zák. č. 549/1991 Sb. zdůraznil, že následkem nezaplacení soudního poplatku je zastavení řízení, když jiný postup upravený v § 9 odst. 1, 3 a 4 je výjimkou z uvedeného pravidla, kterou je třeba vykládat restriktivně. Dále uvedl, že složení soudního poplatku do pokladny je způsob úhrady soudních poplatků, který zákon o soudních poplatcích nezná, s tím, že složení poplatku na pokladně soudu ve smyslu občanskoprávních předpisů, jejichž aplikovatelnost je dle vedlejšího účastníka více než sporná, zejména dle § 517 OZ, by nebyla řádným plněním, neboť způsob plnění je v rozporu s výslovným zákonným ustanovením. V další části odmítl možnost úhrady soudního poplatku složením do úschovy ve smyslu § 568 OZ a zdůraznil, že stěžovatel užil k zaplacení soudního poplatku nestandardní postup, v důsledku čehož složení prostředků s dvoudenním odstupem bylo věcí jeho rizika. Poté poukázal na úpravu obsaženou v obchodním zákoníku, konkrétně v § 339, dle něhož je dluh splněn připsáním na účet věřitele, a dále na úpravu obsaženou v zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, která na rozdíl od zákona o soudních poplatcích zná placení v hotovosti. Z hlediska procesního zcela na závěr namítl, že proti ústavní stížností napadenému usnesení nebylo podáno odvolání a nad to nebyla dodržena 60 denní lhůta od vydání napadeného usnesení.

B. v. k., a. s., se svého postavení vedlejšího účastníka řízení ve smyslu § 28 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. vzdaly.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda nejde o návrh nepřípustný dle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. v důsledku nevyčerpání všech prostředků ochrany práv. V tomto směru Ústavní soud k námitce vedlejšího účastníka uvádí, že z pohledu právní úpravy, obsažené v § 9 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb., dle níž, je-li poplatek zaplacen do konce lhůty k odvolání, soud prvého stupně zruší usnesení o zastavení řízení, stěžovatel zaplacením soudního poplatku v poslední den odvolací lhůty neměl důvodu odvolání podávat, a to s tím důsledkem, že zaplacením soudního poplatku došlo k vyčerpání všech prostředků ochrany práv, neboť samotný základ poplatkové povinnosti i jeho výše byly mimo jakoukoliv pochybnost. K námitce účastníka řízení - krajského obchodního soudu - Ústavní soud uvádí, že úprava, týkající se řízení o ústavní stížnosti, obsažená v § 72 odst. 1 a 2 a násl. zák. č. 182/1993 Sb., předpokládá vyčerpání všech prostředků ochrany práv u rozhodnutí, proti němuž směřuje ústavní stížnost a kterým současně mělo dojít k zásahu do ústavně zaručeného práva, a nikoliv proti jinému rozhodnutí. Z uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že v dané věci nejde o návrh nepřípustný ve smyslu § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. a přistoupil k meritu projednávané věci.

Dle ustanovení § 9 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb., bude-li poplatek zaplacen do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, soud prvého stupně zruší toto usnesení.

Dle ustanovení § 8 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. poplatky vybírají, vyměřují, doměřují a vymáhají soudy. Poplatky se platí v české měně. Poplatky, které nejsou vyšší než 5.000,- Kč, lze platit kolkovými známkami, vydanými Ministerstvem financí. Ostatní poplatky se platí na účet státního rozpočtu, zřízený u České národní banky pro jednotlivé soudy (dále jen "účet soudu").

Z obsahu spisu Krajského obchodníhosoudu v Brně, sp. zn. 12 Cm 704/94, Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 21. 5. 1997, čj. 12 Cm 704/94-49, bylo řízení ve věci návrhu na zaplacení částky 831.354,49 Kč zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku ve výši 33.256,- Kč, a to ani v dodatečně stanovené lhůtě k zaplacení. Toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 6. 6. 1997. Dále bylo z dokladu účtárny uvedeného soudu, nacházejícího se na č.l. 62 spisu, zjištěno, že předmětný soudní poplatek byl dne 23. 6. 1997, který je současně posledním dnem pro podání odvolání, zaplacen v hotovosti na pokladně tohoto soudu, když na uvedeném dokladu se uvádí jako účel platby 12 Cm 704/94-49, rozpočtová skladba 201, a je také opatřen podpisem pokladníka a podpisem schvalujícího pracovníka.

Ústavnísoud již v mnoha svých rozhodnutích zdůraznil, že právo na přístup k soudu, chráněné čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), zaujímá v každé demokratické společnosti natolik významné místo, že nepřichází v úvahu ani jeho zužující výklad ani formálně interpretační přístupy. Uvedené se plně vztahuje i na projednávanou věc. Jinými slovy, protože není dost rozumných důvodů, proč nepovažovat platbu učiněnou v hotovosti na pokladně soudu v poslední den lhůty za platbu učiněnou řádně a včas u oprávněného subjektu, když nedostatek postupu dle § 8 věty čtvrté zák. č. 549/1991 Sb. byl zhojen převzetím částky odpovídající výši předepsaného soudního poplatku příslušným pracovníkem pokladny soudu, nezbylo Ústavnímu soudu než napadené usnesení dle § 82 odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. zrušit, neboť jím došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 1. 6. 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru