Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3080/20 #1Usnesení ÚS ze dne 30.11.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
procesní - náhrada nákladů řízení - § 62
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnut... více
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
katastr nemovitostí/vklad
správní rozhodnutí
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.3080.20.1
Datum podání30.10.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

256/2013 Sb., § 23 odst.1 písm.o, § 24 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3080/20 ze dne 30. 11. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou, sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. srpna 2020 č. j. 9 As 329/2019-29 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. října 2019 č. j. 25 A 158/2019-27, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti se stěžovatelce nepřiznává.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavnímu soudu byla dne 30. 10. 2020 doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterou se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva zaručená čl. 4 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka požádala Ústavní soud, aby žalovanému uložil nahradit její náklady řízení, aniž by návrh blíže odůvodnila.

2. Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka spatřovala nezákonný zásah v postupu Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, který dle § 23 odst. 1 písm. o) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen "katastrální zákon"), neprovedl zápis poznámky, o jejíž zápis požádala z důvodu podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy o zřízení služebnosti inženýrské sítě - vodovodní přípojky ke konkrétně uvedeným pozemkům v k. ú. N., obec F. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 21. 10. 2019 č. j. 25 A 158/2019-27 zamítl žalobu stěžovatelky jako nedůvodnou. Nejvyšší správní soud dne 31. 8. 2020 č. j. 9 As 329/2019-29 zamítl kasační stížnost stěžovatelky a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti shodně jako v uplatněných opravných prostředcích tvrdí, že v řízení došlo k porušení jejích práv, a to jak v rovině zákonné tak i ústavní. Žalobou u krajského soudu se domáhala určení nezákonnosti zásahu správního orgánu (katastrálního úřadu) spočívajícím v neprovedení zápisu poznámky z důvodu podání žaloby k pozemku parc. č. Xvk. ú. N., dále se domáhala uložení povinnosti žalovanému zdržet se nezákonného zásahu do práv stěžovatelky a zapsat poznámku o podané žalobě (žádost ze dne 10. 6. 2019). Napadeným rozsudkem krajského soudu byla její žaloba zamítnuta (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Kasační stížnost stěžovatelky byla rubrikovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu rovněž zamítnuta (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka v zásadě namítá především to, že Nejvyšší správní soud své rozhodnutí neodůvodnil řádně a přezkoumatelně, nezaujal žádné stanovisko, jen v bodě 7 zmínil kasační námitku a odchýlil se od svého rozhodnutí ze dne 14. 11. 2019 č. j. 6 As23/2019-21, ve kterém deklaroval, že "za dané situace správní orgány nemohly jen vycházet z obsahu katastru nemovitostí...". Oba soudy v rozsudcích zmínily řízení u krajského soudu sp. zn. 25 A 120/2019, resp. Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 10 As 329/2019 týkající se poznámky spornosti podle § 23 odst. 1 písm. o) katastrálního zákona, přičemž neshledaly důvod pro zápis poznámky spornosti dle § 24 odst. 1 katastrálního zákona. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu potvrzeným Nejvyšším správním soudem, že při rozhodování správně vycházel z obsahu katastru nemovitostí, dle kterého stěžovatelce nesvědčí žádné věcné právo k předmětným pozemkům a nebyl povinen zjišťovat další skutečnosti či vyčkávat výsledků dalšího řízení.

5. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil napadená rozhodnutí, a dále žádá, aby Ústavní soud uložil žalované zaplacení jejích nákladů spojených se zastoupením v řízení před Ústavním soudem.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), resp. již žádné další opravné prostředky proti napadenému rozsudku Nejvyššího správního soudu neměla k dispozici.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí správních soudů zvážil námitky stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelky a zda řízení jako celek bylo spravedlivé. Ústavní soud však není další instancí v soustavě soudů a v zásadě mu nepřísluší přehodnocovat hodnocení důkazů a skutková zjištění obecných soudů. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze extrémní excesy [srov. nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377), rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz].

9. Ústavní soud uvádí, že podstatou posuzované věci je tedy otázka, zda postup žalovaného, který je zásahem ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, byl zákonný, či nikoli. Podle § 23 odst. 1 písm. o) katastrálního zákona se k nemovitosti zapisuje poznámka o podané žalobě, kterou se navrhovatel domáhá, aby soud vydal takové rozhodnutí týkající se nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí, na jehož základě by mohl být proveden vklad do katastru, pokud se na jeho základě nezapisuje poznámka spornosti zápisu.

10. Nejvyšší správní soud shodně jako krajský soud uzavřel, že soudní rozhodnutí, jehož vydání se stěžovatelka domáhá, nemůže být podkladem vkladu do katastru nemovitostí ve smyslu § 17 odst. 4 katastrálního zákona. Poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která stanoví, že je-li vkladovou listinou rozhodnutí soudu, musí z jeho výrokové části vyplývat, jaký vklad má být na jeho základě povolen a proveden. V případě rozhodnutí o platnosti či neplatnosti smlouvy to není splněno (srovnej rozsudek ze dne 6. 2. 2020 č. j. 2 As 79/2019-61). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka tento závěr nijak relevantně nezpochybňuje, Nejvyšší správní soud k této problematice odkázal v bodě 15 na rozsudek ze dne 6. 2. 2020 č. j. 2 As 79/2019-61 a stěžovatelčinu kasační stížnost zamítl.

11. Ústavní soud konstatuje, že namítané porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny shledáno nebylo, neboť závěry Nejvyššího správního soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné, a to včetně odůvodnění napadeného rozsudku. Ústavní soud má za to, že pokud v nyní projednávaném případě Nejvyšší správní soud v bodě 16 aproboval závěry krajského soudu a v podrobnostech již jen odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, pak takový postup není ústavně nekonformní a nevykazuje znaky libovůle. V tomto kontextu pak Ústavní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu, v níž se vyjadřoval k požadavku na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí jako nedílné součásti práva na spravedlivý proces. Opakovaně přitom zdůraznil, že "rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu" s tím, že závazek odůvodnit rozhodnutí "nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument" [viz nálezy ze dne 5. 1. 2005 sp. zn. IV. ÚS 201/04 (N 3/36 SbNU 19), ze dne 30. 5. 2006 sp. zn. I. ÚS 116/05 (N 108/41 SbNU 349), ze dne 29. 1. 2007 sp. zn. IV. ÚS 787/06 (N 16/44 SbNU 201) či ze dne 22. 9. 2009 sp. zn. III. ÚS 961/09 (N 207/54 SbNU 565)], respektive nevylučuje možnost odkázat na předchozí soudní rozhodnutí, které již všechny námitky a argumenty stěžovatelky reflektovalo.

12. Ústavní soud uzavírá, že úvahy obou správních soudů se zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v čl. 82 odst. 1 Ústavy, a to včetně náležitého odůvodnění dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

13. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl (výrok I.). S ohledem na výsledek tohoto řízení nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (výrok II.).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2020

Ludvík David v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru