Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 3080/11 #1Usnesení ÚS ze dne 10.11.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /sprave... více
Věcný rejstříkújma
satisfakce/zadostiučinění
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.3080.11.1
Datum podání14.10.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.3, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

82/1998 Sb., § 31a odst.2, § 31a odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 3080/11 ze dne 10. 11. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Z. H., zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, PhD., advokátem advokátní kanceláře v Praze, Opletalova 1535/4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011 č. j. 72 Co 264/2011-62, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 3. 2011, čj. 21 C 72/2010-41, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatel po České republice- Ministerstvu spravedlnosti domáhal náhrady ve výši 50 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 161/2005.

Stěžovatel nesouhlasí s tím, že mu rozhodnutím soudů bylo dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů poskytnuto zadostiučinění pouze konstatováním porušení práva. Je přesvědčen, že na tuto možnost je třeba pohlížet jako na zcela výjimečnou eventualitu, jejíž uplatnění musí být odůvodněno povahou věci. Jestliže projednání jeho žaloby, jíž se ve skutkově relativně velmi jednoduché věci domáhal náhrady škody ve výši 7 152 Kč, trvalo ve třech stupních soudní soustavy čtyři roky a čtyři měsíce, je na místě přiznat stěžovateli náhradu v penězích, přičemž shodný závěr soudů obou stupňů, že "v daném případě byla přiměřená délka řízení překročena pouze nepatrně," nelze než hodnotit jako hrubý exces právního posouzení věci.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je totiž zřejmé, že stěžovatel se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již obecné soudy vypořádaly. Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.

Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo provedeno velmi podrobné a důkladné dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav, který opravňoval obecné soudy k přijetí rozhodnutí. Obecné soudy dospěly k závěru, že délka řízení, čítající ode dne jeho zahájení až do rozhodnutí Ústavního soudu čtyři roky a čtyři měsíce, skutečně neodpovídá skutkové a právní náročnosti věci, přičemž k průtahům řízení došlo v důsledku nekoncentrovaného postupu u soudu prvního stupně v období od listopadu 2005 do července 2006 v délce 8 měsíců. Stěžovatel tedy utrpěl nemajetkovou újmu, nicméně nejsou dány podmínky pro její odškodnění finančním zadostiučiněním, neboť přiměřená doba projednání byla překročena jen ve velmi malém rozsahu, předmětem řízení byl spor o částku 8 000 Kč a jednalo se tak o spor pro stěžovatele málo významný.

Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy se námitkami stěžovatele náležitě v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu zabývaly a při úvaze o tom, v jaké formě je namístě stěžovateli zadostiučinění přiznat, vycházely z kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., tj. celkové délky řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Nalézací i odvolací soud svůj postup řádně odůvodnily, tzn. že uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje, že jak ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí, neboť to přísluší obecným soudům. Úkolem Ústavního soudu tak ani nemůže být v pořadí třetí přezkum konkrétních procesních úkonů soudů činěných v předmětném řízení a zvažování případného podílu stěžovatele na délce řízení z pozice další odvolací instance.

Ústavní soud konstatuje, že se v předmětné věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.

Ústavní soud pro úplnost uvádí, že celkovou dobu řízení před obecnými soudy nelze posuzovat až do dne rozhodnutí (2. 11. 2009) Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2008 sp.zn. 15 Co 362/2008 pro nepřípustnost. Jak již bylo řečeno, Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví a není orgánem nadřízeným obecným soudům.

Vzhledem k tomu, městský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru