Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 307/18 #1Usnesení ÚS ze dne 29.01.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánVĚZEŇSKÁ SLUŽBA
OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Praha 4
Soudce zpravodajŠimíček Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost
Předmět řízení
Věcný rejstříktrest/výkon
Trest odnětí svobody
volby/prezidenta
EcliECLI:CZ:US:2018:2.US.307.18.1
Datum podání24.01.2018
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Ostatní dotčené předpisy

275/2012 Sb., § 66

349/1999 Sb., § 1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 307/18 ze dne 29. 1. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu M. T., t. č. Vazební věznice Praha 4 - Pankrác, kterým si stěžuje na okolnosti prvního kola volby prezidenta republiky konaného ve dnech 12. a 13. 1. 2018, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 24. 1. 2018 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, ve kterém navrhovatel popisuje okolnosti volby prezidenta republiky konané ve dnech 12. a 13. 1. 2018 ve věznici Pankrác, jež považuje za nedůstojné a ponižující. Proto požaduje započtení hlasu kandidátovi prof. J. Drahošovi, dále žádá omluvu a potrestání odpovědných osob.

2. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem návrhu stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

3. Ústavní soud se ve své činnosti řídí principem uplatňování státní moci jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví [čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod], a nemůže tak překročit rámec předpisů, které vymezují jeho postavení a pravomoc. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem. To znamená, že v řízení o ústavních stížnostech rozhoduje Ústavní soud pouze o tom, zda došlo k takovémuto porušení, přičemž pokud tomu tak bylo, zruší napadené rozhodnutí, nebo, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu pokračovat v porušování práva a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné.

4. Součástí této pravomoci Ústavního soudu však není posuzovat okolnosti, které popisuje stěžovatel. Pokud by totiž stěžovatel brojil proti výsledku volby prezidenta republiky, je namístě postupovat podle ustanovení § 66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, přičemž orgánem příslušným k rozhodnutí v tomto řízení je Nejvyšší správní soud. Z obsahu podaného návrhu je nicméně patrno, že se stěžovatel ani nedomáhá zrušení výsledku voleb. Stěžovatelem preferovaný kandidát ostatně postoupil do druhého kola, takže ani nedává žádný rozumný smysl tento výsledek jakkoliv zpochybňovat, resp. dopočítat mu další hlas.

5. Ústavní soud není oprávněn ani přikázat někomu omluvit se stěžovateli, případně potrestat osoby odpovědné za údajné ponižující zacházení. Touto pravomocí totiž disponují obecné soudy v civilním řízení (v případě omluvy), resp. správní orgány, pokud by mělo dojít ke spáchání přestupku či jiného správního deliktu, anebo dokonce trestní soudy, pakliže by byl spáchán trestný čin. V žádném případě však o takto odůvodněném návrhu nemůže rozhodovat Ústavní soud.

6. Pokud proto stěžovatel ve skutečnosti hodlá pouze poukázat na nedůstojné podmínky při výkonu trestu odnětí svobody, nezbývá než doporučit zvážit možnost obrátit se na kancelář Veřejného ochránce práv, jelikož právě v působnosti tohoto orgánu je - mimo jiné - Vězeňská služba České republiky a zařízení, v nichž se vykonává vazba a trest odnětí svobody. Ochránce totiž provádí i systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči, s cílem posílit ochranu těchto osob před mučením, krutým, nelidským, ponižujícím zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením (viz § 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv).

7. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není z výše uvedených důvodů příslušný k projednání návrhu stěžovatele, musí tento návrh podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Z tohoto důvodu stěžovatele pro nadbytečnost ani nevyzýval k odstranění vad jeho návrhu, zejména nedostatku jeho právního zastoupení advokátem, neboť ani vyhovění takovéto výzvě by nemohlo nic změnit na výsledku tohoto řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2018

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru