Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 301/98Nález ÚS ze dne 26.03.1999Ke skutkové podstatě trestného činu vraždy

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkIn dubio pro reo
odpovědnost
důkazní nouze
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 45/13 SbNU 325
EcliECLI:CZ:US:1999:2.US.301.98
Datum vyhlášení30.03.1999
Datum podání01.07.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90, čl. 95

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 4, § 219, § 224

141/1961 Sb., § 2 odst.6


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 301/98 ze dne 26. 3. 1999

N 45/13 SbNU 325

Ke skutkové podstatě trestného činu vraždy

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti L.

M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 1998, sp.

zn. 8 To 23/98, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích

ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. 1 T 9/97, za účasti Vrchního soudu

v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků

řízení, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 1998, sp. zn.

8 To 23/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých

Budějovicích ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. 1 T 9/97, se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti domáhal s odvoláním na

porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 a násl. Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1 a čl. 2 odst. 3

Ústavy ČR zrušení shora uvedených rozhodnutí, kterými byl uznán

vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona ve

spolupachatelství s trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1,

2 písm. b), c) tr. zákona a trestným činem ublížení na zdraví

podle § 224 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen úhrnný trest odnětí

svobody v trvání 8 let se zařazením do věznice s dozorem. Na

odůvodnění uvedl, že ačkoliv nebyla naplněna subjektivní stránka,

byl uznán vinným trestným činem vraždy a trestným činem vydírání.

K okolnostem, týkajícím se naplnění subjektivní stránky, pak

namítal, že před spácháním těchto trestných činů předem zavolal

policii, že automobil s poškozeným tzv. revíroval, osvětloval

louky připojeným hledáčkem, takže byli všichni odsouzení

přesvědčeni, že se jedná o pytláky, a navíc automobil napřed

směřoval na stěžovatele spolu s odsouzeným B. a teprve poté řidič

strhl řízení doprava, ale to již v době, kdy oba jmenovaní utíkali

do pole a přitom používali střelnou zbraň. Z těchto důvodů má

stěžovatel současně za to, že je třeba uvažovat, zda nešlo pouze

o zkratovou reflexní reakci či domnělou nutnou obranu. Poté

stěžovatel poukázal na závěr Vrchního soudu v Praze, v němž se na

jedné straně připouští, že nebylo možné, aby stěžovatel zbraní

jakkoliv mířil, a dokonce se výslovně konstatuje, že stěžovatel

"nechtěl" zastřelit poškozeného, ale na druhé straně se přesto

dovozuje nepřímý úmysl dle ustanovení § 219 tr. zákona, tj.

vraždy. Dále dovodil, že smrt byla následkem tragické nehody, a to

nejen proto, že zbraň technicky míření neumožňovala, ale

i s ohledem na druhý výstřel, k němuž došlo v době, kdy již díky

i svítícím koncovým světlům bylo možné přesné míření, a kdy

výstřel zcela zjevně padl mimo automobil jako varování.

Vrchní soud jako účastník řízení ve svém vyjádření

s odkazem na sběrný spis uvedl, že stěžovatelova ústavní stížnost

je jen opakováním obhajoby, se kterou se již obšírně vypořádaly

oba obecné soudy ve svých rozhodnutích.

Krajský soud jako účastník řízení ve vyjádření k ústavní

stížnosti konstatoval, že stěžovatel pouze znovu poukazuje na

okolnosti, na které již bylo reagováno v odůvodnění napadených

rozhodnutí.

Vrchní státní zastupitelství i krajské státní zastupitelství

se svého práva být vedlejším účastníkem v řízení před Ústavním

soudem vzdala.

Vzhledem ke stěžovatelem tvrzenému porušení ústavně

zaručených základních práv a svobod, tak jak předpokládá

ustanovení § 72 zák. č. 182/1993 Sb., nezbylo Ústavnímu soudu,

jakožto orgánu ochrany ústavnosti ve smyslu čl. 83 Ústavy ČR, než

se věcí zabývat.

Z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Českých

Budějovicích, sp. zn. 1 T 9/97, Ústavní soud zjistil, že

stěžovatel byl v záhlaví uvedenými rozsudky uznán vinným trestným

činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona, trestným činem

vydírání, spáchaným ve spolupachatelství podle § 235 odst. 1, 2

písm. b), c) tr. zákona, a trestným činem ublížení na zdraví podle

§ 224 odst. 1 tr. zákona. Trestného činu vraždy a vydírání se měl

stěžovatel dopustit na základě zjištění, že dne 22. 9. 1996 mezi

01.00 a 02.00 hod. v obci M., okres České Budějovice, společně

s již pravomocně odsouzenými J. B. a J. P., ozbrojeni loveckými

zbraněmi po předchozí vzájemné dohodě vyčkávali příjezdu osobního

vozidla značky Fiat Bravo, řízeného T. M. se spolujezdci M. M.

a ing. M. M., a v domnění, že jde o pytláky, se snažili tomuto

vozidlu zabránit v další jízdě a když se řidič snažil urychleně

z křižovatky polních cest odjet, obžalovaný L. M. vystřelil ze

vzdálenosti 15 až 25 m kulovnicí značky ČZ vzor ZKK 661 ráže 243

W s optikou na vozidlo, přičemž hlaveň směřovala na okna

projíždějícího vozidla a zasáhla na zadním sedadle otočeného ing.

M. M. do pravé strany hlavy nad ušním boltcem, čímž mu způsobil

smrtelné poranění a na vozidle způsobil škodu ve výši nejméně

44.009,- Kč ke škodě M. M. Z hlediska skutkového bylo dále vzato

za prokázáno, že stěžovatel spolu s J. P. a J. B. se zúčastnili

honu na kachny a po skončení tohoto honu odešli do místní

restaurace, kam se po půlnoci dostavil svědek J. H. a informoval

obžalované, že viděl na poli světla motorového vozidla, jehož

pohyb vzbudil podezření, že jde o pytláky. Jmenovaní nejprve

vyrozuměli policii a poté se po vzájemném souhlasu všichni

ozbrojili loveckými střelnými zbraněmi a odešli na křižovatku

polních cest v blízkosti obce M. s úmyslem, že motorové vozidlo

zastaví, neboť předpokládali, že se na místo dostaví policie.

Ústavní soud má v souladu s teorií i praxí za to, že

jediným rozdílem mezi trestným činem vraždy a trestným činem

ublížení na zdraví s následkem smrti, promítajícím se výrazným

způsobem i do trestní sazby, je zavinění, přičemž je rozhodující,

k jakému následku směroval, byť eventuální úmysl pachatele,

s tím, že u trestného činu vraždy musí úmysl, a to i nepřímý,

směřovat k usmrcení člověka, když sama lhostejnost k následku

nestačí k naplnění volní složky nepřímého úmyslu. Protože v dané

věci není pochyb o tom, že celá akce nesporně sledovala zajištění

pytláků, je jasné, že všichni včetně stěžovatele chtěli ujíždějící

automobil zastavit a ne vraždit, třebas i eventuelně. Předeslané

stvrzuje i skutečnost, že předem avizovali policii, a že šlo

o střelbu na auto, tj. bariéru a nikoliv fyzickou osobu jako

takovou, a niž by tušili, kolik osob tvoří posádku automobilu.

Z důvodů shora uvedených nezbývá než uzavřít, že právní závěr

obecných soudů o tom, že se ze strany stěžovatele jednalo

o naplnění subjektivní stránky trestného činu vraždy, je

v extrémním rozporu se skutkovým zjištěním obecných soudů, čímž se

vymyká z mezí ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu a je současně

i v rozporu se zásadou in dubio pro reo, a proto Ústavnímu soudu

nezbylo než ústavní stížností napadená rozhodnutí pro porušení čl.

90 a 95 Ústavy ČR i čl. 36 odst. 1 Listiny dle ustanovení § 82

odst. 2 a 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. zrušit.

Závěr obecných soudů o naplnění subjektivní stránky tr. činu

vydírání neshledal Ústavní soud extrémní v poměru ke skutkovým

zjištěním, zejména pokud se opírají o nezpochybňovaný záměr

stěžovatele a spolupachatelů pytláky "zajistit", a proto v této

části posoudil ústavní stížnost jako neopodstatněnou.

Vzhledem k rozhodnutí ve věci samé Ústavní soud nerozhodoval

o návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti dle ustanovení §

79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 26. 3. 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru