Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 299/11 #1Usnesení ÚS ze dne 17.08.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Děčín
SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.299.11.1
Datum podání31.01.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 265b odst.1 písm.c, § 265b odst.1 písm.d


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 299/11 ze dne 17. 8. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. T., právně zastoupeného JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem U Jiskry 114/1, Rumburk, proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 8. 2007 sp. zn. 4 T 146/2004 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 2. 2008 sp. zn. 5 To 777/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 1. 2011 a doplněnou v souladu s výzvou k odstranění vad dne 21. 3. 2011, stěžovatel brojí proti oběma shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů, neboť jimi mělo

být zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že porušení zásad spravedlivého procesu spatřuje především v tom, že napadeným rozsudkem byl odsouzen na základě nezákonně provedeného důkazu, neboť soud prvního stupně opřel svá skutková zjištění prakticky pouze o výpověď spoluobviněného Š. Z., kterou měl učinit v přípravném řízení a která byla v rozporu s trestním řádem přečtena při hlavním lícení přesto, že byla učiněna předtím, než mu bylo sděleno obvinění. Proti rozsudku podal včasné odůvodněné odvolání, o němž rozhodoval odvolací soud ve veřejném zasedání dne 21. 2. 2008 v nepřítomnosti stěžovatele, která však byla způsobena tím, že byl od 12. 2. 2008 do 10. 8. 2009 vězněn ve Spolkové republice Německo ve věznici Görlitz. Stěžovatel tvrdí, že postupem odvolacího soudu mu bylo znemožněno uplatnit v odvolacím řízení osobně svoji obhajobu a nebyl mu ustanoven obhájce, ačkoli byl nedobrovolně mimo území České republiky omezen na osobní svobodě. Rozhodnutí o odvolání prý nebylo stěžovateli dosud doručeno, takže proti němu ani nemohl podat mimořádný opravný prostředek.

Ústavní soud při projednávání ústavní stížnosti vycházel zejména z vyžádaného trestního spisu a dospěl k závěru, že námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti nejsou opodstatněné.

Stěžovatel byl předvolán k veřejnému zasedání k projednání odvolání, nařízenému na 21. 2. 2008, a toto předvolání mu bylo doručeno dne 5. 2. 2008. K veřejnému zasedání se však stěžovatel nedostavil, a soud proto vyhlásil usnesení, že se bude jednat v nepřítomnosti stěžovatele. Na veřejném zasedání bylo dále vyhlášeno usnesení, jímž se odvolání stěžovatele podle § 256 tr. řádu zamítá. Až posléze bylo Policií ČR zjištěno a soudu sděleno dne 25. 4. 2008, že se stěžovatel nachází ve vazbě ve Spolkové republice Německo. Ve spisu na čl. 451 je založena doručenka, z níž vyplývá, že stěžovateli bylo do věznice v SRN doručováno více písemností, mezi nimi i usnesení krajského soudu, které si osobně převzal dne 5. 8. 2008. Dále na čl. 473 spisu se nachází úřední záznamy, dle nichž obhájce stěžovatele dne 19. 8. 2009 nahlédl do spisu a dne 24. 8. 2009 pořídil ze spisu 42 kopií listin.

Ze shora uvedených skutečností pak Ústavní soud dovodil, že usnesení odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno zřejmě již dne 5. 8. 2008, nejpozději se však o něm dozvěděl dne 19. 8. 2009 prostřednictvím svého obhájce. Stěžovateli tedy nic nebránilo, aby proti napadenému usnesení krajského soudu podal dovolání jako mimořádný opravný prostředek, a to z důvodu dle § 265b odst. 1 písm. c), písm. d) tr. řádu. Stěžejní námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti totiž naplňují oba dovolací důvody.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel nepodal ve věci dovolání a nevyčerpal tedy všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, je nutno na ústavní stížnost pohlížet jako na nepřípustnou dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nadto je nutno poznamenat, že i kdyby Ústavní soud v daném případě na vyčerpání dovolání jako posledního procesního prostředku netrval, musel by ústavní stížnost považovat za opožděnou dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2011

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru