II.ÚS 296/02 ze dne 8. 7. 2003
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. R., s.r.o., zastoupené advokátem JUDr. V. J., proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 8. 3. 2002, č.j. 2266/150/2002, spojeného s návrhem na zrušení ust. § 71 zákona č. 337/1992 o správě daní a poplatků,
takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 14. 5. 2002 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatelka žádá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, jímž bylo k odvolání stěžovatelky změněno rozhodnutí Finančního úřadu Ostrava III, ze dne 7. 1. 2002 [1532/02/390912/6224] ve věci zajišťovacího příkazu tak, že bylo nově stanoveno zdaňovací období zajišťované daně, s tím, že jím byl porušen čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 2 Listiny.
Soudce zpravodaj nejprve zjišťoval, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§ 42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. Stěžovatelka v doplnění ústavní stížnosti ze dne 13. 6. 2002 uvedla, že proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí byla podána správní žaloba. Dotazem u Krajského soudu v Ostravě bylo zjištěno, že žaloba byla skutečně podána, byla jí přidělena sp. zn. 22 Ca 192/02, přičemž dne 15. 5. 2002 byla žaloba odmítnuta. Toto rozhodnutí bylo dále napadeno kasační stížností.[xy1]
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona]. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].
Ústavní stížnost, která zjevně nenapadala poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 zákona], nemohla být věcně přezkoumána pro existenci nepřekonatelné procesní překážky. (K výkladu přípustnosti a lhůty k podání ústavní stížnosti srov. i sdělení publikované pod č. 32/2003 Sbírky zákonů). Protože návrh na zrušení části právního předpisu sdílí osud ústavní stížnosti, nemohl se Ústavní soud zabývat touto částí návrhu, a proto ji rovněž odmítl [srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995, sp. zn. III. ÚS 101/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4., usn. č. 22, Praha, 1995, s. 351 nebo Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu, komentář, Praha, C.H. Beck, 2001, s. 324, bod 4].
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona].
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 8. července 2003
Vojtěch Cepl
soudce zpravodaj
[xy1]NSS tel 542 532 311 - dne 18-6-03 nic o ks nevěděli dle sp.zn. 22 Ca 192/02 ani dle názvu MD Real