Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2789/19 #1Usnesení ÚS ze dne 24.09.2019

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 4
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práv... více
Věcný rejstříkpěstounská péče
EcliECLI:CZ:US:2019:2.US.2789.19.1
Datum podání23.08.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4, čl. 10 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 819, § 958, § 964


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2789/19 ze dne 24. 9. 2019

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) I. D., 2) P. D. a 3) M. J., všech zastoupených JUDr. Tomášem Vránou, advokátem, se sídlem Dolní náměstí 201/1, Olomouc, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2019 č. j. 51 Co 102/2019-392 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 11. 2018 č. j. 14 Nc 9007/2017-341, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé se domnívají, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na soudní a jinou právní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na ochranu rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, právo na respektování rodinného a soukromého života upravené v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. U třetího stěžovatele je dále namítán zásah do jeho práva na výchovu svého dítěte, upravené v čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny. Dále je namítáno porušení čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1, čl. 9 odst. 3, čl. 16 a čl. 21 písm. a) Úmluvy o právech dítěte.

2. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh manželů Drábkových (tedy první stěžovatelky a druhého stěžovatele) na svěření nezletilého dítěte jejich syna (třetího stěžovatele) do jejich společné pěstounské péče. Proti tomuto rozhodnutí podali včasné a přípustné odvolání navrhovatelé s tím, že při svém rozhodování soud prvního stupně nevzal v úvahu sourozenecké vazby mezi všemi polorodými sourozenci, které budou osvojením nezletilého zpřetrhány. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že má z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 4. 2019 č. j. 14 Nc 6004/2019-47 za prokázané, že nezletilý byl v souladu se zákonem nezrušitelně osvojen a je v nové rodině spolu se svým polorodým sourozencem (rozhodnutí o osvojení nezletilého nabylo právní moci dne 30. 4. 2019). Za tohoto stavu řízení odvolací soud rozhodl o zastavení odvolacího řízení podle § 16 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť pravomocným rozhodnutím o osvojení nezletilého odpadl důvod pro vedení řízení o jeho svěření do společné pěstounské péče první stěžovatelky a druhého stěžovatele.

3. První stěžovatelka a druhý stěžovatel se domnívají, že již od počátku řízení o péči o nezletilé dítě byla jejich práva ignorována a celý postup soudu směřoval k osvojení dítěte. Nebylo pak respektováno přání třetího stěžovatele - otce nezletilého. Se stěžovateli nebyla nikdy uspořádána případová konference, která podle nich uspořádána být měla. Pěstounská péče první stěžovatelky a druhého stěžovatele nebyla nikdy brána jako možnost řešení situace dítěte. Osvojení je podle stěžovatelů institut v tomto případě objektivně nevhodný, a to také vzhledem k početnosti sourozenců nezletilého. Stěžovatelé mají za to, že soud dostatečné nezkoumal otázku nejlepšího zájmu dítěte.

4. Ústavní soud přezkoumal náležitosti ústavních stížností a shledal, že byly podány včas, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnosti splňují i další zákonem stanovené formální náležitosti, včetně vyčerpání všech dostupných procesních prostředků. Ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím obecných soudů jsou tedy přípustné.

5. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

7. V nyní posuzovaném případě soud prvního stupně přesvědčivě vysvětlil, proč v tomto případě není na místě uvažovat o pěstounské péči první stěžovatelky a druhého stěžovatele o dítě. Výtky, které stěžovatelé vznášejí, nedosahují ústavního rozměru. V postupu soudu prvního stupně nelze shledat zásah do základních práv stěžovatelů. Soud svým napadeným rozhodnutím ani nezasáhl do nejlepšího zájmu dítěte, naopak se jím zabýval a rozhodl podle svého odůvodnění v souladu s ním. Ústavní soud neshledal důvodu ani zasáhnout proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení pro překážku spočívající v tom, že nezletilé dítě bylo nezrušitelně osvojeno a toto rozhodnutí nabylo právní moci.

8. Odvolací soud postupoval v souladu se zákonem a tento svůj závěr přesvědčivě odůvodnil. Ani jeho postup tedy nezasáhl zakázaným způsobem do základních práv stěžovatelů.

9. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud shledal, že ústavní stížnosti jsou zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru