Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2781/07 #1Usnesení ÚS ze dne 30.01.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - soudní exekutor
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkřízení/zastavení
Náklady řízení
Výkon rozhodnutí
EcliECLI:CZ:US:2008:2.US.2781.07.1
Datum podání26.10.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11, čl. 9 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 211, § 87, § 89

99/1963 Sb., § 268 odst.1 písm.e, § 337c odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2781/07 ze dne 30. 1. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Mgr. Martina Svobody, soudního exekutora, se sídlem Teplice, Husitská 692/3, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem se sídlem Teplice, Husitská 692/3, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2007 ve věci sp. zn. 10 Co 700/2007, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svým návrhem napadá rubrikovaná soudní rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); taktéž měl být porušen čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.

Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 27. 12. 2006 ve věci sp. zn. 14 Nc 12657/2004 zastavil exekuci prováděnou stěžovatelem dle § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, přičemž bylo uloženo povinnému uhradit stěžovateli náklady exekuce ve výši 1.117,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal a domáhal se toho, aby uvedenou částku byl povinen uhradit oprávněný. Krajský soud v Ústí nad Labem rubrikovaným usnesením napadené rozhodnutí okresního soudu potvrdil.

Stěžovatel odvolacímu soudu vytýká vadnou interpretaci aplikovaných zákonných ustanovení. Poukazuje na zásadu úplatnosti výkonu exekuční činnosti, jak měla být vyslovena v nálezech Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 372/04 a I. ÚS 290/05. a v návaznosti na to na § 52 odst. 1 exekučního řádu s tím, že náklady exekuce jsou upraveny v hlavě VI., a tak je pro určení nákladů exekuce a jejich náhrady vyloučeno subsidiární použití hlavy třetí (míněno zřejmě části třetí hlavy třetí) občanského soudního řádu. Náhradu nákladů exekuce nelze dle názoru stěžovatele uložit jiné osobě než oprávněnému, uložení náhrady nákladů exekuce majetkově nedostatečnému povinnému je podle stěžovatele v rozporu se zmíněnou zásadou úplatnosti. Stěžovatel srovnává postavení soudního exekutora a notáře v dědickém řízení, upozorňuje na specifické postavení exekutora, který není běžným podnikatelem, protože nemá smluvní volnost. Podle stěžovatele není důvod, pro který by měl exekutor nést riziko vymáhání pohledávek proti osobám, u nichž je již od počátku řízení zřejmé, že splnění povinnosti uložené exekučním titulem je u nich velmi nepravděpodobné. Stěžovatel navíc připomíná, že v daném případě, vzhledem k poměrům povinného, kdy byl důvod pro osvobození od soudních poplatků, nebylo možno na základě analogické aplikace § 148 občanského soudního řádu uložit mu povinnost k náhradě nákladů řízení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Posuzovaná ústavní stížnost představuje obsahovou a argumentační obdobu stěžovatelova podání ve věci sp. zn. III. ÚS 1886/07, o němž Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 6. 12. 2007. Uvedené rozhodnutí přitom navazuje na další obdobná podání stěžovatele, o nichž již Ústavní soud rozhodl usneseními ze dne 13. 9. 2007 ve věci sp. zn. III. ÚS 1298/07, 17. 10. 2007 ve věci sp. zn. I. ÚS 2035/07, 10. 9. 2007 ve věci sp. zn. IV. ÚS 2036/07, 2. 10. 2007 ve věci sp. zn. I. ÚS 2037/07, 17. 10. 2007 ve věci sp. zn. I. ÚS 2064/07, 2. 10. 2007 ve věci sp. zn. I. ÚS 2065/07, a 6. 12. 2007 ve věci sp. zn. III. ÚS 2081/07.

Vzhledem ke skutečnosti, že projednávaná ústavní stížnost nejde argumentačně nad rámec stěžovatelových podání, o nichž Ústavní soud již výše uvedenými usneseními rozhodl, nadto ve věci již předtím judikaturou Ústavního soudu vyřešené, odkazuje Ústavní soud na tomto místě toliko na odůvodnění těchto svých usnesení.

Pouze na okraj Ústavní soud poznamenává, že podávání ústavních stížností stěžovatele i v době, kdy stěžovateli byla již doručena rozhodnutí Ústavního soudu v obsahově totožných věcech, by mohlo dle názoru Ústavního soudu nést znaky zneužití práva.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru