II.ÚS 278/03 ze dne 24. 6. 2003
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. J., právně zastoupeného JUDr. J. Š., proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 10. 12. 2002, č. j. 9 T 307/2002-52, a dále proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2003, č. j. 23 To 25/2003-65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 19. 5. 2003, a doplněnou podáním, Ústavnímu soudu doručeným dne 20. 5. 2003, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 10. 12. 2002, č. j. 9 T 307/2002-52, a dále usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2003, č. j. 23 To 25/2003-65, a to pro porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2003, č. j. 23 To 25/2003-65, bylo podle ust. § 256 tr. řádu zamítnuto odvolání obžalovaného J. J. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatele"), proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 10. 12. 2002, č. j. 9 T 307/2002-52, kterým byl obžalovaný J. J. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle ust. § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon mu byl podle ust. § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 14ti měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení veškerých motorových vozidel na dobu 18ti měsíců.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soud prvního stupně rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť neprovedl stěžovatelem navržené důkazy, a to důkaz vyžádáním a přečtením knihy hostů motelu M., ve kterém se měl v rozhodnou dobu nacházet společně s M. L., dále důkaz vyžádáním kompletního spisového materiálu Okresního úřadu v Písku týkajícího se stěžovatelova přestupku, a dále důkaz výslechem pracovníka okresního úřadu Rychlého. Podle mínění stěžovatele výše uvedené navrhované důkazy mohou přinést významné poznatky pro celkové hodnocení důkazů, tedy i těch, o které soud prvního stupně opřel svůj odsuzující rozsudek.
Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud k následujícím závěrům:
Ústavní soud je především nucen podotknout, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti uvedené v ústavní stížnosti nemohou podstatu, a tedy a ni ústavnost napadených rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit, a ústavní stížnost proto posoudil jako neopodstatněnou:
Podle ust. § 2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
V odůvodněních svých rozhodnutí se oba soudy podrobně zabývaly otázkou, proč nebylo nutné stěžovatelem navrhované důkazy provést. Na základě provedených důkazů (které byly zhodnoceny v souladu s ust. § 2 odst. 6 tr. řádu) byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí. Na odůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud pro stručnost odkazuje.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že provedené výslechy svědků, jak již prokázal soud prvního stupně, spolehlivě a bez jakýchkoliv důvodných pochybností prokázaly, že to byl právě obžalovaný (tedy stěžovatel), který dne 7. 2. 2002 mezi 21,00 a 22, 00 hodinou v Milevsku okr. Písek řídil motorové vozidlo, a průběh jednání i konfliktu mezi obžalovaným a svědky vylučuje uplatněnou obhajobu.
Ústavní soud tedy neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v projednávané věci stěžovatelem konkrétně namítané porušení čl. 36 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Vojtěch Cepl
předseda senátu
V Brně dne 24. června 2003